S koncem minulého školního roku totiž skončila první etapa čtyřletého projektu s názvem VZDĚLÁNÍ21, který testoval zavedení ICT technologií do každodenní výuky v českých základních školách. Projekt hodnotí všichni zúčastnění jako úspěšný. Ze severu Čech se ho zúčastnila ZŠ T. G. Masaryka Česká Kamenice.

Ředitelé škol oceňují nárůst prestiže a zájmu o školu u veřejnosti, žáci jsou nadšení z toho, že se počítače staly „legální" součástí výuky, a bonusem pro pedagogy je bezplatná rekvalifikace v rámci tohoto projektu. Současně se však ukázalo, že právě přechod na nové výukové metody je zásadním a přitom nejslabším článkem digitalizace výuky. Vyplývá to ze závěrečné zprávy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, odborného garanta projektu VZDĚLÁNÍ21.

Potenciál zůstává z velké části nevyužit

Potenciál, který výpočetní technika do vzdělávání dětí přináší, tak zůstává z velké části nevyužit. „Jako nejproblematičtější se ukázalo využití ICT technologií v oblasti skupinové a individuální práce, domácí přípravy a mezipředmětových vztahů, ve kterých učitelé neumějí počítače smysluplně využívat," říká Pavel Kubů, manažer pro vzdělávání společnosti Intel, jednoho z partnerů projektu VZDĚLÁNÍ21. Přitom využití počítačů k názorné prezentaci souvislostí mezi jednotlivými předměty se přímo nabízí jediným kliknutím například pedagog žákům prokáže místopis výskytu jednotlivých zvířat, a propojí tak přírodopis se zeměpisem. Obdobně lze výuku díky ICT technologiím v rámci jedné třídy pohodlně přizpůsobit nadanějším i slabším žákům.

Iniciativní musí být učitelé

Partneři projektu i Pedagogická fakulta UK shodně konstatují, že právě učitelé jsou klíčem k úspěšnému přechodu školy z učebnic na počítače. „Pokud má škola úspěšně přejít na digitální výuku, je žádoucí, aby tento krok iniciovali sami učitelé, jen pak to může dobře fungovat," říká Pavel Kubů. Přitom nemusí na počítače hned přejít celý učitelský sbor, ale stačí jeden nebo dva pro ICT zapálení učitelé v rámci jedné školy.

Přístup učitele je totiž pro kvalitu digitální hodiny naprosto určující. Pokud pedagog „jen" plní nařízení shora, v podstatě pouze vymění učebnici za počítač a ve svých hodinách žákům nic nového nepřinese. To je také důvod, proč se u pilotních škol za čtyři roky neprokázaly žádné výraznější rozdíly ve studijních výsledcích žáků digitálních a nedigitálních tříd.

Názory pedagogů se různí

Názory pedagogů na digitalizaci výuky se různí. Například ředitel Gymnázia a Střední odborné školy pedagogické v Liberci Jaroslav Šťastný vidí problém digitalizace v různé úrovni vybavení škol. „Digitální učebnice jsou na výborné úrovni, ale záleží, s čím mohou školy pracovat. Aby byla výuka skutečně efektivní, předpokládá to, že by každé dítě mělo mít svůj počítač, notebook nebo aspoň tablet, a to není zatím reálné," říká. Metoda je podle něj navíc dobrá jen pro určité typy výuky, například jazyků. „Na některé typy předmětů je to dobré, ale podle mě se dá využít tak u 15 až 20 procent výuky," říká Štastný.

Podle ředitele Masarykovy základní školy v Litoměřicích Karla Kynzla větší část z evropské dotace 2,3 milionu korun, kterou škola získala, šla do digitalizace. „Vybavení dataprojektory a plátny je v každé třídě. Domníváme se, že jde o lepší řešení, než jsou interaktivní tabule, i když pro každý stupeň jednu máme. Každý učitel totiž dostal notebook, takže si může přípravu na hodinu dělat i doma. Určitě je to dobrá věc. Upustili jsme od klasické počítačové učebny a školu zasíťovali wi-fi. Když chce některý z kolegů v jakémkoli předmětu vést hodinu s využitím PC, pro děti vyzvedne notebooky a připojit se lze v každé třídě," popisuje systém v litoměřické základce její ředitel s tím, že podobně pracuje už asi většina škol.

Využívají výuku s pomocí digitálních prostředků všichni učitelé. „S notebooky a uvedenou technikou pracují velmi často dvě třetiny našich kantorů. Bez problémů všichni ti mladší z pedagogického sboru," sdělil Karel Kynzl.

Počítače samy výuku neposunou

Počítač je dnes běžnou součástí života 60 procent českých dětí. Lze předpokládat, že za pět let bude digitální výuka ve školách naprostou samozřejmostí a žákovská zařízení se stanou běžnou součástí školní výbavy žáků, jako je dnes třeba penál či kalkulačka. Už dnes jsou ředitelé pod velkým tlakem ze strany žáků a jejich rodičů, kteří chtějí, aby děti s počítačem pracovaly hned na základní škole.

„Počítače samy o sobě však výuku nikam neposunou, musí jít o promyšlený a systémový přístup celé školy, který bude mít celospolečenskou podporu je třeba, aby rodiče finančně přispěli na žákovská zařízení, zřizovatel školy zajistil kvalitní pokrytí školy wi-fi sítí a ministerstvo školství rozšířilo prostředky pro školy o rozpočet na zajištění kvalitních ICT služeb a správy digitální infrastruktury," vysvětluje Pavel Kubů.

Trend digitalizace výuky je patrný celosvětově. „U nás zatím chybí jednotná metodika zapojení ICT technologií do školní výuky i metodika výuky samotné. Domníváme se, že nastal vhodný čas, aby se do digitalizace výuky zapojilo také ministerstvo školství například s návrhem jednotné koncepce, které by se mohly školy držet," uzavírá Pavel Kubů. Partneři projektu VZDĚLÁNÍ21 budou metody výuky a příklady dobré praxe v pilotních školách nadále sledovat.