Kuchaři nesmí chybět fantazie, říká finalistka soutěže MasterChef Česko 2021

Zdroj: DeníkKde má vaše kulinářská vášeň kořeny?
První vzpomínky mám na to, že jsem hodně času v dětství trávila s babičkou. Naše babička byla neuvěřitelně pečlivá a starostlivá. Pamatuji si, že tmelila rodinu prostřednictvím jídla. Neměla problém uvařit dvě až tři jídla, aby si každý mohl dát to, co má rád. Já jsem ji při vaření pozorovala a snažila se pomáhat. Asi mi to je předurčené. Mám za to, že když člověk přijde domů a voní to tam dobrým jídlem, tak to je ten krb domova.

Jste tedy v rodině ta, která připravuje štědrovečerní tabuli?
Přesně tak, ráda se v adventním čase věnuji rodině. Budu dělat jak kapra, tak i lososa. V kuchyni se otáčím ráda. Bramborový salát mě taky naučila babička. Do salátu dáváme gothaj, nasekané kapary a půlku nastrouhaného jablíčka.

V kolika letech se z vaření stal vážný koníček, který vyvrcholil účastí v soutěži MasterChef Česko 2021?
Myslím si, že kolem 21. roku. Začala jsem tehdy žít se svým klukem, sestěhovali jsme se k sobě. Usilovala jsem o ten pocit, že vytvářím teplo domova. Chtěla jsem se zdokonalit, aby mu chutnalo, když se mnou žije. U mě stoprocentně platí rčení láska prochází žaludkem. Balím chlapy na jídlo a na oči. (smích)

Měli bychom se spojit a ne se urážet, říká zdravotní sestra a záchranářka

Jste tradiční typ kuchařky, která dodržuje recepty, nebo naopak spíše experimentujete?
Od každého něco. Mám spoustu receptů po babičce, o kterých vím, že spolehlivě fungují. Zároveň mě neuvěřitelně baví kombinovat věci, které k sobě zdánlivě nejdou a nakonec se ukáže, že to je boží kombinace. Ale je to za cenu té cesty ve stylu pokus-omyl. Hodně se tomu i věnuji, chodím do dobrých a zajímavých restaurací, pročítám kuchařky a sleduji food blogy. Když mě něco zaujme, vyzobu si to z toho a zkombinuji podle svých představ.

Co by podle vás nemělo chybět správnému kuchaři?
Fantazie! Bez ní to prostě nejde. Já si dokážu chutě představit tak intenzivně, že je cítím v puse. A jakmile o tom jídle mluvím, už ho vidím naservírované na talíři. Jdu si za tou vizí. Vím, jak chci, aby vypadalo a chutnalo.

Opravdu každé jídlo podobně jako v soutěži naservírujete tak krásně?
Jsem člověk, co si jídlo fotí. (smích) Abych měla zdokumentované, že jsem opravdu vařila. Přítel se tomu směje. Pokaždé totiž jeden talíř krásně naservíruji, vyfotím a pak tu porci zvětším, aby se tím jídlem zasytil.

V soutěži MasterChef Česko 2021 jste se dostala do finále. Šla byste do toho znovu?
Určitě bych to zkusila znovu! Byla to velmi intenzivní zkušenost v oboru, který mě ohromně baví. Posunula jsem se dál, poznala nové techniky a zdokonalila se. Našla jsem si v tom to svoje. Soutěž mě utvrdila v tom, že mám na vaření talent a nejsem úplně mimo. To jsem na začátku netušila. Věděla jsem, že mě to baví, ale až tam se ukázal můj potenciál. Na druhou stranu bych nerada, aby mě definovala jen účast v soutěži. Aby se život točil jen kolem ní. Ale jsem za tu neuvěřitelnou zkušenost hrozně vděčná.

V čem vám účast v ní pomohla?
Tím, že to je určitým způsobem reality show, se člověk o sobě hodně dozví. Je totiž stavěn do hraničních, až vypjatých situací. Zjistila jsem o sobě, že jsem bojovník. Nic nevzdávám, svědomí mi to nedovolí. Tu zabejčenost mám v sobě už od dětství. Navíc se mi podařilo nějakým způsobem upevnit sama sebe ve svém sebevědomí. Kdybych do soutěže šla znovu, udělala bych jinak jednu jedinou věc. Nenechala bych se zahnat určitými situacemi do kouta a pevněji věřila svému úsudku.

Na sociální síti lidé psali, že zmatkujete. Cítíte to jako svou slabinu?
Člověk by měl na sobě pracovat celý život. Sama si myslím, že mám možná ADHD, protože mi u některých činností dělá problém udržet pozornost a mám zrychlené myšlení a pohyby. Vaření mě baví, pociťuji při něm nadšení a příval energie, tak se mohlo zdát, že u toho vypadám ztřeštěně. Rozhodně nejsem úplný zmatkař, to bych nedokázala fungovat. A pokud na vás míří sedmnáct kamer a musíte se vejít do časového limitu, tak se ten stres může projevit. Těch pár momentů jsem v průběhu soutěže měla. Sama jsem byla překvapená z toho, jak to na kameře působí.

Manželé opustili práci a pod Ještědem založili farmu. Splnil se jim sen

V televizi se začala soutěž vysílat deset měsíců od ukončení natáčení. Bylo náročné pro vás udržet výsledek a celé dění v tajnosti?
Nemám problém s udržením tajemství svého ani svých přátel. V případě prozrazení navíc hrozila vysoká pokuta. Pracovali jsme na tom dlouho, zůstala v tom naše životní energie a byla by škoda to lidem kazit vyzrazením výsledku.

Jak jste vnímala příspěvky na Facebooku? Některé z nich nebyly vždy kladné…
Upřímně jsem ráda, že se soutěž vysílala s odstupem. Nebyla jsem už plná emocí, zážitků, nějak si to sedlo. Lépe se pak na kritiku, často neoprávněnou až vulgární, daleko lépe nahlíží. Za tu dobu jsem ušla kus cesty a staly se další věci, které mě zformovaly. Hrozně mi pomohlo i to, že jsem si uvědomila, že nepotřebuji svou osobu obhajovat nebo někomu něco vysvětlovat. Ve 32 letech jsem došla k tomu, že mě nemusí mít všichni rádi a nemusím se bát toho, co si o mně někdo myslí.

Zmínila jste, že vám do života zasáhly další události. O co šlo?
Upadla jsem a zlomila si levou ruku, ta je pro violoncellistu zásadní. Chvíli to vypadalo opravdu špatně, že si už nezahraji. A pár dní po úrazu se se mnou po dvou letech vztahu rozešel přítel. To mě hrozně zranilo. V tu dobu jsem si sáhla opravdu na dno, ale zvládla jsem se zvednout a už to je zase dobré.

Berete soutěž jako odrazový můstek směrem k uplatnění v oboru gastronomie?
Ano. Navíc se mi po dotočení pořadu stala úžasná věc, Radek Kašpárek mi nabídl stáž ve svém podniku. Ta je teď částečně u ledu, protože jsem se z Prahy vrátila do Liberce. Rozhodně chci ale nabídky využít a pak se uvidí, co dál. Samozřejmě bych chtěla svým nápadům dát nějakou tištěnou podobu a zároveň být v kontaktu s lidmi. Mám představu takového projektu, který by spočíval ve vaření s Petrou v pronajatých prostorech. Zatím ty všechny vize ladím.

Majitelka Výtvarek: Věřím, že dokážeme uspokojit kreativní i umělecké duše

Proběhlo během natáčení i něco, co ve vás zanechalo negativní pocity?
Uplynula už dlouhá doba a nemá cenu se k tomu vracet a připomínat si křivdičky, z toho nikdy nic dobrého nevzejde. Z té esence, která je vidět na obrazovce, se nedá soudit o plošném charakteru nikoho. Pohybujete se v soutěžním prostředí a dostáváte se do až uměle vyhrocených situací. Cílem je dostat z účastníků emoce. Mně do očí nebylo řečeno nikdy nic, abych na to mohla reagovat. Co jsme si měli vyříkat, vyříkali jsme si dodatečně. Já mám svědomí čisté, neúčastním se honu na lidi. Jela jsem si po své linii, když jsem mohla pomoct, pomohla jsem.

Zůstala jste s někým ze soutěžících v kontaktu?
Jsem relativně individualistka, nevyhledávám velké kolektivy lidí. Velmi intenzivní kontakt mám se Sabinou. Je to moje spřízněná duše, narodili jsme se ve stejný den. Máme se rády a vnímám ji jako mladší ségru, která má někdy větší nadhled než já. Jsem ráda, že mi přišla do života.

Jestli se nepletu, tak se aktuálně nevěnujete ani hudbě, ani gastronomii. Proč?
Přišla epidemie koronaviru a oba ty obory jsou v dnešní době nejisté. Chtěla jsem mít stálý příjem, tak jsem absolvovala kurzy Českého červeného kříže a pracuji ve zdravotnických potřebách v Liberci. Mám k tomu blízko, pocházím z lékařské rodiny. Nemám odpor k práci a jsem typ člověka, co se neupíná jen na jednu věc ve svém životě.

A na závěr si nesmím odpustit otázku na neoblíbenější jídlo…
U mě se to mění podle nálady, ročního období a počasí. A jelikož děláme rozhovor na začátku prosince, tak to jsou aktuálně asijská, velmi ostrá jídla, velké horké polévky a mexická kuchyně.