Sériový vrah Štěpánek je v Roudnici pořád známá firma, říká studentka dějin

„Když jsem procházela vyšetřovací spis, narazila jsem i na projektil, který vytáhli z těla jeho sestřenice, jen tak zabalený v papíru. To jsem musela hned jet z archivu domů,“ popisuje studentka dějin na Karlově univerzitě.

Není příliš obvyklé, že by se mladá žena dopodrobna zabývala sexuálně motivovaným sériovým vrahem. Sjížděla jste už jako malá Mlčení jehňátek a další thrillery?
Právě že naopak. Detektivky ani černou kroniku nemusím. Nebylo to příjemné, neměla jsem potom zrovna dobré sny. I kvůli tomu jsem od podobných záležitostí při dalším studiu upustila. Ale zase to bylo zajímavé, hodně osobní téma. Třeba oproti politickým dějinám.

Zdály se vám jen špatné sny? Nebo se vám někdy udělalo nevolno i při samotném bádání?
Když jsem v archivu v Praze procházela vyšetřovací spis, narazila jsem i na předměty doličné. Včetně projektilu, který vytáhli z těla jeho sestřenice. Byl jen tak zabalený v papíru. To jsem musela hned jet domů. I když jsem v archivu původně chtěla zůstat do večera.

Jak jsme žili na Litoměřicku: Svatoslav Štěpánek – roudnický netvor

V archivech jste strávila desítky hodin. Jak se vám tam bádalo?
Náramně. Podmínky v badatelnách jsou skvělé. Ať už v té maličké v Lovosicích, nebo ve velké na Chodovci v Praze.

Nenarazila jste na nějaké nečekané problémy? Třeba že byste nemohla něco přečíst?
Většinou jsem pročítala výslechy. A ty byly téměř všechny zapsané na stroji. Problém jsem občas měla jen s nepříliš zřetelným písmem v dopisech. Někdy chyběly ve spisu některé strany, nebo byly natrhlé. Nic zásadního.

Kde pohřbili vraha? Nikdo neví

Setkala jste se se Štěpánkovým jménem už dříve než v Praze na studiích?
Slyšela jsem o něm. Je to v Roudnici poměrně známá firma, pořád je to tam téma. Dům, kde vraždil a pohřbíval oběti, je jen kousek od gymnázia, které jsem vychodila. Do jeho budovy mimochodem Štěpánek chodil na tehdejší měšťanku.

A samotný dům, kde k vraždám docházelo a na jehož zahradě své oběti pohřbil, jste znala?
Jistě. Kolem toho domu jsem to měla ze školy nejblíž domů. Vědělo se, že je to dům spojený s několika vraždami. A když jsem tudy šla se spolužáky, obvykle to někdo z nich nadhodil.

Žijí v Roudnici ještě nějací vrahovi potomci?
Nepodařilo se mi nic takového zjistit. Jeho maminka zemřela, sourozenci dům prodali. Usadili se na Slovensku, jeho bratr a starší sestra získali práci kousek od Bratislavy.

Sériový vrah Biederman chce na svobodu. Ve vsi, kde žil, na něj stále vzpomínají

Kde je Štěpánek pohřben?
Sama nevím. Projížděla jsem všemožné databáze hrobů, ale nikde nic. Přitom těla zločinců z pankráckého popraviště obvykle vydávali rodinám, aby je mohly pohřbít aspoň v úzkém kruhu. Úřady ale taková místa obvykle oficiálně příliš neventilovaly, aby se nestala objektem uctívání.

A nevyčenichali to tehdy ani novináři ze „senzacechtivých médií“, jak v práci označujete dobový tisk?
Štěpánka popravovali v historicky pohnutém období posledního čtvrtletí roku 1938. Tehdy asi ani nikdo z bulvárních novinářů neměl snahu kontaktovat rodinu anebo jinak zjišťovat, kde je místo vrahova posledního odpočinku.

Bádala v archivech v Lovosicích i Praze

Jak jste se k tématu bakalářské práce dostala?
Už v prvním ročníku jsem měla v semináři napsat nějakou práci. Vedoucí preferovala regionální dějiny a 20. století. Na nic zajímavého z Roudnice jsem dlouho nemohla přijít. K tomu psát o Štěpánkovi mě přivedl spolubydlící z Prahy, dříve můj spolužák z roudnického gymnázia. Byl to od něj spíš vtípek, ale chopila jsem se toho. Vedoucí semináře tím byla nadšená.

Lidská kostra se našla v septiku na pile. Neznámý je nejen vrah, ale také oběť

Dalo vám pak hodně práce vypátrat, kde k jeho vraždám a procesu seženete prameny?
Roudnický kronikář Jan Neruda mi poradil, že spoustu archiválií mají v okresním archivu v Lovosicích. Tamní archiváři byli víc než ochotní mi pomoct. Vedoucí semináře byla s prací spokojena a řekla, ať ji neváhám rozvést. Tak jsem o vrahovi později napsala i bakalářskou práci. K té jsem už čerpala i z pražského archivu, o kterém jsem se dozvěděla během psaní první práce.

Štěpánkova vražedná pouť Litoměřickem a Podřipskem

Policejní kresba Svatoslava Štěpánka.Zdroj: J. Plachý, I. Pejčoch – Masarykovy oprátky, nakl. Svět křídelSvatoslav Štěpánek (1911, Roudnice nad Labem-1938, Praha-Pankrác) byl český sériový vrah. Než ho v pouhých 26 letech popravili, usvědčili ho ze tří vražd a dvou pokusů o ni. Podezírali ho ale i z jiných mordů, včetně zabití prostitutky Otýlie Vranské.

Pocházel z dobré a vážené rodiny, která žila nejdřív v Hrobcích, pak krátce v Židovicích a nakonec v Roudnici nad Labem. Kromě jeho matky ho nikdo neměl příliš v lásce. Vyučil se zahradníkem na lobkowiczkém zámku, ale pak nikdy moc nepracoval.

Rád týral a zabíjel zvířata. Už v páté třídě pobodal spolužáka nožem, také měl na svědomí drobné krádeže.

V roce 1936 kousek nad silniční křižovatkou Roudnice n. L.-Předonín-Dobříň-Bechlín postřelil z flobertky 13letou školačku Růženu. O několik dní později u rozcestí Roudnice n. L.-Židovice-Rohatce střílel i na 25letou dělnici Zdeňku. Ve stejném roce zabil 20letou sestřenici Jiřinku. Na věčném odpočinku je v rodinné hrobce v Krabčicích.

Na svědomí měl i 40letou mlékařku Františku. Tělo rozřezané na 16 dílů zakopal na zahradě i s bandaskou na mléko. Už v 16 letech zabil ránou kladivem do hlavy 5letého Bedříška, jeho tělíčko několikrát přesouval, nakonec do kompostu.