Zahrádkaření a podnikání v oblasti zahradnictví bylo v českých zemích na vysoké úrovni. Svědčí o tom kupříkladu kniha Miscelania, jejímž autorem je jezuita Bohuslav Balbín a v níž hovoří o kvetoucích rajských sadech v českém království.

V době, označované Aloisem Jiráskem za dobu temna, odcházelo mnoho lidí do emigrace. Jedním z nich byl veliký milovník a ctitel písem svatých, zvláště bible, příznivec českobratrské víry Václav Kleych, který v roce 1705 odešel do saské Žitavy a tam se živil zahradnictvím.

Žitava byla vůbec místem, kde i další Češi rozvíjeli podnikání v zahradnictví. Božena Němcová dokonce navštívila v roce 1850 spisovatele a historika Bohuslava Morávka, který se živil také zahradnictvím. Pohraniční město bylo známé svého času i pěstováním chmele a výrobou piva. Za vlády Karla IV. zde Češi měli výhradní právo dodávat pivo do Prahy.

Historie českých zahradníků je dávno zapomenutá, tradice zůstaly, dnes však už jen německé. Zahradnická výstava v Žitavě roku 1999 už ničím české tradice nezpodobnila. A to čeští zahradníci i další řemeslníci, hrnčíři, tkalci, sedláři nebo řemeslníci se dřevem, v Německu rozvíjeli řemesla. Dokonce zakládali celé vesnice, jako Herrnhut nebo Nieski či Pulsnitz.

O oblíbenosti zahrádkaření a současné výstavě zahradnictví odpovídal na naše otázky Lutz Gollmer, marketingový manažer zahradnické výstavy v Löbau.

Vyznačuje se zahradničení v Lužici komerční produkcí nebo má i jiný smysl?
Pojímáme-li zahradničení z hlediska jeho tradice, mělo zahradničení v Lužici poměrně dobré podmínky. Zahradničili často lidé, kteří si tak zajišťovali částečně obživu. V dávné historii to byly kláštery, kde zahrady obdělávali mniši, ale také civilní zaměstnanci. Příkladem může být klášter Marienthal v Ostritz, kde je dnes Biblická zahrada a klášter produkuje zeleninu na prodej. V zahradě pěstuje také bylinky na výrobu čajů a léčivých odvarů, jiným produktem je bylinná kořalka.
Vedle této tradice vznikalo zahradničení jako velkovýroba, a tak zahradnické produkty nebo potřeby vyráběly specializované firmy. Soukromí zahrádkáři se u nás většinou produkcí zeleniny nebo květů pro komerční využití nezabývají. Spolky zahrádkářů jsou záležitostí společenskou a zahrádky slouží k setkávání nebo také k odpočinku. V řadě měst existuje velké množství zahrádkářských spolků. Třeba v našem městě, které pořádá velkou saskou zahradnickou výstavu.

Měla výstava v Löbau inspiraci v oblibě zahradničení nebo jste měli i jiný motiv?
Zahradnické výstavy se konají po celém Německu a setkávají se s velkou oblibou. To je jeden z motivů. Dalším je obliba zahrádkaření jako společenské aktivity a forma využití volného času. Po sjednocení u nás byla velká nezaměstnanost a výstava může být i motivem pro občany, aby zde našli uplatnění. Města dostávají značné dotace na jejich uspořádání.
Dalším motivem bylo také využití objektů nazývaných brownfields. Naše výstava vznikla na území bývalého cukrovaru a zčásti využila jeho objekty, které zůstanou přístupné veřejnosti jako odpočinková zóna města.

Výstava trvá půl roku a překonat veškerá úskalí počasí musí být značně náročné. Jak jste dokázali zvládnout velká horka i nedostatek vláhy?
Počasí nás trápilo už od začátku výstavy, ale pomohli nám městští hasiči. Když bylo největší vedro, přijeli, aby rostliny zalévali, a tak je návštěvníci mohli vidět stále svěží. Koncem července jsme výstavu v některých expozicích pozměnili, takže dnes může návštěvník vidět spoustu novinek. Ve výstavním pavilonu jsou nové expozice tropických rostlin, bonsají a kaktusů. Ty lze u nás i zakoupit.

Co nabízíte návštěvníkům?
Velkou částí populace, která sem zavítá, jsou senioři. Ti se častěji zahradničením zabývají a tady najdou inspiraci květů i uspořádání zahrady. Zhlédnutí výstavy je ale především prostředkem k potěšení z krásné instalace a z nádhery květů.
Pro školáky máme připraveny v zelené škole různé hádanky a seznamujeme je s rostlinami, které rostou v naší krajině.

Je návštěva výstavy celodenním programem?
V areálu se dá využít třeba i louka k opalování nebo osvěžení v protékajícím potoce, ale po prohlídce expozic je možné zůstat na odpoledním kulturním programu, který zaplňují pořady především regionálních umělců. Pokud by výstava někomu nestačila, je možné navštívit na nedalekém kopci naši pýchu krásnou rozhlednu Fridrichsturm. Pochází z roku 1854, kdy ji u příležitosti návštěvy saského panovníka nechal postavit z litinových dílů místní pekař.

Dojde ještě ve druhé polovině výstavy k nějakým změnám v expozicích?
Novým exponátem je od začátku srpna obří cukrová řepa, která připomíná, že se tady ještě před několika lety měnila v cukr.
Kulturní program a nabídka expozic, včetně akcí třeba i v lesním kostele, bude pokračovat ve stejném tempu jako doposud. I ten, kdo přijde začátkem října na naši výstavu, se potěší krásou květů a může se dobře pobavit.

Užitečné informace

Město Löbau je dvacet kilometrů od Žitavy na cestě do Bautzenu.

Saská zahradnická výstava je otevřena denně od 9.00 do 18.00 hodin, po kulturních pořadech až do jejich ukončení.

Vstupné je 13 eur, pro skupiny 11 eur.

Výstava potrvá do 14. října.

Nedaleko města je litinová vyhlídková věž z roku 1854, k níž je možné dojet osobním automobilem. Dvoukilometrová cesta po zelené značce z výstaviště v závěru půl kilometru prudce stoupá až k vrcholu.

Za vlády Karla IV. bylo Löbau součástí Šestiměstí, sdružení posilující města proti šlechtě a ku vzájemné pomoci.

Zpracoval Milan Turek