Poprava proběhla na židovském hřbitově v Těšíně. A právě toto místo tragické události bylo cílem setkání. Do Českého Těšína mostečtí skauti přijeli díky spolupráci s kmenem dospělých Moravskoslezského kraje (oblast Petra Bezruče).

U památníku na polské straně položili věnec na památku ostravských skautů.

Hrdinství a smrt ostravských skautů

Do konce II. světové války chybí posledních několik dnů. O Ostravu se bojuje už přes měsíc a není se tedy čemu divit, že Němcům začíná i tady hořet půda pod nohama. Nastává čas zbavit se vězňů. Otvírají se i cely v budově gestapa na Fifejdách s vězněnými skauty. Dostanou se snad po týdnech vyslýchání a mučení na svobodu? „Čelem ke zdi, ruce za záda a svázat drátem!" Cesta nebere konce a drát se zařezává čím dál tím víc do rukou. Kdy to už skončí? Brzo. Čtyřiadvacátého dubna 1945, a další dny, byl starý židovský hřbitov v polské části Těšína svědkem otřesné podívané. Před vykopanými hromadnými hroby klečeli svázáni odbojáři. Zaznělo několik výstřelů a pak už ticho přerušoval jen hluk bezvládně se svalujících těl. Naposled tam vydechlo 18 skautů.

Protinacistický odboj

Jak a kdy to všechno začalo, záleží vždy na úhlu pohledu. Jisté je to, že na podzim roku 1938 byla podepsána Mnichovská dohoda a postupně obsazeno pohraniční území Československa. V březnu následujícího roku německá vojska zabrala zbytek území Čech a Moravy. Byl zřízen Protektorát Böhmen und Mähren. Český národ čekají dlouhá léta nesvobody, strachu a zoufalství. Doma i v zahraničí vzniká protinacistický odboj.

Jedna z mnoha skupin působí i na Ostravsku. Prvotní činností skautů 1. oddílu Moravská Ostrava byla podpora rodin vězněných vojáků, shánění léků, potravin, šatstva a dokumentů pro ilegálně se schovávající osoby a později i partyzány. Dokonce vozili do Beskyd zprávy o celém ostravském průmyslu či německé plány obrany Ostravy.

Zbývalo jen pár dní do konce války

Jako den ustanovení organizace Odboj slezských junáků se uvádí 13. listopad 1943. V čele stál Vladimír Čermák. Další nejdůležitější členové byli Vladimír Pach, Otto Klein, Quido Němec. Významná schránka bylo tábořiště Chladná voda v Beskydech.

Ke konci války se chystali na organizovaný přechod do hor a ozbrojené povstání. K tomu potřebovali zbraně, což se jim stalo osudným. Při jejich shánění narazili na konfidenty (donašeče) ve službách gestapa. K prozrazení došlo pravděpodobně v restauraci. Popraveni byli až o skoro tři týdny později, během nichž byli vyslýcháni a mučeni. Jejich životy skončily v Polském Těšíně na židovském hřbitově. Stalo se tak na svátek sv. Jiří, patrona všech skautů, a ještě v dalších několika dnech. Pár dnů na to byla Ostrava osvobozena. Willi Kampf, jejich kat, o nich prohlásil: „Umírali klidně, bez křiku, jako praví hrdinové."

Na jejich památku byla založena mohyla na Ivančeně.

Skautský odboj za II. světové války však probíhal i na spoustě dalších míst, a proto bychom neměli zapomínat i na osudy jiných skautských hrdinů. Čeští skauti dokázali v té těžké době svou připravenost a lásku k vlasti, za kterou mnozí z nich položili své životy.

Ivančena jako symbol nezdolnosti

Na jaře roku 1945 byla celá naše země v květu. Všude kolem všechno vonělo, ptáci zpívali a lidé se radovali. Konečně mír, konečně svoboda. Všechny nešvary války byly pryč. Avšak v duších spousty přeživších se zrcadlila neskutečná bolest. Žal nad smrtí jejich blízkých, který nikdy nepřebolí. Když gestapáci 24. a 27. dubna téhož roku vykonali svůj poslední zločin na starém židovském hřbitově v Polském Těšíně, kde bylo popraveno více než 100 českých a polských vlastenců, kulkou z pistole neukončili jenom život 18 členům Odboje slezských junáků, ale zároveň způsobili zármutek daleko většímu počtu jejich příbuzných, rodičů, sourozenců, manželek a přátel. Jejich drahé jim nevrátí ani slavnostní tryzna, která se 24. června konala v Ostravě, ani vysoká státní i skautská vyznamenání. Pro veřejnost se začala z celého případu stávat historie.

Přátelé ale nikdy nezapomínají, a proto 6. října 1946 vystoupilo pět členů nového 30. ostravského oddílu, pět spoluodbojářů, na odnož Lysé hory. Tomuto místu se pravděpodobně po svém majiteli říkalo Ivančena. Vztyčili tam prostý kříž a vytvořili mohylu z kamenů na paměť statečnosti svých blízkých kamarádů. V prázdné lahvi pak umístili vzkaz, aby každý, kdo půjde kolem, přinesl k uctění památky mrtvých další kámen.

Zpracoval Tomáš Novotný