Kliknutím zvětšíteSáhl si na dno, ovšem o tom, že tenhle životní zápas vyhraje, nikdy nepochyboval. Nemoc přemohl a nyní si může opět užívat běžného života jako jeho kamarádi. Aby motivoval ostatní v podobných situacích, netají, co prožíval, jak hrozné to bylo a co ho motivovalo k tomu, aby nad trablemi vyhrál.
Nemoc se k němu připlížila nenápadně. „Byl jsem normální kluk, sportoval jsem, hrál hokej za bílinské Draky. Chodil do školy a bavil se s kamarády,“ vypráví. Varovné signály přicházely postupně. Většinou právě po sportovní námaze. „Měl jsem často zvýšenou teplotu po zátěži, třeba po tréninku. Když pak teploty trvaly delší dobu, požádala maminka o vyšetření. Lékaři zjistili leukémii,“ uvádí sympatický mladík.
Zjištění nedobrého zdravotního stavu ho přitlačilo na psychické dno. „Měl jsem pocit, že vše, co bylo doteď, zahodím. Že se můj život zastaví, že vše přijde nazmar – hokej, škola, prostě všechno,“ líčí, jak prožíval těžké chvíle.
Pomohla mu nejen rodina, ale také spolužáci z bílinského gymnázia, na kterém studuje. „Všichni se mi snažili nějak pomoci. Dostával jsem na sociálních sítích spoustu povzbudivých vzkazů od spolužáků. Někteří z nich vydrželi a byli se mnou po celé ty dva těžké roky. Chodili za mnou, hlídali mě po chemoterapiích, prostě mi pomáhali,“ zmiňuje, co ho drželo nad vodou.
Nejtěžší okamžiky
Pak přišel okamžik, na který Matěj nezapomene. „Po dvouměsíčním pobytu v ústecké nemocnici, hned po prvním bloku chemoterapie, mě chytly takové bolesti břicha, že jsem chvílemi omdléval a nevnímal okolí,“ popisuje.
„Nikdo se mě nesměl ani dotknout. Pak už si vybavuji jen vrtulník do Prahy, jízdu výtahem v motolské nemocnici a dál už nic. Byl jsem tři dny v bezvědomí,“ vytahuje z paměti nejhorší chvíle života. Dnes se nad tím už pousmívá, protože to přežil.
Dva roky života na nemocničním lůžku nejsou příjemné. Matěj svůj životní boj nakonec vyhrál. Vyléčil se a dnes může opět normálně žít. Čekají ho lékařské kontroly a ještě nějaké rehabilitace a fyzioterapie, které mu už předtím v těžkých životních chvílích pomohly zvládnout nemoc bez větších fyzických následků.
Pomáhá i cvičení. Pro Malou jógu je jeho lektorkou Barbora Schneiderová. Matějovu maminku zná ze školy, kde učí. „Pomáhá mu to s protažením zkrácených svalů,“ tvrdí Schneiderová. Cílem speciálního cvičení je zajistit onkologicky nemocným dětem z celé České republiky vhodnou pohybovou aktivitu pod vedením zkušených lektorů. A to i v době mimo hospitalizaci v nemocnici, jako prevenci ztráty fyzické kondice, svalové atrofie, polyneuropatie, dechových a psychických obtíží.
Na stránkách projektu Malé jógy je řada dalších příběhů podobných tomu Matějovu. O zdravotních problémech svého syna tu vypráví třeba maminka Hanka. „Vlivem chemoterapií byl náš syn ve fázi, že nemohl ani chodit a celkově mu svaly hlavně na nohou atrofovaly. Pomohlo mu cvičení. Díky tomu se stal z Adámka zase pružný, silný kluk. Aktivně už zase hraje ping pong a fotbal,“ přibližuje. V nejbližší době na tyto stránky přibude i osudový příběh Matěje z Bíliny.
70
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
