Kliknutím zvětšítePsal se rok 2003 a na mysl mu přišla fotografická vize světlušky. Uchvácen jejich krásou vyfotil první snímek a posléze následovaly další. Výstupem se stala kniha Firefly Experience. „Chci zachytit světlušky co nejvěrněji. Všechny fotografie v této knize jsou z přírodního prostředí světlušek, bez digitální manipulace a bez dodatečného osvícení,“ popsal fotograf vydanou publikaci.
Aktuálně vám vyšla kniha Firefly Experience. Co v ní čtenář najde?
Kniha obsahuje více než sto fotografií světlušek a několik dalších svítících živočichů. Fotografie jsou prokládané historkami z focení, vědeckou dokumentací a mým osobním spojením se světluškami a jejich focením.
Dočká se i českého překladu?
Plánuji vydání na rok 2020. Aktuálně hledám českého nakladatele, který by se o to postaral.
Znamená vydání knihy konec s focením světlušek, nebo v něm budete pokračovat?
Jelikož o fotky světlušek mají lidé stále zájem a těší se z jejich prohlížení, plánuji je fotit i nadále. Kromě toho se věnuji i natáčení filmů, kde hrají tito brouci hlavní roli, tudíž je přede mnou řada možností, kam se vydat.
Lze říci, že se z vás stal expert na tento hmyz? Jak dlouho se světluškám věnujete?
Ano, dá se říci, že jsem se stal expertem nejenom na focení a natáčení světlušek. Vím o nich i více než běžný americký entomolog. Každé tři roky se scházím s vědci z celého světa na světluškovém sympoziu a porovnáváme poznámky a nové objevy. Zatím jsem byl jediný fotograf, který se zabývá výhradně jejich focením. V Tchaj-wanu na sympoziu jsem se potkal s českým vědcem Martinem Novákem z České zemědělské univerzity. Martin je v současnosti jediný tuzemský expert na české a evropské světlušky.
Předpokládám, že to nebylo ze dne na den. Jak dlouho trvala příprava na jejich focení?
Vše začalo v roce 2003, když jsem udělal náčrtek světlušky na stéble při rozsvícení a s měsícem v pozadí. Byla to vize, ale musel jsem počkat, až pokročí technologie kamery. V roce 2008 jsem to poprvé zkusil na zahradě a hned jsem se pro to nadchl. Další rok jsem koupil nejnovější kameru a to léto jsem vyfotil světlušku, jejíž snímek potom vyhrál první místo v mezinárodní fotografické soutěže Smithsonian (skupina muzeí a výzkumných center spravovaných vládou Spojených států, pozn. redakce). Porazila více než 50 000 fotek.
Jak samotné focení světlušky probíhá? Kolik na něj máte času? Co je na tom nejtěžší?
Focení světlušek je sakra těžké (smích). Vyfotit světlušku z blízka a s pěkným pozadím představuje nejtěžší úkon. Mám na to jenom 15, maximálně 20 minut po západu slunce, než je moc tma. Potom už tu světlušku nevidím. V prvé řadě musíte zaostřit, zachytit světlušku, když se moc nehýbe, a v neposlední řadě stisknout spoušť v okamžiku, kdy blikne. Přidat k tomu dobrou kompozici a mluvíme o hodně štěstí.
V čem vás světlušky okouzlily?
Popravdě, vše začalo už zmiňovaným náčrtkem. Myslel jsem, že by to byla fantastická fotografie a chtěl jsem ji uskutečnit. Na internetu jsem žádné fotografie světlušek z blízka nenašel, představovalo to pro mě osobní výzvu. Až potom, co jsem začal fotit světlušky a získal díky tomu krásné zážitky, jsem jejich focení ještě více propadal.
Když vyrazíte na fotografický „lov“, vracíte se vždy s pořízenou?
Vyfotím tisíc fotek, než dostanu tu pravou fotku. To je ten průměr za deset let. Jsou dny, kdy neudělám dobrou fotku vůbec.
Můžete popsat cestu, která vás zavedla k profesionálnímu focení?
Momentálně jsem profesionální fotograf, který prodává své umělecké fotografie světlušek a také filmy. Do školy jsem šel s tím, že budu studovat 3D animaci a grafiku, ale během studia jsem zjistil, že mě nejvíce baví fotografie přírody, především hmyzu. Hned po studiu jsem dostal práci ve firmě, která prodává velkoplošné prosvícené fotografie přírody. Během několika let jsem fotil pro tuto firmu a následně jsem také natáčel digitální video s přírodou. Moc se mi to líbilo a hodně jsem se naučil, ale před čtyřmi lety jsem se rozhodl, že se osamostatním a začnu svoji uměleckou kariéru.
Co kromě světlušek fotíte?
Teď nejvíce mého sedmiletého syna Sebastiána. Taky občas fotím krajinky, když cestuji. Nicméně většinu energie dávám svítícímu hmyzu a upřímně, už nefotím tolik, co dříve.
Hodně se pohybujete v přírodě. Lze říci, že to je pro vás druh psychické očisty?
Určitě. V přírodě se cítím doma a rád se v ní pohybuji sám. Působí na mě očistně a také ozdravně. Za svůj postoj k ní vděčím svému dětství, kdy jsem trávil hodně času na túrách či skautských táborech. Když fotím světlušky, tak mám občas skoro až magické zážitky. Krásné stavy blaženosti, radosti a spojení mojí duše s přírodou. Nikdo mi v noci nevolá a moje vizuální vjemy jsou jenom černo a světlušky.
Máte ještě nějakou metu, které byste chtěl ve focení dosáhnout? Či představu, co byste chtěl fotoaparátem zachytit?
Chtěl bych vzkřísit ten pocit, že příroda je úžasná a my jsme její součástí. Už se těším na mojí budoucí prezentaci. Je možné, že budu muset chvíli počkat, než technologie dosáhne mojí vize.
A naopak, na co jste ve své dosavadní kariéře fotografa nejpyšnější?
Největší radost pociťuji, když vidím, že někoho moje fotografie rozveselí. Když lidé objeví něco, co ještě neviděli, co jim někdy i vžene slzy radosti do očí.
Když jsme u focení obecně, jak na něj nahlížíte? Přeci jenom se přístup k němu za ta léta změnil a osobně mi přijde, že každý druhý se považuje za fotografa…
Fotografie je médium a každý ji může použít, jak chce. Může sloužit pro dokumentaci, jako paměť krásných chvil, komunikaci, kreativní vyjádření, zachycení krásy a také to může být komunikace, která má v nás něco pohnout.
Řadu let žijete v USA, ale pocházíte z Liberce. Jak vás osud zavál tak daleko od místa narození?
Nejdříve jsem jel na tři měsíce studovat angličtinu. Potom jsem se rozhodl dokončit vysokou školu na stejné škole v Iowě. Nakonec jsem se zamiloval a zbytek už je historie. Moje manželka pochází z Mexika a vybudovali jsme si v Americe útulné bydlení.
Vzpomínáte ještě na Liberec? Jak často navštěvujete Čechy?
Do Čech jezdím každý rok, v Liberci jsem byl naposledy v září. Samozřejmě vzpomínám na něj s láskou. Česká republika je pořád mým milým rodným místem, kde mám také celou českou rodinu, se kterou udržuji styk.
Co vás při poslední návštěvě nejvíce překvapilo, ať už pozitivně či negativně?
To, že Čechy už nejsou zaostalá východní země a ekonomický růst je mimořádný a také služby jsou daleko lepší a lidé jsou radostnější a otevřenější. Alespoň v mých očích.
Má pro vás Liberec a okolí fotografický potenciál?
Vím, že světlušky se pohybují i v okolí Liberce, to by byla moje první volba pokusit se je zachytiti. Moc rád ale fotím mlhu, zasněžené hory v okolí a barevné Jizerky na podzim.
Podporujete i Nadační fond Světluška, že?
Je tomu tak. Letos v prosinci bude nadační fond dražit moji knihu a společně uspořádáme výstavu v galerii Českého Rozhlasu. Část výdělku z výstavy bude také darována Světlušce.
41
Volný čas
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
