Když legendární tramvaje vyjely v Drážďanech poprvé v roce 1967, měly lak známý i z Česka, tedy červeno-béžový. Teprve později získaly svou charakteristickou žlutou barvu, kterou mají drážďanské tramvaje dodnes. Dohromady z továrny Tatra putovalo do Saska 800 tramvají, které se staly páteří veřejné dopravy v půlmilionovém městě. Podle listu Sächsische Zeitung jim Sasové přezdívali Poslední Dubčekova pomsta, naráželi tak na problémy s dodávkami náhradních dílů. Problémy dělaly dveře, tyristory nebo trakční motory. Kvůli tomu byla v některých chvíli podle mluvčího drážďanského dopravního podniku v provozu i jen polovina ze všech československých tramvají.

Přesto těsně před pádem socialistického bloku jezdily v Drážďanech pouze tramvaje z Tatry. Jejich postupný soumrak začal v roce 1995, kdy na koleje v saské metropoli vyjela první nízkopodlažní tramvaj, tento typ se v následujících letech stal zcela dominantním. Drážďany se postupně tatrováckých tramvají zbavovaly, prodaly je například do Rostova na Donu, do Maďarska, Rumunska nebo do Severní Koreji či Kazachstánu.

Prostě se chodí kouřit ven.
Šest let restaurací bez kouře. Lidé v hospodách si pochvalují, že nesmrdí

Ale ani poslední pravidelná jízda nebude znamenat definitivní konec Tater v Drážďanech. Dopravní podnik DVB si ponechá dva stroje, jeden bude sloužit jako dětská tramvaj, druhý pak jako mazačka a obrušovačka kolejí. Další vlak pak má Muzeum tramvají.

Po téměř šesti desítkách let práce si tramvaje zaslouží pořádné rozloučení, které jim DVB nachystal. V sobotu 3. června se sjedou všechny zbývající zdroje na Postplatz, odkud budou v hodinových intervalech vyjíždět na cesty po Drážďanech.