Hodina výuky v ZUŠ stojí dítě méně než chipsy a pro život je užitečná

Kdy přijímáte nové žáky?
Žáky se snažíme nabírat v průběhu celého roku, rodiče tedy nemusejí čekat na zápis. Zájem o naši školu je trvalý, i když během covidu nám žáků ubylo, a ještě pořád nejsme na číslech jako před epidemií. Proto jsme schopni do všech oborů přijmout žáky téměř okamžitě. Talentové zkoušky, které jsou povinné ze zákona, děláme tak, aby je dítě téměř nepocítilo. Zapojíme ho do výuky a necháme ho tvořit.

Musí být dítě nějak nadané, aby k vám mohlo chodit?
Otázka je, co je talent. Nadání se může rozvinout, až když si dítě osvojí například výtvarné prostředky. Proto přijímáme všechny děti. Když pak zjistíme, že to nějakému dítěti opravdu nejde, že k oboru nemá ani vztah a trápí se, promluvíme o tom s rodiči. To se ale stává málokdy. Děti jsou obecně tvořivé a naše obory necílí na preciznost. Dovedu si ji představit v klasické hudbě, ale ne v dětské malbě. To samé platí v tanci - když dítě nestíhá, u nás ho kolektiv podrží. My s nedokonalostí nebojujeme, protože kreativita je nám bližší a protože učíme děti vidět věci v souvislostech.

Na výlet po Ústeckém kraji vlakem nebo autobusem? Jde to i zadarmo

O jaký obor je u vás největší zájem?
Nejvíce žáků máme ve výtvarném oboru, který je našim páteřním, následuje taneční a literárně-dramatický. V poslední době vnímám boom zájmu o tanec. Myslím si, že to odráží zvýšenou společenskou poptávku po pohybu, protože lidi byli během covidu dlouho zavření doma a potřebují to něčím vyvážit. Děti se navíc od malička obvykle rády hýbou a tanec je pro ně zábava.

Mají na to vliv i sociální sítě a videoklipy, kde děti sledují své skupiny a taneční trendy, které chtějí napodobovat?
Internet v tom určitě také hraje nějakou roli, ale podle mě zájem o tanec roste hlavně proto, že víc lidí chce dostat pohyb do života, protože pohybu máme málo. I ve výtvarce se sedí, takže snaha rodičů hledat dětem zdravou pohybovou aktivitu, je pochopitelná.

Základní umělecké školy jsou stále finančně dostupné. Kolik u vás platí rodiče za dítě?
Pololetí každého oboru u nás vyjde rodiče na jeden tisíc korun, takže dva tisíce korun za celý školní rok. Za posledních deset let jsme úplatu za vzdělávání dítěte moc nezvyšovali a o zdražení zatím neuvažujeme. Snažíme se zvládnout chod školy s finančními prostředky, které máme. Kdybychom úplatu zvedli, nastal by odliv dětí, a to si nepřejeme.

Co za ty peníze dítě dostane?
Je důležité říct, že rodiče neplatí dítěti kantora. Ten je pro děti zdarma, protože kantory platí stát a provoz školy platí zřizovatel, v našem případě město Most. Rodič takzvanou úplatou na vzdělávání přispívá například na nákup materiálu a vybavení, na exkurze, výstavy nebo vystoupení tanečníků.

Zdroj: Deník/Martin Vokurka

Vyjde výuka v zušce levněji než soukromý učitel nebo nějaký kreativní kroužek v komerčním centru?
Když se to přepočte, tak třeba ve výtvarném oboru rodiče za jednu vyučovací hodinu u nás zaplatí necelých sedmnáct korun, což je padesátikoruna za týden za jedno dítě. Kromě Slovenska nenajdete nikde v Evropě tak snadno dostupný a propracovaný systém uměleckého vzdělávání pro děti od pěti do osmnácti let, které učí kvalifikovaní učitelé, v našem případě vysokoškoláci, jenž si dál zvyšují svou odbornost. Zušky nejsou žádná soukromá záležitost ani pouhé hlídání dětí. Toho by si měla společnost cenit a měla by toho využívat. V zuškách má rodič jistotu, že se jeho dítě něco naučí a že se někam posune. V tom jsou zušky výjimečné. My děti opravdu vedeme k rozvoji. U nás se připravují i na střední nebo vysoké školy zaměřené na umění, design či architekturu.

Když pomineme finanční dostupnost a rozvoj, co byste ještě vyzdvihla?
Vyzdvihla bych rovinu osobnostní. Zrovna včera jsem dostala krásnou esemesku od mé bývalé žákyně, která mi napsala, že zuška pro ni byla takovým pevným bodem v životě a doteď z toho čerpá. Vytváří hračky pro své děti.

To mi připomnělo slova jedné vaší kolegyně, která prohlásila, že všichni nebudou Picasso, ale v zušce získají užitečné dovednosti pro život, třeba cit pro barvy a tvary nebo zručnost, což se hodí při zvelebování bytu či šatníku.
S tím souhlasím. Je skvělé, když se žáci celé dětství v zušce potkávají s tvůrčím přístupem k životu. Ze všech sice nebudou profesionální umělci, ale víme od nich, že v dospělosti se k tvorbě často vracejí a odpočívají při ní. Berou znovu tužku do ruky a jen tak si kreslí. Těžko se to pojmenovává, ale umělecké vzdělávání v dětství není jen o získávání vědomostí. Je v tom i určitá výchova k meditaci. Když je na člověka hodně světa, utíká k sobě, ke tvorbě, protože je od přírody tvořivý. A tohle by se mělo v lidech pěstovat.

Pivaři si připlatí, návrh vlády na změnu DPH zdraží čepované pivo až o pět korun

Dětem na výtvarce prý neříkáte, tak dnes namalujte, co jste dělali o prázdninách, a příště nakreslíte tamhleten dům?
Jak už jsem řekla, nejsme výtvarný kroužek. U nás v zušce zvolíme téma, kterému se s dětmi věnujeme třeba celé pololetí a různými technikami se snažíme věci přijít na kloub. Mnohdy to znamená přenést se třeba i do přírodních věd. Například lidská ruka. Umí tvořit, umí zanechat otisk, ale v rukavici vypadá jinak. A z čeho je rukavice? Proč v ní cítíme teplo? Na to jako výtvarníci hledáme s dětmi odpovědi… Měla jsem tu na praxi studentku z pedagogické fakulty, která krátce chodila do zušky a jako dítě nechápala, proč dělá celé pololetí pořád jedno téma. Až jako praktikantka mi řekla, že si konečně uvědomila, jak to bylo chytré věnovat se tak dlouho jednomu tématu a snažit se ho pochopit z různých úhlů pohledu a v souvislostech.

Je pravda, že mají o zušku zájem i dospělí?
Ano. Ve výtvarném oboru máme už tři kurzy pro dospělé a jsou hojně navštěvované. Hodně dospělých nám říká, že jako děti chodily do zušek a bylo jim v nich dobře. Proto se rádi vracejí. Jedná se hlavně o seniory, učitele a úředníky. Tvorba je pro ně odpočinek i únik od prázdnoty, kterou někdy pociťují.

Dospělí platí za pololetí 1 600 korun. To taky není moc.
Je to tak akorát. Úplata je nastavena tak, aby si kurz mohl dovolit i důchodce a aby škola netratila.