Proč nepomoci? V téhle těžké době je potřeba každá ruka, řekla si Magdalena Hubertová, vystudovaná porodní asistentka z Klášterce nad Ohří. „Šla jsem do toho, chtěla jsem aspoň trochu přispět v boji s koronavirem,“ prozradila svou motivaci mladá žena, která ve studiích pokračuje na ústecké univerzitě. Podařilo se jí skloubit učení i pomoc v nemocnici, odsloužila tam tři stovky hodin.

„Nejtěžší pro mě bylo setkání se smrtí. Vyrovnat se s tím, když pacienti umírali. Jako porodní asistentka jsem se předtím se smrtí moc nesetkala a teď najednou tam lidé umírali,“ přiznává Magdalena Hubertová.

V chomutovské nemocnici nastoupila už loni na jaře na oddělení následné péče. Pomáhala také celou druhou vlnu. Starala se tam o covidové pacienty, ale i o ty, kteří se už po prodělání nemoci zotavovali. Pomáhala sestrám se vším, co potřebovaly. Vypomáhala také při přesouvání pacientů, při převlékání, hygieně a ošetřovatelské péči.

Studentka Magdalena HubertováStudentka Magdalena HubertováZdroj: Deník/Hynek DlouhýVůbec nejobtížnějším okamžikem pro ni byl návrat do nemocnice na začátku druhé vlny. „Hned když jsem nastoupila, tak tam zemřela paní. Jsem myslím dost citlivá a tohle mě hodně zasáhlo, bylo to hodně smutné a nepříjemné,“ vyznává se studentka, která se nedávno přestěhovala za přítelem do Žatce.

Magdalena také potvrzuje zkušenosti dalších zdravotníků z první linie během pandemie. Při koronavirové krizi se s úmrtím pacientů museli smiřovat daleko častěji než dříve. „Člověk trochu otupí, obrní se, o něco lépe se s tím vyrovnává. Také to na sobě trochu pozoruji, ale nelíbí se mi to, trápí mě to. Smrt je strašně smutná,“ říká.

Naopak ráda vzpomíná na úlevné okamžiky, kdy se léčba začala dařit. „Když někdo vypadal hodně špatně a najednou se začal zlepšovat, každý den byl lepší a lepší, z toho jsem měla ohromnou radost,“ pokračuje dobrovolnice. „Když se třeba nejprve sám najedl, pak postavil a nakonec mohl jít domů. Každá maličkost, každé zlepšení a pokrok v léčbě pacientů mě potěšil,“ svěřuje se.

Magdalenu Hubertovou, studentku prvního ročníku programu Organizace a rozvoj zdravotnických zařízení na Fakultě zdravotnických studií UJEP, a jejího kolegu z ústecké univerzity Jana Richtera, ocenil za jejich pomoc ve špitálech také hejtman Ústeckého kraje Jan Schiller. Z univerzity odpracovali v nemocnicích nejvíce hodin.

Dívka, jež ve svých volných chvílích zpívá a vystupuje s hudebním divadlem Hnedle vedle, které chystá hlavně pořady pro děti, odpracovala celkem 300 hodin. „Teď výpomoc končí, nemocnice se vrací do normálu. Snad to vydrží. Mám velké přání: aby už naše pomoc nebyla potřeba,“ dodává Magdalena Hubertová.