Zákeřné nákaze podlehl v ústecké nemocnici 4. března po pouhých deseti dnech od hospitalizace. Byl to padesátník, zdravý aktivní sportovec, nekouřil, nepil, byl stále v pohybu, žádná nadváha. Všechny to zaskočilo. „Celá naše rodina se ponořila do nezměrného smutku,“ svěřila se Deníku seniorka.

Její 18letý vnuk zveřejnil na sociálních sítích text, v němž líčí, co pro něj tatínek znamenal. „Je to vyznání syna k otci. Ten dopis je i výzvou k tomu, aby lidi nepodceňovali všechna opatření, jak šíření nemoci zabránit,“ sdělila knihovnice. „Buďme silní. Sdílejme podobné příběhy,“ napsal její vnuk.

Otce označil za statečnou a energickou osobnost, která mu byla vzorem. „Díky němu jsem ve svém životě tím, kým jsem,“ dodal. V tak těžké době podle něj nelze mlčet a je třeba lidi povzbuzovat, aby našli sílu dávat na sebe a své blízké pozor. A nejen na ně. „Mějme oprávněnou starost o všechny, které tato nemoc může postihnout… Je-li jediné, co dnes můžeme dělat, to, že budeme dbát preventivních opatření, tak věřím a doufám ve vnitřní zodpovědnost nás všech,“ zdůraznil.

Lidé by podle něj měli pochopit, že kdysi těžce vydobytá svoboda je sice jednou z nejdůležitějších věcí, které máme, ale nyní je třeba její omezení v zájmu lidských životů přijmout a dodržovat opatření. „Nepřestávejme věřit v ono světlo na konci tunelu,“ dodal mladík.

Světlo na konci tunelu chtějí vidět hlavně utahaní zdravotníci v regionálních nemocnicích. Deníku to potvrdily dvě zdravotní sestry z Ústeckého kraje, které jsou v první linii a svěřily se pod podmínkou anonymity.

„Na našem covidovém oddělení je situace opravdu špatná. Pacientů je hodně, ale personálu málo. A přibývají nemocní mladších ročníků. Už to nejsou jen nejstarší senioři, ale pracující padesátníci nebo šedesátníci, kteří se ještě neočkují. Zažíváme nejhorší situaci od minulého roku,“ sdělila jedna ze sester. Podle ní by měli u lůžek opět pomáhat vojáci, kteří se osvědčili a byli šikovní. „Bez nich bychom to minule asi nedali, ale teď tu být nemůžou, protože nejsou očkovaní. My je ale potřebujeme teď, a ne až když bude pozdě. Je to takové nedomyšlené,“ povzdechla si zdravotnice.

Zdravotní sestry podle ní čelí ve dne v noci také silnému emočnímu vypětí. „Když na oddělení leží manželé a jeden z nich zemře, je to i pro nás fakt těžké,“ řekla sestřička. Nechápe, jak někdo rok po vypuknutí pandemie může ještě říkat, že covid je fraška a nic neznamená. „Lidi opravdu nevědí, jak vážné to je. Všechny zdravotní sestry jsou už i psychicky vyřízené,“ dodala zdravotnice.

„Je to i tím, co se děje na vládě a co nám předvedli někteří politici. Je to ostuda, když po nás něco chtějí a pak to sami nedodržují,“ poznamenala druhá ze sester. I ona by uvítala pomoc armády a očkování u mladších ročníků.

Obě zdravotnice jsou už očkované, jedna měla covid před vakcinací, druhá ho prodělala necelé dva týdny poté. „Ochránilo mě to před těžkým průběhem,“ vysvětlila. Přála by si navštívit rodinu v jiném okresu. To, že volně nikam nemůže jet, jí jako očkované hodně vadí.

Epidemická situace v Ústeckém kraji, kde žije 818 tisíc lidí, není stále dobrá. V pondělí 8. března ráno bylo registrováno 13 773 nakažených. Od neděle přibylo přes čtyři sta případů a jedenáct lidí během 24 hodin zemřelo. Celkem už mělo covid v kraji prokazatelně přes 90 tisíc lidí, z toho téměř přes 75 tisíc se uzdravilo a 1 669 zemřelo. Zdravotníci aplikovali celkem přes 45 tisíc očkovacích dávek.