Matka čtyřleté dcery je živoucím důkazem toho, jak nebezpečné může být onemocnění covid-19 i pro mladší ročníky.

První příznaky začala mít Ludmila Tauchmannová zhruba v polovině března poté, co se z nemocnice po prodělaném covidu vrátil domů její přítel. Pociťovala slabost, trpěla zimnicí a horečkami, nemohla jíst a nadto začala mít potíže se spánkem. Její stav se zhoršoval a po osmi dnech jí přítel zavolal záchranku, která ji odvezla do mostecké nemocnice. Tam byla pozitivně testována na covid-19 a zdravotníci ji ihned přemístili na tamní covidové oddělení. Od té doby si už žena nic nepamatuje až do svého probuzení v hradecké fakultní nemocnici. Koncem března ji tam záchranáři převezli kvůli vysokému počtu pacientů na mosteckém ARO.

Zatímco na Mostecku byla v tu dobu situace kritická, na Hradecku, kde zdravotníci čelili velkému náporu už od ledna, se počet pacientů snižoval. Fakultní nemocnice Hradec Králové (FNHK) tak mohla pomoci zasaženějším regionům a některé pacienty přijmout.

Karel Vránek z bloku 519 na hřišti, které se svými sousedy hájí jako klidovou zónu.
Mostečané se přou o plácek. Proti sobě stojí nové parkoviště a zachování hřiště

Ludmila Tauchmannová bojovala ve FNHK o život v umělém spánku dlouhých osm dní. Měla oboustranný zápal plic. Po probuzení zjistila, že se kvůli ochablému svalstvu téměř nemůže hýbat, a umělou výživu přijímala pomocí hadiček. „Měla jsem po celém těle modřiny z toho, jak mě předtím v umělém spánku otáčeli z jednoho boku na druhý. Pět nebo šest dní jsem také vůbec nemohla usnout, stále jsem měla otevřené oči, ani prášky na spaní nepomáhaly,“ líčila své nepříjemné zážitky po probuzení.

Během náročných dlouhých nocí jí velice pomáhali zdravotníci, kteří se jí s maximální péčí věnovali. „Povídali si se mnou celou noc, zdravotní bratr mi dokonce utíral slzy,“ vzpomínala na těžké chvíle.

Foto: Archiv Ludmily TauchmannovéZdroj: Deník/Tomáš KulhánekV dalších dnech se Tauchmannová musela učit znova sama chodit a jíst. „Zprvu jsem se nemohla trefit lžičkou do pusy, náročné bylo i sedat si a vstávat,“ popsala komplikovaný průběh rekonvalescence. Vzhledem k bleskovému převozu z Mostu u sebe neměla ani mobilní telefon. Ačkoli jí hovory s rodinou zprostředkoval personál hradecké nemocnice, velkou úlevu pocítila až po Velikonocích. Díky zlepšenému stavu se totiž mohla přesunout zpět do mostecké nemocnice, kde se konečně shledala se svou čtyřletou dcerou. „Byla tatínkovi v těžkých chvílích oporou a neustále ho ubezpečovala, že to maminka zvládne a vrátí se,“ řekla s dojetím Ludmila Tauchmannová, která se ještě dnes potýká s následky výpadku paměti. Jinak se už ale její stav výrazně zlepšil.

„Chraňte se“

Závažné zdravotní komplikace spojené s nákazou covid-19 se u čtyřicetileté ženy projevily i přes její nízký věk a dobrý zdravotní stav. „Ráda bych poprosila všechny lidi, aby se chránili a dávali na sebe a na své blízké pozor,“ apelovala na ostatní a dodala: „Především bych ale moc chtěla poděkovat zdravotnickému personálu hradecké nemocnice, všichni byli moc milí a ochotní a perfektně se o mě starali. Jsem jim za vše moc vděčná.“