„Ubyly akce nejen města, ale také škol, spolků a sdružení, které se do kroniky také zaznamenávají,“ popisuje. „Celkově to odhaduji, že kulturní akce v běžném roce tvoří až čtyřicet procent veškerého obsahu kroniky,“ vypočítává Pavel Simet. 

Lépe na tom nebudou ani obecní kroniky. „I u nás stránky dost prořídnou, přišli jsme především o podzimní akce, jako je drakiáda či soutěž v pečení. A samozřejmě vánoční program,“ přisvědčuje kronikářka Vysoké Pece na Chomutovsku Kamila Skalická.
 
Covid bude podle Simeta v textu jirkovské kroniky figurovat dost, zároveň ale odmítá, že si generace, které po nás teprve přijdou, budou číst spíš ročenku jedné nemoci než materiály o každodennosti města. „Není to kronika covidu, to v žádném případě. Kroniku není možné psát jen o jednom tématu a dávat mu přednost,“ vysvětluje. Jako příklad dává zdravotní situaci na přelomu roku 1995/96, kdy vypukla v Česku jedna z vážnějších novodobých epidemií – chřipková. Ta si vyžádala přeplněné nemocnice, chřipkové prázdniny a především, zasáhla jedenáct procent populace. Nákaza vedla k úmrtí stovky lidí.  „V kronice jsou tomu ale věnovány tři věty v rámci kapitoly o veřejném zdraví,“ doplňuje Simet.

Miloslav Kyzlík z Roudnice nad Labem-Podlusk je sběratelem betlémů. V přístavku rodinného domu jich opatruje několik stovek od miniaturních s několika figurkami až po velké betlémy i se stovkou figurek.
Sběratel Miloslav Kyzlík má tři stovky betlémů. Ukazuje je ve stodole

Nejspíš to nebyl výjimečný krok. Kronikář ze Štětí Miloš Bílek se chřipkové epidemii nevěnoval na stránkách městské kroniky z let 1995-96 vůbec. Stejná situace se opakuje například i na druhém konci kraje v Podbořanech, kde se epidemii kronikář také nevěnoval.

Pavel Simet je zároveň historik a muzejník. Dobových kronik mu prošlo pod rukama tucty. Přístup kronikářů k zapisování je různý, jednoho pravidla by se ale měli držet. „Správně by kronika měla být výčet faktů bez emočního zabarvení,“ podotýká jirkovský kronikář.

A je v kronice místo pro drby? „Ne, není. Do kroniky drby nepatří,“ směje se. „Na druhou stranu, docela mě překvapilo, když jsem objevil zápisy z dob minulého režimu, kde kronikář zmínil i nedostatky v obci, například nedostatek bytů, problémy v zásobování či neuspokojivou dopravní situaci na sídlištích,“ líčí Simet. „V padesátých letech by to určitě neprošlo cenzurou, v osmdesátých to už ale asi bylo přípustné,“ uzavírá Simet.