Jedním z nejlepších a světově i nejvyhledávanějších hráčů na hammondky je Newyorčan Brian Charette. Má za sebou nominaci na Grammy, spolupráci s kdekým na poli jazzu i popu – nahrával a koncertoval třeba s Paulem Simonem, Joni Mitchell, Chaka Khan, Cyndi Lauper, Chrisem Carrollem, Georgem Colemanem, Vinnie Colaiutou nebo Johnem Patituccim. A tenhle vášnivý šachista, který miluje kung-fu styl Bílého jeřába, v němž mimochodem dosáhl až na černou šerpu, si našel spolupracovníky i v Česku. Spolu s kytaristou Liborem Šmoldasem a bubeníkem Tomášem Hobzekem vytvořili seskupení Soulmates a přijedou koncertovat do Varnsdorfu. Ve čtvrtek 13. dubna od osmé hodiny večerní to tedy ve varnsdorfském divadle vypadá na mimořádný jazzový zážitek.

Briana jsme zastihli v Neworku, kde mimo jiné velmi úspěšně vede prestižní kurzy hraní na hammondky. Ochotně nám odpověděl na pár otázek, a dokonce připojil i osobní video pozvání.

Jak vznikla vaše spolupráce s českými hudebníky Liborem Šmoldasem a Tomášem Hobzekem?
Mnoho let jsem jezdil do České republiky s Laco Deczim. Asi před dvanácti lety jsem nějaký čas žil v Praze a začal jsem hrát s mnoha lidmi z české hudební scény. V té době jsem se seznámil s Liborem a Tomášem. S Liborem jsme také vedli kurzy na Ježkově konzervatoři a v České jazzové dílně. Dali jsme dohromady koncertní turné a vydali album Soulmates, což se stalo i názvem naší skupiny. Máme za sebou společně spoustu koncertů a festivalů nejen v Česku, ale i jinde po světě.

close Soulmates ve Varnsdorfu info Zdroj: Městské divadlo Varnsdorf zoom_in My Češi máme docela komplex méněcennosti, že naše hudba není na světové úrovni. Čím je pro vás české hudební prostředí atraktivní?
Miluju exotické stupnice české a slovenské lidové hudby a neuvěřitelné hráče na smyčcové nástroje v klasické hudbě. Mindráky nejsou na místě – česká hudba je rozhodně „world music“ a hudebníci jsou tu stejně dobří jako všude jinde. V Česku hraju moc rád, protože publikum je tu úžasné a mnozí hudebníci, které jsem tady potkal, jsou mými nejbližšími přáteli.

Spolupracoval jste s řadou prvotřídních hudebních hvězd. Která z nich byla vašemu srdci a naturelu nejbližší?
Mám rád George Colemana. Je to vlastně můj soused a občas mi zatelefonuje, jen aby mě pozdravil a popřál hezký den. Vždycky říká: "Helloooo my Boyyyyy!“ (George Coleman je americký jazzový saxofonista známý kromě jiného svou dlouholetou spoluprací s Milesem Davisem – pozn. red.)

Hammondovy varhany jsou nástroj, jehož zvuk jako mávnutím kouzelného proutku navozuje generaci, která brala hudební rozum v 70. letech, nostalgický pocit návratu mládí. Co může tento nástroj dát současné hudební scéně, mladému publiku? V čem spočívá jeho jedinečnost?
Může dát všechno, co může dát každý jiný nástroj nebo hlas. Nástroj je pro hudebníka plátno, na které může malovat své zvuky. Každý ten zvuk je jiný, ale ve spojení s posluchačem jde o napojení se na neznámý zdroj hudby a vůbec všeho. A to je cosi, nač lidé prostě reagují, a to bez rozdílu věku. Někteří lidé jsou samozřejmě ke zvukům vnímavější než jiní. Já osobně cítím, že je mým úkolem oslovit co nejvíc lidí a udělat ze sebe jakousi anténu, kterou ty zvuky projdou. Nevím, odkud přicházejí, ale já je zachycuju. A právě Hammondovy varhany jsou jedinečné v tom, že hrajete na basový i výškový klávesový part, takže máte naprostou kontrolu nad temporytmem i harmonií.