Koncert legendárního Olympicu se uskutečnil včera 18. září v Domě kultury Ústí. V roli předkapely se publiku představila domácí rocková skupina Real Incident, sám Olympic přijel s programem ke své zatím poslední desce Sopka.

Využili jsme příležitosti a zeptali se zakládajícího člena skupiny Petra Jandy na dceru, politiku, hity a slovenské hitmakery No Name. A také na novou sólovou desku Petra Jandy Jedno jó, jednou né, na níž má duet s dcerou Martou. A na kterou mu texty psali i Karel Šíp, Aleš Brichta a Pavel Vrba. „Vrbův text „…a mám dost času“ je na ní stěžejní…“ tvrdí Petr Janda.

Jako předkapela vystoupila v Ústí místní rocková skupina Real Incident. Slyšel jste ji jiř před koncertem?

Bohužel neslyšel.

Je pro vás důležité slyšet kapelu, která s vámi bude hrát – už kvůli posluchačům? Nebo v tomto důvěřujete pořadatelům?

Jistě je lepší, když předkapela hraje alespoň částečně podobný styl. Pokud se to špatně vybere, bývá část fanoušků značně otrávená.

Nedávno jste křtil druhé sólo album Jednou jó, jednou né. Kdy přijde čas, aby sám šéf kapely vydal CD?

Nevím, jestli moje sólové album vyšlo dříve či později. Prostě jsem chtěl album vydat, měl jsem dost materiálu a hlavně čas přes prázdniny to natočit.

Jaký z ní máte pocit, co si na ní nejvíc užíváte? Třeba písničku Jiřího Hrubeše ze starého Pražského výběru, k níž jste si hudbu nesložil sám?

Album je už pokřtěné a tedy už vlastně za mnou. Už se s tím nedá nic dělat, takže už mě vlastně ani moc nezajímá. Teď už je určeno posluchačům a ti řeknou jestli se jim to i líbí či nikoliv. Jirka Hrubeš napsal skvělou věc, myslím, že se to hodně povedlo.

Při vydávání starších LP Olympic Supraphonem přišla v létě řada na album Kanagom. To byla na svou dobu dost tvrdá deska, že?

Myslí si, že až tak né. Mnohem tvrdší byly Prázdniny na Zemi a Laboratoř.

Když před lety vydal Olympic CD Karavana, jeli jste v Praze po Příkopech na velbloudech. Bylo to to nejbláznivější, co jste kdy pro propagaci desky Olympicu udělali?

To určitě. Bubeník z velblouda spadl a zlomil si ruku. Šest týdnů jsme nahráli. Nejsem si jist, jestli má cenu v takových věcech pokračovat, ale bylo to úžasný.

Die Happy, úspěšná německá skupina vaší dcery Marty, právě vydala CD. Máte „povinné“ si nové album Marty poslechnout když vyjde, či ho s vámi konzultuje už když vzniká?

Konzultujeme jej už v době natáčení, ale i v opačném případě. Těší mě to, vidím, že mám její důvěru.

Vídáte se s Martou pracovně, nebo se vám někdy naskytne i možnost jet společně třeba na dovolenou?

Vídáme se i normálně. Vloni jsem byl za ní v Hamburku a letos byla asi třikrát za mnou. Na společné dovolené jsme byli už několikrát, ale ne teď v poslední době.

No Name u vás letos nahráli CD V rovnováhe. Moc si studio pochvalovali, jako v případě minulé desky Čím to je? Měl jste opět šanci si nimi zahrát? Baví vás jejich pop rock?

Tentokrát jsem byl většinu času co tady točili mimo. Jejich hudba je zajímavá, jsou výborně hráčsky připraveni, ale abych pravdu řek, poslední album jsem ani celé neslyšel a ani je nemám. To minulé mě ale bavilo moc. „Čím to je“ je prostě bomba.

Podíváte-li se na playlist Olympicu, které písničky z něj budete hrát už „do smrti“? Jasnou zprávu, Osmý den, Ptáka rosomáka, Želvu, Okno mé lásky…? A který song z vaší nové sólové desky by podle mohl zlidovět a zařadit se mezi jmenované hity?

Jo tak nějak. Ještě bych přidal Otázky, Dědečkův duch, Dej mi víc své lásky, Dynamit, Bon Soir Mdm Paris, Dávno, Jednou, Ajajaj, G.Bruno atd…

Zahrál by Olympic – v rámci předvolebního boje – pro nějakou stranu, a dal jí tak svůj hlas? Pokud ano – pro kterou a proč?

Určitě ano, fandíme ODS.