Od října loňského roku natáčejí vybraní studenti kvarty z děčínského gymnázia dokumentární film o životních osudech MUDr. Huga Engelharta. V rámci celostátní soutěže připravují patnáctiminutový filmový dokument o osudu dvaaosmdesátiletého děčínského lékaře, bývalého politického vězně, zakladatele K 231 a dodnes aktivního člena Klubu politických vězňů.

„Snímek Několik řádků v učebnici? chceme zaslat jako soutěžní příspěvek do projektu Bojovníci proti totalitě pohledem dětí. Nechtěli jsme, aby se na třetí odboj zapomnělo. V učebnicích dějepisu se studenti mohou seznámit s holými fakty, dětem chybějí příběhy lidí, které mnohdy ještě mohou potkat ve svém okolí,“ řekl Milan Šonka, učitel dějepisu na děčínském gymnáziu. „Samotného mne příjemně překvapil zájem skoro třetiny žáků z naší kvarty, v dnešní době se studenti do jakékoliv práce navíc příliš nehrnou.“

Příběh doktora Engelharta někteří studenti ještě znají z doby, kdy před čtyřmi lety poprvé vzpomínal ve školní knihovně gymnázia na svá studentská léta.

„Pan Engelhart tady totiž v roce 1946 úspěšně odmaturoval. Dodnes patří ke školní historii tablo jeho třídy, kam chodilo pouze osm studentů. Vzpomínání na tehdejší profesorský sbor, průběh maturity před více jak šedesáti lety, to jsme do našeho dokumentu museli rozhodně zařadit,“ řekl scénárista a tak trochu i režisér filmu Vojtěch Šonka.

„Nejtěžší bylo vybrat z několikrát natáčeného materiálu to nejdůležitější. Kdo si nevyzkoušel zkrátit několik hodin záznamu do čtvrthodinky, nepochopí, o čem mluvím.“

„A co mám říkat já, když mi do záběru jednou vjelo auto, podruhé vlezl pes a potřetí jakýsi roznašeč letáků,“ dodal kameraman Petr Bílek.

Nezastupitelnou roli má při natáčení snímku Jan Chudoba, moderátor dokumentu, který dostal ve svých vstupech za úkol posouvat celou dějovou linii a zrychlovat tok příběhu tak, aby zbyl prostor na nutné detaily.

„V roce 1955 mne za údajnou velezradu komunistický režim odsoudil na 16 let vězení. Na naši politickou činnost upozornil státní bezpečnost můj bývalý kamarád z Mostu. Nakonec sám dostal 14 let. Sečetli mi úplně všechno, mou práci ve vysokoškolském klubu národních socialistů, letáky, které jsem si založil do starých skript, i naši účast na protikomunistických demonstracích v únoru 1948,“ vzpomíná MUDr. Engelhart.

Přesto jeho vzpomínání nezní hořce, i když mluví o tom, jak ho tehdejší vyšetřovatelé chtěli třikrát přimět ke spolupráci s STB.

„Nedokážu si to představit, když ho zavřeli, bylo jeho dceři osm měsíců, doma na něj čekala po celou dobu věznění mladá žena,“ řekla nám Bára Roubalová, která propůjčila svůj hlas při čtení dopisu ze soukromé korespondence hlavního aktéra.

„Ohromný a s pečlivostí vedený archiv nám v práci moc pomohl,“ přidává Daniel Smik, student, který jinak školu spíš bere jako něco, co jaksi patří k jeho věku. Při natáčení s dojetím předčítá další z dopisů z vězení. Litoměřická vazební věznice, Bartolomějská, nápravný pracovní tábor ve Rtyni v Podkrkonoší a nakonec zase Bartolomějská. Šest let života, v květnu 1961 přišla amnestie, místo poklidného civilního života ale nastaly další problémy, ztráta občanských práv na dalších deset let znamenala obtíže při výkonu práce lékaře. Zní to neuvěřitelně, ale když se situace trochu uvolnila, začal se MUDr. Engelhart znova scházet s mukly z bývalých lágrů, zakládal K 231 na Děčínsku.

„Naštěstí nemusel po příjezdu vojsk Varšavské smlouvy znova do vězení,“ poznamenal hodně vytížený Michal Pokorný, střihač celého filmu, svérázný počítačový nadšenec a tvůrce veškeré grafiky.

„Obdivuju, jak je pan doktor dodnes čilý, s přehledem si vybavuje všechny detaily. A ta krásná čeština!“ podotkl Adam Bielawski, který zodpovídá za skript.

„S hudbou nám hodně pomohl i Marcel Sufčák, který nám nahrál všechny skladby použité v dokumentu, jinak bychom asi měli problémy s autorskými právy,“ přidal se „produkční“ Martin Slavík, který měl na starosti veškerou potřebnou dokumentaci i souhlasy s natáčením v soukromé ordinaci.

„Opravdu mne těší, když se daří pracovat v týmu, kde má každý svou roli, je třeba, aby se všichni učili zodpovědnosti za svou práci, to chybí i mnohým dospělým. Zatím to bez dohledu učitele nejde, koneckonců technika, kterou nám zapůjčilo naše televizní studio ŠTOS vedené kolegou Luxem, je hodně drahá, nedokáži si natáčení představit bez přesunů autem, předlouhých odpolední a víkendů, ale to už asi v představách mnohých běžně patří k učitelskému údělu. Jsem přesvědčený, že největší odměnou pro náš tým je den, kdy za námi přijeli zástupci filmového štábu Ministerstva obrany ČR, kteří nám během natáčených rozhovorů sdělili, že by snímek rádi zařadili do celostátního televizního vysílání,“ řekl Slavík.

Děčínští kvartáni přijali i pozvání na vysílání v rozhlasu, mají zajištěnu návštěvu ČT a volný vstup do všech muzeí ve správě MO ČR. Těšit se mohou i na veřejnou produkci, která by měla proběhnout v Děčíně.

„Třeba to některého z našich žáků přiměje k tomu, aby u filmování zůstal. A když ne, stoprocentně vím, že tuhle etapu z naší historie budou znát mnohem lépe, než kterýkoliv jiný jedničkář ve škole,“ rozloučil se s námi Mgr. Milan Šonka.

My jen popřejme, aby se snímku dařilo i v samotné soutěži. I když v jedné věci již zvítězili všichni zúčastnění. Nad vlastní pohodlností a všeobecnou lhostejností. A nezapomeňme popřát hodně zdraví a sil MUDr. Hugo Engelhartovi, protagonistovi celého příběhu.

BARBORA ROUBALOVÁ