Kliknutím zvětšíteVědci zjistili, že trsy mořské trávy na dně oceánu mohou pod svými vlajícími listy ukládat obrovské množství sladkého materiálu – což má zásadní důsledky pro uchovávání uhlíku i pro klimatickou změnu. Informuje o tom Science Alert s odvoláním na novou studii, která vyšla v Nature Ecology & Evolution.
Zásoba pro 32 miliard plechovek Coca-Coly
Cukr se ve formě sacharózy (hlavní složka kuchyňského cukru) uvolňuje z mořských tráv do půdy pod nimi, konkrétně do nejbližší oblasti jejich kořenů, známé jako rhizosféra. Koncentrace cukru v mořském dně jsou díky tomu podle autorů nové studie asi osmdesátkrát vyšší, než by byly bez tohoto jevu. Celosvětově by podle výzkumného týmu mohly mořské trávy obsahovat až 1,3 milionu tun sacharózy.
„To je množství, které by stačilo zhruba na 32 miliard plechovek Coca-Coly, takže mluvíme o skutečně významném objevu skrytého cukru,“ uvedl web Science Alert. (Pro ilustraci, v jednom litru koly se podle serveru Bezpečnost potravin skrývá 108 gramů cukru, tedy více než 27 kostek cukru. Na zhruba třetinkovou plechovku by tedy připadalo kolem devíti kostek cukru, pozn. red.)
Kde se tolik cukru na mořském dně vlastně vzalo? „Mořské trávy ho produkují během fotosyntézy,“ vysvětluje mořská mikrobioložka Nicole Dubilierová z Ústavu Maxe Plancka pro mořskou mikrobiologii v Německu.
„Za průměrných světelných podmínek spotřebují tyto rostliny většinu cukrů, jež vyprodukují, pro svůj vlastní metabolismus a růst. Ale při výrazném slunečním osvětlení, například v poledne nebo během letních měsíců, vyrobí mořské trávy více cukru, než mohou spotřebovat nebo uložit, a pak uvolňují přebytečnou sacharózu do své rhizosféry. Lze to přirovnat třeba k přepouštěcímu ventilu,“ dodala vědkyně.
Překvapivé je, že tento přebytek cukru nepohlcují mikroorganismy v okolním prostředí. Podle vědců tomu zřejmě brání samy mořské trávy tím, že uvolňují fenolické sloučeniny stejným způsobem jako mnoho jiných rostlin.
Tyto chemické sloučeniny – nacházející se kromě mnoha jiných míst v přírodě například v červeném víně, v kávě nebo v ovoci – jsou antimikrobiální látky, které tlumí metabolismus většiny mikroorganismů a zpomalují je.
Ověřeno pokusem
Aby si vědci skutečně ověřili, že se to děje, otestovali svou hypotézu na skutečné podvodní louce s mořskou trávou pomocí hmotnostní spektrometrie.
„Při našich experimentech jsme přidali fenoly izolované z mořské trávy k mikroorganismům v její rhizosféře a ukázalo se, že skutečně spotřebovaly mnohem méně sacharózy v porovnání s dobou, kdy tam žádné fenolické látky přítomny nebyly,“ uvádí mořská mikrobioložka Maggie Soginová z Ústavu Maxe Plancka pro mořskou mikrobiologii.
Malá skupina mikrobů ve skutečnosti prosperovala ze sacharózy přítomnosti fenolických látek navzdory: výzkumníci se domnívají, že tito „mikrobiální specialisté“ možná něco mořské trávě na oplátku vracejí, například živiny, které potřebuje k růstu.
Důležitý objev pro ekologii planety
Mořské trávy jsou jedny z nejdůležitějších pohlcovačů tzv. modrého uhlíku (tedy uhlíku zachyceného světovými oceány a pobřežními ekosystémy) na planetě Zemi. Oblast mořské trávy dokáže vysát dvakrát více uhlíku než les stejné velikosti na souši, a navíc to stihne pětatřicetkrát rychleji.
Právě podmořské louky s mořskou trávou však patří mezi nejzranitelnější planetární ekosystémy, jež soustavně ohrožuje lidská činnost i snižující se kvalita vody. A jestliže vědci dosud vypočítávali jen dopady vyplývající ze sníženého pohlcování modrého uhlíku, nyní k tomu mohou připočítat i případné ztráty významných ložisek sacharózy.
„O mořské trávě toho víme bohužel mnohem méně než o té pevninské. Naše studie přispívá k tomu, abychom tento jeden z nejkritičtěji ohrožených pobřežních ekosystémů lépe pochopili, a zdůrazňuje, jak moc je důležité jej zachovat,“ uzavírá Soginová.
9
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
