Začíná to běžnou bolestí hlavy, horečkou a zvracením. A končí záněty, otoky, nevratným poškozením mozku a nakonec smrtí. Prvok Naegleria fowleri, označovaný jako améba, nakazil infekcí primární amébové meningoencefalitidy (PAME) v letech 1962 až 2021 na území Spojených států amerických 154 lidí.
Velmi vzácné onemocnění, které je ale naprosto fatální. Nákazu totiž podle amerického Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí přežil jen jediný pacient. Po celém světě se jeho oběti za stejné období odhadují nad tři stovky případů. Ve smutné statistice figuruje také šestnáct mladých lidí z Ústí nad Labem v letech 1962 až 1965.
A právě v Česku možná utnou obavy z celosvětového strašáka. Mezinárodní tým parazitologů a medicinálních chemiků z centra BIOCEV, výzkumného pracoviště Akademie věd ČR a Univerzity Karlovy, totiž vyvinul a úspěšně otestoval látku, která cizopasníka ničí. Už proběhly úspěšné testy na myších. „Experimentální léčba buď významně prodloužila přežití, anebo dokonce myši infikované patogenem Naegleria fowleri vyléčila,“ potvrzuje parazitolog Róbert Šuťák.
Výzkum začal pokusem využít proti prvokovi některé známé sloučeniny, mimo jiné akoziborol, který se využívá při léčbě spavé nemoci. Tento pokus ale úspěšný nebyl. Nakonec se podařilo najít příbuznou molekulu, která už byla schopná améby zabíjet. Na vědcích je teď úkol, aby zkusili dostat látku do léčiva, které by mohlo být pacientům nakaženým amébou podáváno. Výhledy jsou podle nich optimistické.
„Navrhli jsme deriváty molekuly, které se řídí molekulárním mechanismem účinku se schopností dokonaleji procházet hematoencefalickou bariérou. Zdá se, že jsme jen pár kroků od objevu prvního účinného terapeutického zásahu proti této děsivé nemoci. Pro další vývoj je navíc důležité, že nebyla pozorována žádná toxicita související s léčivem,“ poznamenává další z týmu vědců, chemik Lukáš Werner.
Zabíjel v bazénu
Améba se do těla pacientů dostává zpravidla skrze nosní sliznici, nejčastěji ve vodním prostředí při aktivitách, jako je plavání, potápění a podobně. Na konci února se amébou nakazil Američan z Floridy, který si vyplachoval nos vodou z kohoutku. Prvok proniká sliznicí dál do čichového kanálu a skrz lebeční kost až do mozku. Tady se množí a požírá mozkové buňky, proto se mu přezdívá mozkožrout.
Prvok miluje teplou vodu, takže její přenos v minulosti nezřídka proběhl v rekreačních bazénech. To byl případ i ústecké epidemie z let 1962 až 1965. Infekce zabila šestnáct lidí ve věku 8 až 25 let. Příčina smrti tehdy lékaře i hygieniky zaskočila. „Původce epidemie, ze které byly nejprve podezřívány různé bakterie, se podařilo odhalit až po dvou letech od skončení epidemie. Rezervoár améb, dutina za jednou stěnou bazénu, se podařilo najít až za dalších jedenáct let,“ uvádějí vědci František Kožíšek, Eva Rychlíková a Petr Pumann ve studii Státního zdravotního ústavu k epidemii.
Pro světovou epidemiologii šlo o zlomový úkaz, protože do té doby se jednalo o vůbec první popsané případy PAME a dodnes nejspíš největší epidemii v celosvětovém měřítku. I to bylo pro vědce z BIOCEV motivací. „Další motivací bylo, že PAME je vzácné onemocnění, které nespadá do oblasti výzkumu lukrativního pro farmaceutické společnosti,“ vysvětluje vedoucí Oddělení pro objevování léčiv BIOCEV a vědec Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Martin Zoltner.
Léčba nemoci se zatím nejčastěji omezovala na podávání antimykotik a přípravků na léčbu leishmaniózy, kombinované s ochlazováním těla na nižší než běžnou teplotu, což má bránit otoku.
V pákistánském Karáčí, kde od roku 2008 už zachytili okolo 150 případů tohoto onemocnění, zase doporučují jako prevenci výplach nosu horkou vodou.
