V dávné minulosti naší planety panovaly v oblasti kolem zemských pólů zcela odlišné podmínky, upozorňuje nová studie publikovaná v odborném časopise Nature.

Podle ní se zhruba v polovině období druhohorní křídy, tedy asi před 90 miliony let, globálně zvýšila teplota v důsledku hustých koncentrací CO2 v atmosféře, takže se polární led rozpustil a hladiny moří zvedly až o 170 metrů výše než dnes.

Jak v té době vypadal jižní pól? To nyní zjistil nový vědecký objev, který specializovaný web Science Alert označil přímo za ohromující.

Zdroj: Youtube

V roce 2017 se do Amundsenova moře oblévajícího Antarktidu vypravila vědecká loď RV Polarstern. Tato expedice prováděla hloubkové vrty do země pod mořským dnem v západní Antarktidě, nedaleko největších ledovcových ploch v této oblasti, jimiž jsou ledovce Pine Island a Thwaites, a zhruba jen 900 kilometrů od jižního pólu.

To, co vyvrtali, zejména z hloubek kolem 30 metrů, ostře kontrastovalo se složením usazenin blíže k povrchu.

Místo mořských usazenin se našly pozemské

"Hned při prvním shlédnutí vzorků na palubě upoutala naši pozornost neobvykle zabarvená vrstva sedimentů," uvádí geolog Johann Klages z Institutu Alfreda Wegenera, Helmholtzova centra pro polární a mořský výzkum v Německu. "První analýzy ukázaly, že jsme v hloubce 27 až 30 metrů pod mořským dnem našli vrstvu, jež vznikla původně na pevnině, nikoli v oceánu."

Vědci se tak podle Science Alert dostali na dosud nezmapované pole. Ještě nikdo nikdy nevyvrtal z tak jižně umístěného bodu vzorek země z období křídy. Ani to je však nepřipravilo dostatečně na objev, který je teprve čekal.

Když se vrátili z Antarktidy zpět do svých ústavů, zjistili pomocí rentgenové počítačové tomografie (CT), že našli složitou síť zkamenělých rostlinných kořenů. Mikroskopické analýzy jim pak poskytly důkaz o výskytu pylů a rostlinných výtrusů.

To vše poukazovalo na to, že pod mořským dnem nalezli dochované zbytky pradávného deštného pralesa, který existoval v Antarktidě v období přibližně před 90 miliony let, tedy ještě předtím, než se zdejší krajina proměnila v nekonečnou ledovou pláň a pustotu.

Bažinatý les se podobal těm na Novém Zélandu

„Početné zbytky rostlin naznačují, že pobřeží západní Antarktidy tehdy tvořil hustý bažinatý les, podobný lesům na dnešním Novém Zélandu,“ říká paleoekolog Ulrich Salzmann z Northumbrijské univerzity v britském Newcastlu.

Tento nález, který podle vědců nemá dosud obdoby, poukazuje nejen na to, že v oblasti jižního pólu mohly růst rostliny, ale také naznačuje, jak vůbec mohla být taková věc možná. Důvodem bylo zřejmě to, že ještě v dobách, kdy se po nich potulovali dinosauři, došlo k "plíživému" posunu zemských desek o několik set kilometrů blíže k jižnímu pólu.

I tehdy, podobně jako nyní, byl však jižní pól vystaven čtyřměsíční antarktické polární noci. Jak tedy mohl onen záhadný pravěký deštný prales přežít tak dlouho bez slunečního svitu?

Aby to zjistili, začali vědci rekonstruovat tehdejší klima této oblasti pomocí počítačových modelů, vytvořených na základě biologických a geochemických údajů obsažených ve vzorcích půdy.

Oxidu uhličitého bylo v atmosféře mnohem víc

Podle těchto simulací byly hladiny CO2 v atmosféře během období křídy výrazně vyšší, než se vědci domnívali.

V takto přehřátém prostředí (s roční průměrnou teplotou vzduchu v Antarktidě kolem 12 stupňů Celsia) by hustá vegetace pokryla celý antarktický kontinent a ledové plochy, jaké zde známe dnes, by ani se svým přidruženým ochlazovacím účinkem neexistovaly.

"Před naší studií se obecně předpokládalo, že globální koncentrace oxidu uhličitého v období křídy byla zhruba tisíc částic plynu na milion částic. Podle našich experimentů založených na počítačovém modelu to ale muselo být 1120 až 1680 částic plynu. S nimi pak mohla průměrná teplota v Antarktidě dosáhnout zmíněných hodnot," uvedl pro Science Alert geovědec Torsten Bickert z Brémské univerzity v Německu.

Nový objev pomáhá vědcům lépe pochopit hluboké vazby mezi koncentrací CO2 a polárním podnebím v období, kdy po Zemi stále ještě chodili dinosauři.

Jde také o budoucnost

Toto poznání je podle Science Alert významné i z hlediska budoucnosti naší planety, protože hladina CO2 v ovzduší opět stoupá. A pokud se tuto tendenci nepodaří změnit nebo alespoň zpomalit, mohou se do nejchladnějších míst Zeměkoule znovu vrátit pralesy a oceány mohou díky vzedmutým hladinám překreslit všechny mapy.

"Studium extrémních klimatických podmínek, které už na planetě existovaly, nám ukazuje, jak vypadá skleníkové podnebí," říká Klages. "Tohle je rozhodně zajímavá doba, protože budeme-li pokračovat v tom, co děláme, může to vést k něčemu, co už nedokážeme ovládat."