V současnosti není výjimkou, že některé potraviny končí v koši. Jak se k potravinám chovali naši předci?
Dá se říct, že míra plýtvání potravinami se lišila podle bohatství, ale bezduché plýtvání, jaké vidíme nyní se nikdy nenosilo. Naši předci měli k jídlu úctu a brali jej jako boží dar. A tak se k němu také chovali. Navíc, hlavně pak v raném novověku, byly vždy přísuny potravin labilní a mnohdy hrozila například neúroda. Tak se stalo i v roce 1817, kdy tu byl poslední hladomor. Díky pozdějšímu zlepšenému hospodářství se však hladomor neopakoval, ale i tak měli naši předci k jídlu větší úctu.

Ročně každý Čech vyhodí v průměru takřka 60 kilogramů stravy
Mistři v plýtvání? V USA už funguje sdílení jídla v restauracích

V jakém smyslu?
Většinou se uplatňovalo takzvané bezezbytkové hospodářství. Například nepřipadalo v úvahu, ab se vyhazoval chléb. Ten se konzumoval spíše starší, neboť lépe zasytil. Plýtváním se tak rozumělo jíst čerstvý chléb. Velký důraz se pak kladl také na konzervování. U masa, kterého byla minimální spotřeba a čerstvé se jedlo jen o zabíjačkách, se hojně využívalo zauzení. Oproti tomu vládci, například Karel Veliký, neúsporou zdůrazňovali, že na to prostě mají. Ale i tak ani na dvorech se jídlem příliš neplýtvalo a nikdo se bezostyšně plýtváním nechlubil.

Mluvil jste o konzervaci. Je to cesta, jak omezit plýtvání?
Ano je. A z tohoto pohledu by si mohli dnešní lid vzít z předků příklad. Naštěstí se zdá, že tradice zavařování, která v poslední době skomírala, je zase v kurzu a lidé začnou více konzervovat řadu druhů ovoce a zeleniny. Například rajčat.