Kliknutím zvětšíteHned několikrát je v obecních kronikách obcí z vejprnické farnosti na Plzeňsku, Vejprnic a Tlučné, zmiňován Páter Martin Pachl, vejprnický farář a současně tehdejší konzistorní rada a knížecí arcibiskupský vikář, duchovní správce kostela svatého Vojtěcha ve Vejprnicích. S jeho působením v kostele se pojí nejenom péče, s jakou se snažil převést tento svatostánek do „moderní doby“, ale také jeden záhadný, trochu strašidelný a dodnes nevysvětlený úkaz. Sám farář se jej snažil vysvětlit přirozeným způsobem, toto vysvětlení je ale velmi sporné.
Aktivní farář
Soudě podle kronik, byl Martin Pachl vážený a zřejmě i osvícený a aktivní člověk. Za jeho farářování byl podle západoplzeňské římskokatolické farnosti pořízen do kostela svatého Vojtěcha ve Vejprnicích hromosvod na věž a nad kostel a novou, poněkud netypickou podobu získal také tabernákl neboli eucharistický svatostánek, tedy schránka na uložení svatých hostií, nacházející se poblíž hlavního oltáře.
(Samotný hlavní oltář vejprnického kostela stojí mimochodem při návštěvě kostela za pozornost, protože je rovněž velice netypický - vlastně jde o unikátní diorama v kostelní architektuře, kde skutečné architektonické prvky v podobě sloupoví s baldachýnem přecházejí plynule do iluzivní malby arkád. Na této výzdobě spolupracovali v 18. století Josef Hager, český malíř specializující se na nástěnnou malbu iluzivních architektur, a Josef Joachim Redelmayer, pražský malíř fresek a kostelních obrazů. Není přitom zcela zřejmé, kde se inspirovali - pravděpodobně šlo opravdu o jejich výjimečnou invenci, pozn. red.)
Vejprnického faráře také zmiňují kroniky obcí v jeho farnosti v souvislosti s jeho vytrvalým zájmem o vzdělávání a vedení dětí a mládeže k zájmu o učení.
„Tu P. p. Martin Pachl povzbuzoval mládež ku mravnosti a zbožnosti, rodiče vybízel, by pilně dítky své do školy posílali a místní školní radu, by i nadále povinnosti své vzorně konala jako doposud,“ píše o něm například kronika obce Tlučná z roku 1891 v souvislosti se zahájením prvního školního roku v tehdy zcela nové škole, u jejíhož otevření v září 1890 Pachl rovněž vystupoval.
„Veledůstojný P. p. Pachl slovy vřelými promluvil tu o Škole pravé, která mládež ve víře k pravé zbožnosti a mravnosti vychovává a důrazně připomínal rodičům povinnosti jejich k dětem, jak drahý mají v nich klenot. Mluvil k dětem, by s úctou a láskou do onoho chrámu umění vstupovaly. Mluvil k místní radě školní, by nadále svou přízeň a lásku ku škole zachovala, aby učitele v jejich těžkém a namáhavém povolání podporovala. Přál i té nové budově školní, by pokoj a mír v ní panovaly,“ zaznamenala toto jeho vystoupení obecní kronika.
A právě v témže roce, kdy Pachl pomáhal otevírat školu v Tlučné, se stal spolu s ostatními vejprnickými občany svědkem tajuplného úkazu, spojeného právě s kostelem svatého Vojtěcha ve Vejprnicích.
Tajemná záře
„V létech 1890 na podzim byl ve zdejším kostele pozorován zvláštní zjev. Po večerním soumraku ozářila se okna kostelní asi tak, jako osvětlena bývají o rorátech nebo na půlnoční,“ zapsal kronikář Josef Štefek v letech 1939 až 1940 do obecní kroniky tradovanou pověst, kterou označil jako „Zvláštní zjev v kostele dle vyprávění místních občanů“. Jeho svědectví přetiskl před čtyřmi lety místní zpravodaj Obecního úřadu Vejprnice Náves.
Občané, kteří tento jev zpozorovali jako první, se podle Štefka nejdříve domnívali, že v kostele hoří. Vypůjčili si tedy na faře klíče a rychle zamířili do kostela, aby oheň uhasili. Ale když vešli dovnitř, neviděli nic než matné mihotající se červené světélko věčné lampy, které rozhodně nemohlo zevnitř rozzářit okna. Ta se zdála být z vnitřku kostela potemnělá a nejevila ani stopu po nějakém osvětlení. Jenže vesničané, kteří se do kostela neodvážili, a dál pozorovali kostelní loď zvenčí, viděli okna stále stejně ozářená.
„Tento zjev opakoval se několik dní za sebou a zmizel tak náhle, jak se objevil. Zjev tento si každý vykládal po svém. Mnozí mu přisuzovali původ strašidelný. Pravou jeho podstatu však nedokázal nikdo správně objasniti,“ píše Štefek.
Jev podle něj pozorovali všichni vejprničtí občané, ne pouze jednotlivci, kteří by se mohli mýlit. Ozáření kostelních oken trvalo prý vždy od večerního soumraku až do půlnoci.
Farář Martin Pachl se snažil najít pro tuto věc přirozené vysvětlení, proto navrhl hypotézu, že z hrobky nacházející se pod kostelem uchází ze zetlelých kostí fosfor, který po smísení se vzduchem světélkuje a okna ozařuje. Jiní místní občané vykládali podle Štefka toto tajemné ozáření odleskem severní záře. Obě teorie však měly značné slabiny a určit skutečnou příčinu se nikdy nepodařilo.
Hrobka v kostele je, ale…
Podle architekta Jana Soukupa, který se specializuje na opravy sakrálních staveb a je autorem nové publikace Kostel svatého Vojtěcha ve Vejprnicích, vydané letos u příležitosti 300. výročí položení základního kamene kostela, se pod kostelní lodí hrobka skutečně nachází.
„Uprostřed kostela je skutečně náhrobní kamenná deska, pod níž jsou zřejmě schody do hrobky, ale že by ostatky těl mohly vydat tolik fosforu, aby rozzářily kostel zevnitř, se mi zdá prakticky nemožné. Myslím, že je to jen pověst, osobně si na tyto záhady moc nepotrpím,“ řekl Deníku architekt Soukup s tím, že v době, kdy se měl tajemný úkaz zjevit, bylo spíše zvykem kostelní hrobky zasypávat.
„Zahrnutí kostelních hrobek sutinou v době kolem roku 1900 máme doloženo z řady míst, například z kostela ve Štítarech, kde jsme kvůli tomu dělali archeologický průzkum, nebo z kostela svatého Vavřince v Úlicích, u nějž se opakovalo totéž: když jsme odkryli vstup do hrobky, objevila se nahrnutá suť. Hrobky se zasypávaly pravděpodobně z důvodu, aby se do nich nestahovala voda, naši předci se tak zřejmě chtěli zbavit nebo předejít vlhkosti,“ řekl Deníku Soukup.
Záhadně zářily i jiné kostely
Na druhé straně pověsti o tajuplném světle vycházejícím z prázdného a zhasnutého kostela se nevyprávějí jen o vejprnickém kostelu, ale i o dalších podobných církevních stavbách.
V kostele Narození Panny Marie v Trutnově byl tento jev pozorován v roce 1866, tajemné světlo se údajně zjevovalo těsně před půlnocí.
V roce 1951 zase rozsvěcovalo jakési tajemné matné světlo báni kostela sv. Petra a Pavla v podkrušnohorské obci Jeníkov. Tento úkaz měl poměrně hodně společného s vejprnickým: také se prý zjevoval opakovaně, a to od setmění až do pozdní noci, docházelo k němu v podobné roční době (ve Vejprnicích se mluví o podzimu, v případě Jeníkova o pozdním létě) a také jej pozorovala celá vesnice, protože zpráva o něm se rychle rozkřikla a lidé se kvůli němu začali prý každý večer srocovat na návsi a pozorovali jej společně. A stejně jako v případě vejprnického kostela, ani tady nebyl nijak důvěryhodně vysvětlen.
S tajemnou noční září jsou spojována i další místa, například Hora Matky Boží s poutním kostelem nad městem Králíky, ale i jiná. A třebaže se pro tento úkaz hledají různá přirozená vysvětlení, od unikajícího fosforu, který prý zmiňoval Pachl, až po Eliášův oheň, definitivní vysvětlení chybí.
Pozoruhodný kostel
Kostel svatého Vojtěcha ve Vejprnicích v každém případě stojí za návštěvu, protože představuje v západočeské sakrální architektuře opravdu pozoruhodnou stavbu. O jeho unikátní vnitřní výzdobě už řeč byla, za zmínku ale stojí i jeho vnější podoba, a ani z něj nemusí vycházet záhadný svit.
Například spojení mezi kostelem a farou zajišťuje zvláštní zastřešený dřevěný most na třech kamenných pilířích, jenž se klene pravděpodobně přes bývalý hradební příkop, protože na místě kostela stála původně tvrz.
„Domnívám se, že podobné příkopy chránily tvrz i na severní a východní straně, kdy byly později zasypány a vyrostla na nich loď kostela. Tato skutečnost se nepříznivě promítla do jeho statiky, již po 60 letech od dostavění hrozil zřícením. Dodnes v něm můžeme pozorovat hodně prasklin. Začátkem 90. let minulého století byl proto kostel zpevněn ztužujícími pásy,“ řekl Deníku architekt Soukup.
K dřevěnému mostu se váže pověst, že jej vejprničtí nechali postavit poté, co se jeden oblíbený, ale tělnatý místní farář skutálel při cestě za farníky do příkopu. Ale to už byl jiný farář a jiný příběh…
41
Volný čas
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
