Jsem už osm let vdova a původně jsem měla dva syny. S tím mladším ale došlo na neshody, on podlehl své budoucí ženě a odstěhoval se k ní, a tak péče o mne zůstala na Tobě jako starším synovi.

Protože jsem hodně nemocná, chodím na kardio, na plicní, mám silnou cukrovku a jsem na inzulínu, chodím na neurologii, to jsou hodiny a hodiny čekání v ambulancích, a ty všechny návštěvy se mnou absolvuješ. Bydlíme sice kousek za Kladnem, ale já chodím o dvou francouzských holích, autobusem jezdit tudíž nemohu, a tak mě všude vozíš autem.

Pracuješ v Praze na Správě železnic, tak někdy skloubit pracovní směny a návštěvy u mých lékařů je dost náročné. Přesto to všechno se mnou absolvuješ, někdy jako na oko brbláš, ale přesto dohlížíš, zda beru všechny léky, a že jich není málo. Máš malou dceru, mou milovanou vnučku. Naučil ses píchat mi i inzulín. Je toho zkrátka dost. Když máš volno a jsi doma, snažíš se věnovat rodině.

Tak bych chtěla využít tuto možnost a ze srdce Ti, můj synu, moc a moc poděkovat. Nemáš to se mnou zrovna lehké, když mi není dobře, jsem i sama sobě protivná a mrzutá.

Tvoje máma Mirka

close info Zdroj: Deník zoom_in Vzpomínáte na své prarodiče? Co by asi řekl děda na vaše podnikání, na to, že jste postavili dům nebo že máte spokojenou rodinu? Zapomněli jste si říct babičce o recept na ty nejlepší koláče? Možná je ještě čas. Napište otci, matce, prarodičům.

Dopisy posílejte, prosím, na e-mail: dopisyrodina@denik.cz nebo na adresu: VLTAVA LABE MEDIAa. s., Deník – dopisy, U Trezorky 921/2,158 00 Praha 5.