Dopis synovi napsal Martin Vopěnka: Můj milý Sebastiane,

A teď se to opravdu stalo: Je ti osmnáct, miluješ své aktivity, své party kamarádů, a trávit čas s nimi je pro tebe mnohem zajímavější, než být se mnou. A já to chápu – také jsem v tvém věku netoužil trávit čas s rodiči. Přesto je tu určitý rozdíl: Moji rodiče se mi nesnažili rozumět, a těžko bych s nimi mohl dělat aktivity jako hrát tenis, běhat, jezdit na kole, přecházet hory… Oproti nim jsem ti v mnoha směrech blíž. Býval bych si myslel, že spolu ještě něco zajímavého podnikneme. Ale teď to vypadá, že už ne. Doufám, že je to jen dočasný stav, určitý věk, a že časem opět oceníš, jak blízcí jsme si byli a stále můžeme být.

Také se snažím odpoutat od obav, které o tebe stále ještě mám. Věk, ve kterém teď právě jsi, je nebezpečný. Podnikáte s kamarády všechno možné, a já z vlastní zkušenosti vím, jak blízko je někdy mladý člověk smrtelnému nebezpečí. Bojím se, že uděláš nějakou blbost: budeš podplavávat led, skočíš ze skály do neprozkoumané vody, spadneš při lezení… Někdy opravdu zbytečně riskuješ – když jezdíš na kole bez helmy. Každý, kdo jezdí, dříve či později spadne, a mít nebo nemít v tu chvíli helmu je sakra velký rozdíl.

Díky projektu Deníku „Píšu Ti“ můžete říci svým blízkým to, co jste vždy chtěli

Píšu Ti

Nejvíc mne ale mrzí, že kouříš. Taková hloupost. Přitom jsi v mnoha směrech moudrý a máš vyvážené názory, snažíš se spravedlivě hodnotit. Musí ti přece být jasné, že kouření člověku nepřináší žádný skutečný benefit, snad kromě chvilkového požitku. Musí ti přece být jasné, že pokud u toho zůstaneš, ohrozíš své zdraví. Překvapuje mne, že i v dnešní době a na vaší skvělé škole shledáváte vy mladí kouření atraktivním.

Vím, že s tím nic nenadělám. Snad si to brzy vyřešíš sám. Přesto si pamatuj, že kdybys na něco nestačil, kdyby sis s něčím nevěděl rady, kdyby tě něco trápilo, můžeš se na mne kdykoliv obrátit. Budu tady pro tebe vždycky.
 
Tvůj táta.