Ta zahrádka vypadala jako tankodrom. Voda při povodni vsrpnu roku 2002 tam vystoupala skoro až po okraj okna garáže. Podobně běsnící Labe řádilo i vdalších zahrádkách a domech, které mají lidé vDobkovicích podél hlavního silničního tahu zDěčína ve směru na Ústí nad Labem.
„Žiji vobci dvaašedesát let, ale takové záplavy jsem tady skutečně ještě nezažil. Když veškerá voda opadla a vzpamatovali jsme se zprvního šoku, stejně jsme skoro nevěděli, odkud začít. Ta plocha tady připomínala oraniště, rozbahněné hřiště. Prostě cokoli, jenom ne zahrádku,“ vzpomíná Josef Bielawski na tehdejší srpnovou spoušť.
Vrací se o pět let zpátky při posezení nad šálkem kávy. Na stolku stojícím uprostřed zeleně lemované upravenými záhony a všudypřítomnou květinovou krásou leží hromádka fotografií. Stačí se jimi krátce probírat a člověk pochopí, že proměna ztehdejší zkázy do současné podoby zahrádky stála hodně dřiny a potu.
„Šlo to pomalu a docela ztuha. Na druhou stranu to byla šance pojmout to nové uspořádání naší zahrádky trošku jinak, než měla před povodňovým zničením. Smanželkou jsme sváděli docela perný boj. Nějaké představy jsem měl já a samozřejmě trošku jiné měla ona. Takže ta současná podoba je výsledkem jistého kompromisu, ve kterém jsem já rozhodně vítězem nebyl,“ ukazuje pan Josef se smíchem do míst, která se měnila hlavně podle přání jeho ženy. Přiznává, že on trval hlavně na tom, aby garáž byla obyvatelná. Nastěhoval si tam gauč, na kterém může při přemýšlení o další práci relaxovat.
Zahrádku, na které Josef Bielawski tráví od jara do podzimu každou volnou chvilku, se podařilo proměnit knepoznání. „Určitě patří knejkrásnějším vnaší obci. Má šanci uspět i vsoutěži Rozkvetlé Dobkovice, jejíž vyhodnocení se uskuteční vzáří,“ chválí upravenost místostarosta Jan Bělohorský.