Podle prognózy vodohospodářů mělo dnes v šest hodin ráno Labe v Děčíně dosahovat asi sto šedesáti pěti centimetrů. Tedy stavu, který rejdaři proklínají. Ve stejném čase a na den přesně před pěti lety, patnáctého srpna roku 2002, hladina řeky o třicet centimetrů překročila desetimetrovou hranici. Povodeň tak začala nabírat katastrofického rozsahu. Hrůzu ze stále více běsnícího Labe násobila zpráva, že se v ústeckém Krásném Březně utrhlo pět nákladních lodí. Rázem se staly hrozbou pro všechno, co jim bude stát v cestě.
„Na Labi se začalo odvíjet nevídané drama, které vyžadovalo rychlé rozhodnutí, jak zabránit tomu, aby nekontrolovatelně se řítící plavidla neponičila všechny čtyři děčínské mosty,“ vrátil se ve vzpomínkách děčínský zastupitel Jaroslav Foldyna, který tehdy zastával post zástupce hejtmana Ústeckého kraje.
V úvahách, jak řešit krizovou situaci, figurovala i varianta, že lodě potopí armádní letka. Rakety ale nakonec nad Děčínem nelétaly. „Bylo by to totiž příliš velké riziko. S úkolem se nakonec museli vypořádat pyrotechnici ze speciální zásahové jednotky, kteří ukládali nálože do lodí zavěšení na lanech z vrtulníku,“ připomněl jeden z důstojníků ústecké krajské policejní správy. Zásah specialistů sledovaly z Pastýřské stěny a dalších míst stovky lidí, život jednoho muže, který dění jak z akčního filmu okukoval v nebezpečné blízkosti odstřelu, ukončila ocelová střepina z výbuchem roztržené lodě.
Potápění utržených lodí se i s ohledem na tuto tragickou událost zřejmě stalo nejvýraznější epizodou srpnové povodně před pěti roky. Dílčí dramata ovšem prožívali lidé už před záplavami při stavbě hrází z pytlů naplněných pískem. Nikdo nevěděl, kam až voda vystoupá. A tak napětí rostlo každou hodinu.
„Ještě čtrnáctého srpna nedosahovala hladina Labe v Děčíně sedmi a půl metru. Za necelých osmačtyřicet hodin se zvedla o skoro pět metrů a kulminovala na dvanácti metrech a třiceti centimetrech. To bylo šestnáctého srpna v devět hodin večer,“ připomněla mluvčí děčínského magistrátu Barbora Vechová katastrofické záznamy srpnových záplav. Do jejich bilance patří i údaj o počtu evakuovaných. „Těch bylo skoro dva a půl tisíce. Šlo nejen o lidi ze samotného Děčína, ale i některých okolních obcí,“ doplnil bezpečnostní ředitel magistrátu Jiří Sláma.
Dlouhý by byl výčet lidí, kteří obětavě pomáhali řešit nebo alespoň zmírňovat řádění vodního živlu. Všichni, kteří na tehdejší katastrofu vzpomínali, jmenovali na prvním místě především hasiče. Zasahovali všude tam, kde bylo jejich pomoci třeba. Bez ohledu na to, jestli oblékali montérky dobrovolníků nebo pracovní stejnokroje profesionálů.
Poškozené nebo zcela zničené mosty a mostky, zatopený plavecký areál na Starém Městě, zničené koupaliště pod zámkem a další sportoviště. Vyplavené domy a byty, průmyslové a další objekty a budovy veřejné správy. Souhrn všech škod způsobených v srpnu roku 2002 na území Děčína překročil sumu 652 milionů korun.
„Velká voda přinesla na jedné straně obrovské škody, ale paradoxně s odstupem času a při objektivním zhodnocení tehdejších událostí se dá hovořit i o některých pozitivech. Modernější technické vybavení má v důsledku odstraňování způsobených škod třeba zimní stadion. Došlo k rozsáhlé rekonstrukci lehkoatletického areálu. Také věřím tomu, že Děčín bude mezi prvními městy, která získají nemalé finanční prostředky na vybudování protipovodňových bariér a dalších opatření,“ rekapituloval děčínský primátor Vladislav Raška.