Obnovit ještě část sítě veřejného osvětlení podél silnice.To je jeden z posledních restů v odstraňování milionových škod, které na obecním majetku v Těchlovicích způsobila katastrofická povodeň před pěti roky. "Hodně starostí bezprostředně po záplavách ale měli hlavně majitelé třiadvaceti zdejších vytopených rodinných domků. Tam, kde velká voda zasáhla jen část jejich obydlí, usedali lidé už za čtyři měsíce k vánočním stolům v upravených prostorách. V dalších domech ale nemělo cenu spěchat. Bylo třeba počkat, až vodou nasáklé zdi řádně vyschnou," připomínala sled prvních prací při obnově postižené obce starostka Jaroslava Hýlová. Těchlovice v čase tehdejších srpnových záplav zažily také jev nevídaný. "Zakotvily" tam dvě lodě Evropské vodní dopravy, které se po utržení v ústeckém přístavu v Krásném Březně nekontrolovatelně řítily hučící řekou na děčínské mosty. Větší z plavidel, která se po opadnutí Labe ocitla na suchu, přehradilo silnici na vjezdu do obce.
Dopravit loď zpátky na řeku a umožnit tak její odplutí, to prostě s dostupnou technikou nebylo vůbec proveditelné. Několikasettunový kolos museli postupně rozřezat pracovníci ústeckého Metalplastu. "Tu anabázi s odstraňováním poškozené lodě mi připomíná tahle relikvie," ukazovala Jaroslava Hýlová na svůj pracovní stůl. Ležel tam plátek oceli z rozřezaného plavidla, který starostce coby memento povodně přinesl jeden z místních obyvatel. Dva ze zatopených objektů už v Těchlovicích na svých místech nestojí. Statik nařídil zbourání jednoho trvale obydleného domku a jedné chaty. Verdiktu o nuceném bourání se obávali i Hrdličkovi v místní části Přerov. "Vždyť my jsme si ten domek pořizovali krátce před povodní. Představa, že bychom o něj přišli a museli se stěhovat jinam, nás přímo děsila," reagovala paní Alena. Její manžel Bohuslav se do leckterých oprav, které si vynutilo řádění vodního živlu, pustil sám. "Museli jsme tady strhat promáčené podlahy a udělat nové, snižovat stropy. Vždyť první Vánoce jsme se všichni tísnili prakticky v jedné obyvatelné místnosti. Takže jsme se snažili o rychlou obnovu dalších prostor v domku," připomněl Bohuslav Hrdlička. Přičinlivými pomocníky byli i dospělí či dospívající členové rodiny. "Pomáhal jsem nahazovat zdi, dělat omítky. A také jsem si dokázal poradit s mnohými opravami, které se týkaly práce s dřevem. Vždyť jsem vyučený truhlář," hlásil syn Petr. Když se Hrdličkovi začali vzpamatovávat z povodňového šoku, chovala paní Alena na rukou vnučku Alenku, které byl necelý rok. Už jí bude šest a příští rok se stane školačkou. Čas prostě neúprosně běží. "S úplně všemi opravami ještě hotovi nejsme. Jsme sice vděční za každou pomoc a finanční podporu, které se naší rodině dostalo, ale spoustu peněz jsme museli investovat sami. Jenom trneme strachy, když meteorologové předpovídají nebezpečí dalších záplav. Už jsme si té velké vody i s loňskou jarní povodní užili víc než dost," tvrdila Alena Hrdličková.