Pražírna kávy Coffeeholics je v provozu od ledna letošního roku a na obalech vonících exotikou je tvář francouzského spisovatele Honoré de Balzac, který prý za jeden den vypil i několik desítek šálků silné kávy.

Nejmladší z trojice společníků nové pražírny je Michael Karas. Před dvěma roky ukončil studium na zdejší univerzitě, přímo na fakultě životního prostředí. „Původně jsme chtěli provozovat nějakou malou kavárnu, potom zvítězila pražírna, protože nejbližší je v Děčíně,“ vypráví.

Bývalý sklad v Předlicích museli nejprve vyklidit, prověřit rozvody, oškrábat omítku na cihlu, udělat nové podlahy, okna, dveře a projekt. Začátky byly krušné. Zde je výčet vše úkonů: „Studium dostupných materiálů, ekonomická kalkulace, odborný kurz u italského specialisty Roberta Trevisana, vybavení, kontakty na dopravce a prodejce kávy. Učili jsme se za pochodu. Podrobný manuál k chytré mašině je jedna věc, ale barva dobře upraženého kávového zrna se zafixuje v mozku až zkušeností. Také jsme toho dost pokazili, ale chybami se člověk učí.“

Dnes má každý ze společníků svou funkci, pomáhají i manželky a přítelkyně. „Pro zelenou kávu jezdíme do zahraničí. Momentálně máme 12 druhů kávy,“ říká Karas a hned vyjmenovává země původu: Kolumbie, Brazílie, Etiopie, Costa Rica, Etiopie, Mexiko, Papua Nová Guinea atd.

Pražící stroj vypadá jako takové malá lokomotiva s několika násypkami, čidly, ovládacím panelem, bubnem s plynovými hořáky. Každý druh kávy se praží pod jinou teplotou. „Je to věda. Rozhoduje vlhkost, velikost zrn, místo původu, doba pražení a spousta dalších aspektů.“

Zde praženou kávu dodávají do Žatce, Loun, Teplic, Litoměřic. V Ústí spolupracují se dvěma kavárnami, v Litoměřicích s vyhlášeným podnikem Káva s párou. „Rád bych se podíval přímo na kávové plantáže, třeba do Kolumbie, abych viděl průběh sklizně,“ zasnil se Michael Karas.