Včelaření je mým koníčkem. Dostal jsem se k tomu díky mojí ženě, které chutná med a má ráda přírodní věci. Jednou řekla: „Zahrada je velká, tak proč bychom nemohli mít nějaké včelky.“ Věnuji se tomu už osm let a máme čtyřicet úlů. Druhým rokem provozujeme vlastní včelařský obchůdek a také vyrábím úly a dřevěné potřeby pro včelaře.
Teď začíná nový včelařský rok. Co včely přinesou je hodně závislé na období. Třeba letos, když měla být největší snůška, tak bylo velké sucho a nektar byl zaschlý. Někdo chce světlý, květový med. Někdo dává přednost medu z řepky, který rychle krystalizuje, a jiný zase medovicovému, tmavému medu.
K nám jezdí pan doktor z Německa a med si odebírá do svých ordinací v Dubaji a Tokiu. Nějak s ním léčí lidi. Nechal si náš med vyzkoušet, aby věděl, co v tom je, a od té doby ho od nás odebírá.
Vadí nám chemické postřiky. Zemědělci správně nesmí ohrožovat hospodářská zvířata, což jsou i včely. Včelkám ubližují někteří zahrádkáři při stříkání těch svých stromečků. Když to postříkají, tak včely padnou okamžitě.

Mně žihadla nevadí. Tři sta žihadel a už je to v pohodě. Využíváme žihadla k léčení synka. Má dětskou mozkovou obrnu. Dávali jsme mu žihadla do nožičky, aby se mu povolilo svalstvo. Funguje to i podle lékařů z Jáchymova. Teď už se jed aplikuje v mastičkách a ultrazvukem, aby dítě nebolelo to píchnutí včelou. Vidíme, že synek dělá pokroky.
Včelaření mě baví a když se dobře starám, přichází i odměna v podobě medu, vosku a propolisu. Od příštího roku chci odebírat i jed, který se používá a výrobu léků.
Bydlíme ve Varvažově s manželkou, dvěma syny a jsme tu spokojeni. Hlavní mojí výdělečnou činností je práce u STRABAG Railu. Stavíme tramvajové tratě. Baví mě stavět něco a nechávat po sobě stopy. Dělal jsem i koleje přes Trojský most nebo kompletní Vinohradskou v Praze.
Karel Horký