S podnikáním jsem začal v roce 1991. Byla to taková ta porevoluční euforie, která k tomu přímo nabádala. Hlavně jsem ale chtěl být svým vlastním pánem a po letech rozhodovat sám za sebe. Ze začátku jsem obrazně seděl „na třech židlích“. Stále jsem byl zaměstnaný, k tomu jsem se již věnoval reklamě a ještě jsem působil jako diskžokej.
To trvalo do roku 1999. Dnes už vlastně nepodnikám kvůli tomu, kolik vydělám, protože s tím, co umím, bych v Praze dostal skoro třikrát tolik, ale právě kvůli tomu, že jsem svým pánem. Kdybych se ale měl rozhodovat dnes, určitě bych s podnikáním nezačínal. Oproti dobám minulým totiž přibylo tolik papírování, že je to pro člověka až demotivující.
Co poradit tomu, kdo se dnes pro podnikání přeci jen rozhodne? Ať si to vyzkouší nejprve „nanečisto“, třeba při zaměstnání. Až bude cítit, že má stálou klientelu a že na jeho jméno zákazníci slyší, ať do toho jde naplno. Musí však počítat s tím, že obzvláště na začátku to bude těžké, časově náročné. Bude mít málo času, ještě méně peněz a ne vždy se všechno povede. Důležité proto je vydržet a nezaseknout se na místě. Stále to chce přicházet s novými službami a nápady a oslovovat nové zákazníky.
Já třeba přišel s novinkou, která je v okrese jediná, a to UV tisk, který umí tisknout i bílou barvou. Oslovil jsem tím nové zákazníky a těmi jsou modeláři, pro které vyrábím originální a často i jedinečné obtisky. Spojil jsem si tím příjemné s užitečným, protože jsem sám plastikovým modelářem. Navíc mi to otevřelo nový trh a firmu to zase posunulo někam dál.
Ve firmě jsem momentálně sám. Ze zdejší vyšší odborné školy sice vychází mnoho absolventů, ti však v podstatě nemají žádnou praxi. Přesto ale požadují platy jako u velkých firem. Reklamní agentura na malém městě jim však nikdy nemůže nabídnout platy jako například firmy v Praze. A když už se najde někdo, kdo je ochotný nastoupit, tak mi po pár letech, kdy u mě vlastně praxi získá, uteče do velké firmy.
