David Nedoma napsal scénář k několika dílům televizního seriálu Kriminálka Anděl a pracuje na posledním dílu trilogie historické detektivky. „Je to něco mezi Jménem růže a Švejkem,“ prohlásil s nadsázkou. I když je hrdý na to, že je pravověrný Žižkovák, pracovní příležitost ho zavála do Chomutova, kde vaří pivo pro první občanský pivovar Karásek a Stülpner.

V čem spočívá umění sládka?
Vaření piva je kreativní záležitost. Když člověk vaří pivo, přemýšlí nad tím, jak bude vypadat a čím by mohlo být zajímavé. Navíc pivní trh je mnohem širší, než jak byl nastolen ještě před pár lety, kdy vznikly minipivovary. Bylo klasické pivo desítka, dvanáctka a nic jiného. Dnes vedle toho existuje celá řada speciálů, ať už jde o pšeničné pivo, nebo piva, která jsou svrchně kvašená a postavená na chmelech se specifickými chutěmi a vůněmi.

Jak dlouho jste sládkem?
Na to se nedá úplně jednoduše odpovědět. Mám vystudovanou vysokou školu chemicko-technologickou, obor sladařství, jenže v době, kdy jsem končil, žádné minipivovary nebyly a vařit ve velkém pivovaru mě nelákalo. Z oboru jsem odešel a v mezičase začal psát scénáře. Teprve když se začaly rozjíždět minipivovary, napadlo mě, že bych se k tomu mohl vrátit. Nejdříve jsem si vařil doma pro sebe a pak jsem se začal do oboru pomalu vracet. Natvrdo jsem pivo začal vařit v Chomutově, kde jsem od konce roku 2013.

V čem vidíte výhody malých pivovarů oproti velkým?
Práce sládka ve velkém pivovaru není kreativní. Jednak se tam vařila stále stejná piva a za druhé člověk k samotné práci sládka moc nepřičuchl, spíše to bylo o tom, že kontroloval výstupy na počítači. U minipivovaru je to řemeslná činnost se vším všudy.

Co dobrého tu pro lidi máte a čím jsou vaše zajímavá piva?
Samozřejmě musíme mít klasické ležákové pivo, přes to nejede vlak. Můžeme vařit sebelepší speciály, ale málokteré pivo bude mít takovou spotřebu a takový dosah mezi lidmi jako klasické české ležákové pivo. Vedle toho samozřejmě vaříme i různé speciály, což je pro mě jako sládka zajímavější, ale zase musím kalkulovat s tím, aby se prodaly.

Kolik máte typů piva?
Stabilně tři. Jedno je jedenáctka klasická světlá ležák a vedle toho máme třináctku polotmavou, což je sice větší voltáž, ale stejně je to trochu dámské pití. Má menší hořkost, více jde do karamelových tónů. Jsou to klasická piva českého typu, na která je český pivař zvyklý. Vedle toho máme piva angloamerická, typu IPA nebo APA. Jsou trochu jiná a ne každý tomu přijde na chuť. Stabilně ale musíme jedno pivo tohoto druhu mít, protože si lidé zvykli a dožadují se ho.

Vaříte v průběhu roku i další piva k různým příležitostem?
Když je zima, snažíme se vařit silnější piva, protože lidé mají tendenci si je dávat, naopak v létě byste jím nikoho moc neuchvátila. Pravidelně vaříváme Summer Ale, které je lehké, je to jedenáctka, ale ne ležáková. Je trochu víc hořké, amerického typu. Na jaře se dělá zelené pivo, před Vánocemi máme Vánoční pivo.

Vaše pivo čepují v Restauraci Republika, mají ho i jinde?
Momentálně ne, lidé si za námi musí přijít.

Určitě musíte ochutnávat, kolik piva denně vypijete?
Kontroluju průběžně piva v tancích nebo při stáčení do lahví. Za den v pivovaru se za normálních okolností nedostanu přes dvě piva.

Když zajdete na pivo, dokážete si ho vychutnat a uvolnit se, nebo je to stále práce, protože posuzujete, které jak chutná?
Uvolním se určitě, pokud mi nedají nějaký hnus, ale tady bych rozlišoval. Jestli jdu do klasické hospody a bude tam pivo z velkého pivovaru, nic extra od toho neočekávám a piju jen tak. Kdežto když jdu na pivo z menšího pivovaru, zajímá mě. Když je zvláštní, začnu řešit, čím to je, jak toho docilují, co je v tom za chmely a sládek ve mně se ozve. Rád chodím do pivoték nejen si dobře popít, ale i s vyloženě profesionálním zájmem.

Teď k vašemu psaní: k čemu jste psal scénáře a jaké jste napsal knihy?
Ze scénářů mají asi největší význam ty, které jsem napsal ke Kriminálce Anděl, a co se týká knih, v nakladatelství Moba mi vychází série detektivních příběhů ze středověku. Je to něco mezi Jménem růže a Švejkem. Napůl legrace a napůl vážný thriller.

Jak jste se dostal k psaní scénářů k televizní krimisérii?
Scénáře jsem psal už dříve, ale na amatérském základu pro kamarády. Pak mě napadlo, že bych mohl zkusit nějakou televizi, tak jsem zareagoval na inzerát a vyšla z toho Kriminálka Anděl. Hledali scénáristu a nevadil jim člověk z ulice, který to nestudoval.

Musel jste mít nějakou znalost oboru, zpovídal jste například kriminalisty, abyste byl v obraze?
Musím říct, že jsem v tomhle střílel od boku. Získal jsem nějaké podněty přímo od týmu, který kriminálku tvořil, a byla tam samozřejmě supervize, která kontrolovala formální správnost. Spíše jsem se poučil z jiných scénářů a synopsí, které tam vznikaly, a držel se příběhové linie.

Na Kriminálce Anděl se podílelo několik scénáristů, kde vás diváci poznají?
Mohu vyjmenovat díly: Zastavárník, O mrtvých jen dobře a Krev a benzín, přičemž tam jsem nevymýšlel námět. Nebyl dopracovaný a hledali někoho, kdo by se ho chopil. Pak jsem měl naopak já námět k dílu, který se jmenoval Sprejeři. Dotáhl jsem ho do fáze, že byl vymyšlený bodový scénář, pak mi to sebrali a napsal to někdo jiný.

Kdy jste začal s psaním knih?
Psaní samotnému se věnuji od nejútlejšího dětství, psal jsem si ale do šuplíku a nevěřil, že budu schopný napsat celou knihu. Pokaždé, když jsem se do toho pustil, hrdina mi po čase začal lézt na nervy, tak jsem zpravidla skončil na třiceti stranách. Psal jsem hlavně povídky, sem tam mi také něco otiskli. S knihou mě to napadlo až po Kriminálce Anděl, když se nikde nerýsovala žádná další scénáristická příležitost. Napadlo mě, že napíšu krimi z období renesance, což byl chladný kalkul. Říkal jsem si, že je to čtenářsky zajímavé, samotného mě to baví. Nadrzo jsem oslovil předem nakladatelství, jestli by o to měli zájem. A měli. Takže jsem se já, který v životě nenapsal více než třicet stránek, zavázal, že jich napíšu tři sta.

Jak se kniha jmenuje?
Druhou nohou v hrobě. Zamýšlel jsem to jako trilogii, takže vznikl i druhý díl Zlomyslný osud a teď mám rozepsaný třetí, který se jmenuje Zabít málo. Dokončený měl být před rokem, ale nějak jsem se zasekl. Už jsem se zase dostal do fáze, že mi hrdina opravdu leze na nervy. Neštěstí je, že je trilogie psaná v první osobě, takže hlavního hrdinu nemůžu dost dobře zabít, ale už jsem našel cestičku, jak se ho zbavit. Nemůžu říct, že umře, protože už mi několik lidí řeklo, že si snad dělám srandu.

Představuji si a nejspíš je to úplně liché, že vaříte pivo a v přestávkách píšete nebo přemýšlíte nad pokračováním knihy. Je to možné?
Úplně ne. Když mě něco napadne, rychle si to poznamenám. Když dovařím pivo, odkutálím se na byt a tam potom začnu psát, pokud na to mám ještě sílu.

Jak jste se jako pravověrný Žižkovák dostal do Chomutova?
Když jsem se vracel k vaření piva, stavitel pivovarů Krýsl mi nabízel, abych šel na půl roku vařit do Běloruska. Jenže z toho sešlo a on mi místo toho nabídl Chomutov, kde také stavěl. Řekl jsem si, že by mohl být přívětivější, než Minsk, tak jsem to s povděkem vzal.

Je Chomutov přívětivé místo?
Tady bych to oddělil na dvě části. Jedna část jsou lidé a ti, se kterými mám možnost se setkat, jsou v pohodě. Jsem s nimi rád. Když budu brát Chomutov jako celek, je tu bohužel dost vidět socialistický brutalismus.

David Nedoma
- 45 let
- Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, obor sladařství
- Pochází z Prahy ze Žižkova, ale dílem je z Peček na Kolínsku. Z poloviny pobývá tam, z poloviny v Chomutově