Narodila jsem se začátkem v 50. let minulého století v Hrobcích do česko-německé rodiny. Otec byl Němec, maminka Češka. Možná díky tomu se otec vyhnul v roce 1945 odsunu. V poválečném období to však jako Němec neměl jednoduché a proto si tu nikdy úplně nezvykl. Zlom nastal po roce 1968, kdy se oba rodiče rozhodli pro emigraci.

V roce 1969, kdy jsme s rodiči „utekli“ do Německa k příbuzným mi bylo 17 let a nebylo to pro mě jednoduché. Pravdou ale je, že mi život na západě otevřel nové možnosti. Už jako malá jsem totiž zbožňovala různé pokrývky hlavy. Na půdě našeho domu jich, po dědečkovi, který byl kloboučník, byla velká hromada.

V Německu jsem nastoupila na oděvní školu, kterou jsem úspěšně dokončila a začala jsem se pokrývkám hlavy věnovat naplno. Časem jsem se vypracovala natolik, že se mi podařilo navázat spolupráci i s některými muzei a divadly a začala jsem pro ně vytvářet repliky různých klobouků a čepců. Poštěstilo se mi spolupracovat i na některých filmových produkcích.

Po revoluci v Československu jsem se na krátkou dobu vrátila do rodné vlasti. Dokonce se tu narodila a později i vdala má dcera. V Německu jsem ale měla hodně pracovních povinností, takže jsem se opět vrátila tam. Každou volnou chvíli však trávím u své dcery a hlavně se svou malou vnučkou, která je, jak říká moje dcera, celá babička, protože si neustále strká něco na hlavu.