Odpověď: V režimu spotřebitelských smluv podle občanského zákoníku je zásada „ co není zakázáno, je dovoleno“ omezena tak, že ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona.
Prodejce proto nemůže se spotřebitelem sjednat omezení jeho práv, pokud takové omezení nestanoví zákon, a nemůže ani pozměnit zákonnou úpravu smluvním ujednáním.
Občanský zákoník přitom nikde nestanoví, že kupující při uplatnění vad věci musí nést náklady na zjištění této vady. Po uplatnění vad věci u prodávajícího je již pouze na jeho rozhodnutí, zda tvrzenou vadu uzná či nikoliv. Pokud prodávající s kupujícím sjedná, že uplatněním vady věci se rozumí až následné uznání vady a že kupující ponese náklady na takové zjištění, jedná se o ujednání nemající oporu v občanském zákoníku, a tedy v oblasti spotřebitelských smluv zásadně nepřípustné.
