Mladá Eliška Němcová tak opustí ASK Děčín, na Moravě bude bojovat ve vrhačských disciplinách a věří ve zlepšení svých dosavadních výkonů. „V Brně mě čekají lepší podmínky, vyšší soutěže, nová trenérka. Je tady tak poměrně zajímavý prosto pro zlepšení,“ přiznala sympatická devatenáctiletá atletka. Hlavní disciplínou je pro ní kladivo, hází ale také kladivem a vrhá koulí.

Eliško, i vás určitě ovlivnil koronavirový rok. Stihla jste všechny závody?
Během první vlny, která byla na jaře, se nemohlo trénovat. Stadiony byly zavřené, udržovala jsem se domácím posilováním. Jen, co otevřeli stadion, začala jsem trénovat. Stihla jsem všechno, bylo to poměrně úspěšné. Republika akorát nebyla v červnu, ale v září. Takže vše v pohodě.

Pokud se ohlédnete, jaké výkony byste vyzdvihla?
Nejlepší výkon přišel v jednotlivcích na závodech v Bílině. Na čtyřkovém kladivu jsem si hodila osobák 42.22. To bylo zlepšení o šest, sedm metrů. Navýšila jsem vše o jednu otočku a zapracovala na rychlosti. Na republice jsem pak byla sedmá. Mohlo to být lepší, ale i tak jsem byla spokojená.

Eliška Němcová z Děčína bude nově hájit barvy atletického oddílu v Brně.Zdroj: soukromý archivTeď tu máme druhou vlnu pandemie, sportoviště jsou opět uzavřená. Kde trénujete?
Momentálně probíhá moje zimní příprava na louce (smích). Posilovny jsou zavřené, tak cvičím doma. Je to taková imitace, ale co mi zbývá.

Jak se vám trénuje na louce?
Musím dávat pozor na psí exkrementy (smích). Už jsem si našla místa, kde jich tolik není. Zatím mě nikdo nenabonzoval. Ale těším se, až otevřou stadion. Přeci jen tam mám ten svůj kruh.

Letos prošel děčínský stadion velkou rekonstrukcí. Zlepšily se podmínky i pro vás?
Dělala se celá dráha, je tam nový povrch. Pro mě to bylo dokonalé, je tam úplně nová klec na kladivo, nové kruhy na disk. Jsou hladké, pěkně kloužou, na kladivo je to výborné. Stihla jsem si na něm i v létě zatrénovat (smích).

Jak vnímáte fakt, že se zastavil veškerý sport v republice?
Co se týče kolektivních sportů, tak je dobře, že se to zastavilo. Ale asi by tam měly být výjimky. Já trénuji sama, přesto nemůžu na stadion. Na louce toho moc nenatrénujete. Je asi i dobře, že se nekonaly velké akce. Odložily se a proběhnou prostě později.

Už jste říkala, že jste si letos na kladivu vylepšila své maximum. Můžeme se i další rok těšit na překonání osobního rekordu?
S trenérem na tom pořád pracujeme. Je potřeba zvýšit rychlost, po pauze ale budu muset hodně makat, abych to dohnala. Trénuji s trojkovým kladivem, je to celé stabilnější. Zapracujeme na síle. Cíle máme, jen to musíme splnit.

Před rozhovorem jste prozradila, že přestupujete do Brna. Proč?
V Brně studuji vysokou školu. Aktuálně se řeší můj přestup. Má nová trenérka bude vše konzultovat s mým současným trenérem.

Jak se tedy těšíte na své nové atletické angažmá?
Jsem zdravě natěšená. Mají tam méně vrhačů, ale i tak tam budu mít tréninkovou skupinu. Čekají tam na mě lepší podmínky, nové zkušenosti, ale také závody na vyšší úrovni. Děčín bohužel není v ligové soutěži, Brno naopak je v první lize. Bude tam mnohem větší konkurence.

Takže vzniká prostor na další zlepšení, ne?
Určitě. Mám ještě rezervy, sama to cítím. Jsem schopná přidat. Dopilujeme třetí otočku, zkusíme čtvrtou a věřím, že se výkony zlepší.

Nemrzí vás, že vaše disciplíny nejsou zařazené do halové sezóny?
Vůbec mi to nevadí. Maximálně koule, ale ta mi úplně nejde. A moc mě nebaví (smích). V zimě mám alespoň hromadu prostoru připravit se na léto.

Co vás tedy čeká v nové sezóně?
Chci se dostat na mistrovství republiky do 22 let. Tedy, předpokládám, že se tam dostanu. Už letos jsem tam mohla, ale nechtělo se mi (smích). V rámci Jihomoravského kraje budou soutěže jednotlivců a družstev. A samozřejmě liga.

Proč jste nechtěla na republikový šampionát do 22 let?
No…(smích). Řekla jsem si, že když se mi vydaří juniorský republika, tak pojedu na tu další. A ono to nebylo podle mých představ.

Takže budete bydlet v Brně. Jak často se dostane do Děčína?
Mám zařízenou kolej, ale kvůli koronaviru jsem samozřejmě v Děčíně. Domů bych pak chtěla jezdit jednou za dva týdny. Ale až budou závody, tak na rodinu nebude tolik času.

Nebude se vám stýskat po děčínském atletickém stadionu?
Nebude, já pevně věřím, že se do Děčína vrátím. Studuji veterinu, táta mám farmu, mám v Děčíně pracovní zázemí.

Takže chcete pracovat se zvířaty?
Chtěla bych dělat „farmářku.“ Starat se o zvířata, konkrétně krávy. Dělat například plemenitby. S bráchou bychom to společně převzali po tátovi. Bráchu baví rostlinná výroba, bude dělat krmivo a studuje na řezníka. A právě proto, že studuji veterinu, nebudu muset nikoho shánět a dokážu zvířatům sama pomoct.

Jste ještě mladá, v atletice toho máte hodně před sebou. Jak dlouho byste chtěla závodit?
Dlouho (smích). V Děčíně máme dva veterány, kteří mě neskutečně motivují. Objíždějí velké závody. Když bude čas, tak doufám, že budu závodit stejně dlouho, jako oni.

Těšíte se na Vánoce?
Určitě. Prožívat je budu s rodinou, mám skoro všechny dárky nakoupené. Až otevřou obchody, dokoupím zbytek. Před zkouškovým obdobím se budu učit. Později budu muset trénink skloubit se školou.

Co si přejete do nového roku?
Nové osobáky. Na disku bych chtěla prolomit 35 metrů. Věřím, že na kladivu je v mých silách 45 metrů. Uvidíme, jak to bude.