Kliknutím zvětšíte„Z obecného hlediska byl pro mě rok 2020 přelomový. Odmaturovala jsem na děčínském gymnáziu a úspěšně složila přijímací zkoušky na 2. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Z atletického hlediska minulý rok bohužel nelze srovnat s těmi předchozími, úspěšnějšími,“ přiznala v rozhovoru pro Deník.
Můžete čtenářům prozradit, jak jste se dostala k atletice?
K atletice mě přivedli rodiče, bylo mi šest let. Snažili se pro mě najít nějaký vhodný sport. Atletika zvítězila nejen díky měkkému běžeckému povrchu, kde je nízká pravděpodobnost úrazu, ale především pro své všestranné zaměření.
Aktuálně se věnujete víceboji. V atletice asi nic obtížnějšího není, ne?
Víceboji se věnuji od roku 2017. K němu mě nasměroval můj trenér Dušan Kamenický, který ve mně asi viděl nějaký potenciál (smích). Jak jste řekl, jedná se o poměrně náročnou disciplínu, která vyžaduje všestranné zaměření. Při závodech se navíc jedná o dva soutěžní dny. Je to doslova „záhul“. Pořád to ale máme jednodušší, než chlapi v desetiboji.
Jaká disciplína ve víceboji je pro vás nejoblíbenější a kterou naopak moc „nemusíte“?
Poměrně se mi dařilo ve skoku vysokém. V roce 2018 jsem si během jednoho víceboje skočila osobní rekord 159 cm. Za to bylo tehdy docela dost bodů. Obecně můžu říct, že mezi mé nejvíce bodované disciplíny patří právě výška, běh na 100 metrů překážek a běh na 200 metrů. Naopak mou silnou stránkou rozhodně nejsou vrhačské disciplíny. Takže vrh koulí a hod oštěpem. I když paradoxně mě oštěp celkem baví (úsměv).
Hodně náročný musí být běh na 800 metrů, který je poslední disciplínou. Jak je to u vás?
Pro mě je právě běh na 800 metrů psychicky nejobtížnější. Logicky tedy nejméně oblíbený. Nejsem úplný vytrvalec a taky je to poslední, sedmá disciplína. Po těch šesti už toho má člověk fakt dost. Kupodivu to ale vždycky nějak přežiju (smích). Bodů za to také není tak málo, je to takový pěkná kompenzace mého utrpení (smích). Hlavně ten pocit po doběhnutí je fakt skvěle. Ale ne těsně po doběhnutí, to chci většinou umřít (smích). Takže ten pocit přijde tak dvě, tři minuty po doběhnutí.
Rok 2020 je minulostí a nebyl pro celý svět vůbec pozitivní. Co jste zažila vy?
Z obecného hlediska byl pro mě rok 2020 přelomový. Odmaturovala jsem na děčínském gymnáziu a úspěšně složila přijímací zkoušky na 2. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Z atletického hlediska rok 2020 bohužel nelze srovnat s těmi předchozími, úspěšnějšími. Hodně času jsem věnovala přípravě na maturitu a vysokou školu. Velkou čáru přes rozpočet také udělala koronavirová krize, kdy došlo na několik týdnů k uzavření stadionu a také zrušení některých závodů, včetně už tak málo početných vícebojů. I tak ale padly nějaké osobáčky a hezké výkony, které potěšily. Navíc závody jsou z týmového hlediska parádní akce, na kterých člověk zažívá s partou a trenérem hodně vzácné okamžiky. Až to člověka občas dojme.
Jste členkou ASK Děčín. Váš stadion nedávno prošel rekonstrukcí. Zázemí je tedy na dobré úrovni, ne?
Náš klub poskytuje dobré zázemí, troufám si říct, že stadion máme jeden z nejhezčích v kraji. Co se týče tréninků, je to u mě hodně individuální. S přechodem na vysokou školu do Prahy mám omezené časové možnosti trénovat v Děčíně. Záleží tedy na domluvě s trenérem, který mi hodně vychází vstříc.
Zaslechl jsem, že trpíte na zranění. Je to pravda?
Bohužel ano. Ještě tak tři roky zpátky jsem pomalu ani nevěděla, co to je natažený sval. V roce 2017 mě ale potkalo první nepříjemné zranění. Co čert nechtěl, stalo se tak zrovna na mé premiéře na republikovém mistrovství ve vícebojích. Při běhu na 200 metrů jsem si natáhla zadní stehenní sval. To, že jde i o drobné natržení, jsem pak zjistila až po závodech. Víceboj jsem ale nějakým způsobem dokončila. Protože když už jsem se dostala poprvé na republiku, nehodlala jsem to vzdát a skončit v půlce (úsměv). Od té doby ale mám s tím svalem problém. Na větší a náročnější závody jsme tejpovali. Musím ale zaklepat, teď už to tolik necítím.
Zkoušela jste kromě atletiky i jiné sporty?
Na závodní úrovni jsem dělala a dělám pouze atletiku. Byly chvíle, kdy jsem měla tendence zkusit i něco jiného, ale nakonec jsem zůstala věrná atletice a jsem za to ráda. Jinak ve volném čase ráda jezdím na kole, v zimě trávíme dovolené sjezdovým či běžeckým lyžováním. Rodiče nás vedou ke sportu už od malička. Tedy mě a mé bratry.
Máte kromě atletiky ještě jiné koníčky?
Momentálně se dost učím, to na medicíně nijak neobejdu (smích). Ale jinak trávím volný čas převážně s rodinou, mám tři mladší bráchy. Také se věnuji hře na klavír, když mám čas, ráda si zahraji.
Pokud zapátráte v paměti, vylovíte vaše nejlepší výsledky?
To je docela těžké říct. Ale vybaví se mi již ten zmiňovaný osobák ve skoku vysokém, který má hodnotu 159 cm a velmi přispěl k tomu, že jsem tehdy v tom sedmiboji získala přes 4000 bodů. Konkrétně 4029, což je zároveň i můj nejlepší dorostenecký vícebojařský výsledek. Teď už jsem v kategorii žen, kde se například vrhá s těžší koulí, což je pro mě jako pro ne úplně špičkového vrhače celkem znatelný rozdíl (smích). Ženský sedmiboj jsem zvládla nejlépe s 3876 body.
Co vás čeká v letošním roce?
S trenérem bychom chtěli trénovat tak, abych se dokázala připravit třeba na nějaký ten víceboj, protože v roce 2020 jsem žádný takový závod z výše uvedených důvodů neabsolvovala. Důležité je ale zůstat zdravá a atletikou se bavit.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
