Mistrovství Evropy Masters na horských kolech na Slovensku a Mistrovství světa Masters na silnici ve Francii, to vše v rozmezí deseti dnů.

Honzo, co znamená vůbec ten dovětek „Masters“?
To znamená přesně „veteránské“, ale masters zní rozhodně lépe, zejména u žen (smích).

Ve vašem věku a veteránské?
Ano, i když jsem mezi oběma závody stihl oslavit ještě 36. narozeniny, tak veteránské kategorie začínají od třiceti let. Jsem tedy nejmladší veterán (smích).

Jak probíhala příprava na nabitý srpen?
Když pominu jarní soustředění v Andalusii, tak takové to finální ladění proběhlo v rámci vysokohorského kempu naší cestovní kanceláře Active Tour v italských Dolomitech a v Livignu. Mám to vyzkoušené, krvinky opravdu fungují a myslím, že to bylo i v závodech znát!

Jak se vám tedy dařilo?
Na Slovensko jsme přijeli skoro týden předem, abychom obhlédli trať, která vzbuzovala velký respekt. Přeci jen 134 km v terénu s převýšením 4500 metrů člověk nejezdí každý rok. Příprava se opravdu vyplatila, jednak kondice byla skvělá, trať jsem měl načtenou a částečně projetou, support fungoval dokonale a hlavně přálo počasí! To bylo totiž období veder, ale den před závodem přišla studená fronta a ráno na startu pršelo, pro mě dokonalé podmínky! Nemám totiž rád teplo. Po sedmi hodinách jsem dojel do cílového Svitu, kde se závod konal, na pátém místě v mé věkové kategorii. Spokojenost.

Co pak následovalo?
Dlouhý přesun domů, dva tréninky na silničním kole a 1600 km dlouhá cesta na jih Francie. Tam pro změnu bylo zase vedro. Nicméně úroveň světového šampionátu ve Francii mě opravdu překvapila. Akci pořádala mezinárodní cyklistická unie a také to dle toho vypadalo. Povinnost národních dresů, měření kol, antidopingové kontroly, kontrola mechanického dopingu. Zkrátka tak, jak to člověk vidí v televizi, tak to bylo i tady. Jen všichni účastníci byli trochu starší (smích).

Co závod samotný?
Bylo to 155 km v poměrně zvlněné krajině. Vedro neúnosné, ale na té silnici se to snáší lépe než na MTB. Jen v naší kategorii nás startovalo skoro dvě stovky závodníků z více než padesáti státu. Ta konkurence byla opravdu našlapaná, takže s padesátým místem jsem poměrně spokojený. Lépe to vážně nešlo.

A co vás čeká dál?
Z Francie jsme domů opravdu spěchali. Půl hodiny po dojetí závodu jsme autem upalovali dvacet hodin domů, protože za pět dní nás čekalo zorganizovat legendární Tour de Zeleňák, takže vlastně rovnou do práce. Teď tak nějak dojezdit sezonu a pak konečně odpočinek. Sezona byla dlouhá.

Chystáte něco na příští rok?
Přiznám se, že ani nevím. Ještě jsem nad sportovním kalendářem 2018 nepřemýšlel. Ten pracovní a osobní je v dalším roce hodně našlapaný.