ZEMAN
Děčín – Florbal je jedním z nejvíce se rozvíjejících sportů v České republice. A v Děčíně tomu není jinak. Předseda FBC DDM Děčín Tomáš Štěpánek se již pohybuje ve florbale několik let a pro klub už udělal hodně. A rozhodně nekončí. „Chceme s ostatními halovými sporty bojovat o odpovídající halu,“ razantně tvrdí předseda děčínského klubu.
Máte za sebou další sezónu. Jak byste ohodnotil umístění jednotlivých týmů?
Pro náš klub to byla hlavně přelomová sezóna. Přešli jsme z dvou kategorií na pět. Organizačně to bylo náročné. K mužům a juniorům navíc přibylo rezervní družstvo mužů, starší a mladší žáci. U každé kategorie se na hodnocení musíme koukat z různých úhlů.
Pojďme tedy k samotnému hodnocení u nově vzniklých kategorií.
Starší žáci měli dobrou sezónu, v začátku se oťukávali, ale konec sezóny byl famózní. U mladších žáků šlo hlavně o fakt, aby florbal děti bavil. Myslím, že to mladíci zvládli. Přivezli si z devíti turnajů celkem tři bronzy. Každá medaile je pro ně takové malé Nagano. A to je pro nás opravdu krásný pohled, když vidíme, jak se děti radují z výhry. Rezervní celek mužů je kvalitní tým, který v přeboru dosáhl na druhé místo.
Krom samotných soutěží jste ovšem pořádali i další akce spojené s florbalem. Jaký byl ohlas veřejnosti?
Musím neskromně přiznat, že skvělý. Spolupracujeme se základními školami, vytvořili jsme školní ligu. Ta měla velký ohlas a trvala tři a půl měsíce. Vše bylo časově naplánované tak, aby se to nekrylo s jinými sporty a ligu si tak mohli zahrát všichni sportovně založení kluci. Samotná liga měla své vlastní internetové stránky, které sledovaly hlavně statistické dění. Mile nás překvapil Florbalový Děčín 2011, kam se přihlásilo 20 týmů. Ani jsme nemuseli dělat extrémní reklamu, velmi nám v tomhle pomohly sociální sítě na internetu. Kvůli absenci odpovídající haly jsme přešli na turnaj v trojkovém florbale. Příští rok se chystáme turnaj zopakovat, plánujeme však navýšit kapacitu turnaje na 30 týmů. Turnaj byl i finančně výhodný, jeden celek u nás zaplatil pouze 500 Kč, to je oproti jiným turnajům v regionu pětina ceny. Dále pořádáme pro školy a učitele tělesné výchovy různé semináře nebo ukázkové hodiny. Dalším významným krokem je otevření florbalových tříd. Pro nás je nejvýhodnější spolupráce se ZŠ Vrchlického. Důvodem je hala a osoba pana ředitele Jiřího Broučka, který o náš nápad projevil evidentní zájem. Tímto krokem bychom chtěli vychovávat talentované hráče a hráčky, také hlídat jejich růst nejen na tréninku již od prvního stupně.
Asi největší problém pro váš klub je absence vyhovující haly. Jak celá situace vypadá aktuálně?
V hale BK Děčín si nechtějí zničit palubovku. Stejně by ale nevyhovovala, dá se tam hrát pouze čtyři na čtyři. Je to prostě problém. Mým cílem je spojit síly s ostatními halovými sporty jako je futsal nebo házená a jít na vedení města. Poukázat na naši širokou mládežnickou základnu a porovnat Děčín s ostatními městy. Vždyť Rumburk, Varnsdorf a nebo Teplice mají daleko lepší halu na florbal. Zkusíme zatlačit na město, já se toho sám ujmu.
Jaké šance si tedy dáváte?
Mám připraveno pro vedení města několik variant. Postavení nové haly není příliš reálné. Spíše by byla lepší změna povrchu v hale u hlavního vlakového nádraží. Zvláště pro mladé kluky to není příliš populární, když na ně nemohou při zápasech či turnajích koukat vlastní rodiče. Nikdy vlastně nehrají doma. Tato situace není dobrá ani pro případné sponzory.
Kde tedy hrajete domácí zápasy, když to v Děčíně nejde?
Máme tři varianty – Varnsdorf, Rumburk, a nebo Krupka. Vše záleží, jak jsou haly volné. V Krupce je to stále nabité, místní majitel to má perfektně zařízené, hala tam vyjde na 500 Kč. V Rumburku je asi nejhezčí hala, stojí na hodinu 800 Kč. A ve Varnsdorfu to je 650 Kč za hodinu. Víme, že pronájmy jsou vesměs stejné, jde však hlavně o dopravu, která přijde na 4-8 tis Kč. A náklady na dopravu na domácí turnaje, to je paradoxní situace. To je největší problém, když zvážíme i vzrůstající počet kategorií.
Pocítil jste větší vytížení, když jste přibrali další tři týmy?
Já jsem se na to hodně těšil. Hodně náročné to bylo před samotnou sezónou. Ale vždy se našli lidé, kteří rádi pomáhali. Stalo se, že například o jednom víkendu najednou hrály hned čtyři týmy. Museli jsme také zajistit tréninky, časově to vše vyladit. Byl to skok o 150 %, vše proběhlo perfektně, nemám pocit, že by se něco nezvládlo.
Co vše vlastně v FBC DDM Děčín máte na starosti?
Tak oficiálně jsem vlastně něco jako manažer klubu. Stále jsem také aktivním hráčem, ještě ty mladší stíhám (smích). Snažím se také kluky vzdělávat, něco jako šéftrenér. Chtěl bych předávat mé vědomosti nabité na různých školeních a seminářích. Jsem také zaměstnanec ČFBU pro celý Ústecko-Liberecký kraj v pozici regionálního metodika. Jinak v klubu je obsahem práce převážně logistika celého klubu - hlídám termínovky, zařizuji dopravu, objednávám hokejky, komunikuji s kluby, rodiči a dělám to, co vidím členům klubu na očích (smích). Kromě tohoto je má hlavní náplň děti naučit florbalovým dovednostem, to se snažím v 5 kategoriích. Bez pomoci ostatních kluků, kteří působí jako mí asistenti, bych to ale nezvládl. Moc si jich za to, co klubu obětují, vážím.
Jak získávat finanční prostředky? Jistě vám nahrává fakt, že jste pod domem dětí a mládeže?
V tomhle máme štěstí, díky DDM je to pro nás enormní úleva od financí. Jako sportovní klub jsme v DDM největším celkem. Dostáváme peníze na všechno. Dopravu, tréninkové zázemí nebo pořádání turnajů. Snažíme se ale také shánět peníze sami, například pomáhají i rodiče určitými sponzorskými dary. Oběma patří velké díky za podporu.
Dokázal byste si představit, že byste nebyli pod křídly DDM?
To by bylo nesrovnatelně těžší, představovat si raději nechci. Byly by to úplně jiné starosti. Nyní se mohu plně soustředit jen na samotný klub a mohu vymýšlet projekty jako je školní liga nebo Florbalový Děčín 2011.
Jaké postavení má florbal ve srovnání s ostatními sporty v republice?
Ve florbale se pohybuji od roku 1998, takže mám docela přehled. Mezi dětmi to je nejoblíbenější školní sport. Samotné školy měly zájem o florbalové třídy, protože se perou o žáky. Ostatní nás „nemají rádi“, jelikož jsme k sobě stáhli například letos 80 nových dětí od 6 do 11 let, což je naprosto perfektní výsledek a dává nám to sílu do dalších realizací projektů, které mají naučit děti mít rádi sport a týmovou práci. Navíc se v poslední době dostává florbal do povědomí díky větší medializaci. Tohle vše posouvá toto sportovní odvětví opět o něco dál. Je to v Česku už druhý největší kolektivní sport, co se počtu registrovaných hráčů týče. Už jsme přeskočili i hokej. Dokonce se o florbale mluví v souvislosti s olympiádou, a to je pro unii florbalu výzva.
Kolik let se vlastně už pohybujete v děčínském týmu a jaké jsou plány na příští sezónu?
Od roku 1998 jsem vlastně v děčínském klubu. Začínali jsme pod názvem BK (baseballový klub) Dromedár Děčín. Šest let jsme tu měli jen mužstvo mužů. Poté se to trochu pohádalo, ale já nechtěl, aby klub zanikl. Otevřela se juniorka, abychom mohli doplnit kádr. Dle 4letého plánu se klubu kvantitativně zvětšovala členská základna. Na sezónu 2011-12 už chystáme posun na deset kategorií. To by měl být další přelomový rok. Chtěli bychom také postupně zvyšovat tréninkové dávky a vytvářet v mládežnických kategoriích A a B týmy, abychom se posunuli i kvalitativně.
Jaké byly vaše florbalové začátky?
Jako malý jsem delší dobu nemohl ze zdravotních důvodů sportovat. Kolem roku 1996, kdy se dařilo našim hokejistům, jsem chtěl zkusit právě hokej. Ale na to bylo již pozdě. V naší tělocvičně se otevřel kroužek florbalu, tak jsem tam vlezl (smích). V osmé třídě jsem do toho už namontoval všechny okolo mne. V deváté už to bylo trénování menších žáků. Raději jsem chtěl něco držet v ruce, než do něčeho kopat. Florbal byl tou nejjednodušší variantou.
Mohl byste jmenovitě vyzdvihnout nějaké hráče z vašeho klubu, kteří vyčnívají?
Tak hodně šikovných kluků se objevilo v první vlně juniorů. Honza Fiedler je obránce, který letos vyhrál kanadské bodování, což je vzhledem k postu velmi slušné. Dále bych jmenoval Tomáše Krauskopfa, který patří mezi nejrychlejší hráče, které jsem kdy viděl. Je to hlavně skromný kluk, který chce stále pracovat. Dále je to Petr Baša, který podává vyrovnané výkony. Je to komplexní florbalista s ročníkem narození 1995, slibujeme si od něj hodně. Klub se může také prezentovat skvělou brankářskou linií, kdy od mužů až po mladší žáky naši brankáři patří v regionu mezi top třídu.
Můžeme být i ve florbale svědkem velkých přestupových bomb?
Není to zase tak horké. S námi chtěl spolupracovat extraligový Liberec, ale pro nás by to nebylo příliš výhodné. Kdybych nás měl srovnat s Ústím nad Labem, jsou o trochu napřed. Ale konkrétní nabídka na naše hráče zatím nepřišla. Reklamu v nejvyšší české lize Děčínu dělá Zdeněk Vážný, který již druhým rokem hraje v 1. lajně za extraligový Liberec a je odchovancem děčínského florbalu. Spíše se hráči zkoušejí v rámci tříměsíčních hostování, aby se ukázalo, jestli na to tento hráč má. My jsme tady jako rodina, to je náš slogan – Hodně lidí, jeden tým, jeden život. ,,Rodina se neopouští.“
Mohl byste popsat průběh florbalové sezóny v Děčíně?
Pořád je co dělat (smích). Sezóna začíná koncem té minulé. Hrát se začíná v září a končí se koncem května. Po konci herní části jsou první administrativní věci – sehnat haly, rozdělit děti, příprava kondiční přípravné části, venkovní tréninky, individuální plány, soustředění a v neposlední řadě připravovat letní posezónní turnaje. Pro každou kategorii se musí připravit jiné cíle a tréninkové cykly. Během hlavní sezóny každý víkend máme několik turnajů. Pořád hledáme šikovné děti, při pořádání vlastní školní ligy nebo prezentujeme klubovou činnost na školách osobně. Je toho stále hodně.
Je nějaký klub, ve kterém vidíte váš vzor?
Těch klubů je několik. V Ústí nad Labem velmi dobře pracují s mládeží. Ovšem berou jen vybrané hráče. Do starších žáků jsou kluci v Ústí výborní, potom jakoby vyhasnou. Asi nejlepší mládež mají pražští Bohemians. Velmi systematicky jdou nahoru Podbořany, kde je vše založeno na partě. Líbí se mi jejich týmovost. Ale každý tým má určitá specifika.
Jaké výsledkové cíle si vaše týmy mohou klást do ročníku 2011/2012?
Muži A i B mají podle mne šance na postup. Záleží jak vzájemně dokáží spolupracovat. Junioři by měli udržet druhou ligu. Tam bychom se měli zaměřit na zvýšení střelecké potence. U starších žáků se změnil trenér. Zde bude cílem vyhrát svou divizi. Mladší žáčci hrají turnajovým způsobem. Tam je naším cílem, aby kluci dokázali přivézt více medailí a poznali lesk i jiného kovu nežli bronzového. Co se týče těch nejmenších, tým elevů a přípravky. Chceme, aby to děti hlavně bavilo. Mohou nás jen překvapit. Před třemi roky jsme zakládali dívčí tým. Nyní je konečně přihlásíme do soutěže žen a žákyň. Na to se osobně velice těším a celý klub jim bude držet palce. A dorostenci jsou šikovní kluci. V jejich soutěži bude hodně nových týmů, pevně věřím, že se budeme prát o postup.
Kolik času vám vůbec zabere florbal?
Časově je tahle vášeň velice náročná. Jak během pracovního týdne, tak víkendu. Dá se říci, že do 16 hod člověk pracuje na administrativních věcech a poté cca do 21 hod prohání své svěřence v hale. O víkendu tomu není jinak. Musím poděkovat své přítelkyni, která má se mnou svatou trpělivost a ve florbale mne podporuje. Ale je to pořád práce, která mne baví a těší. Vidím, jak klub postupně roste a stojí stále více na pevných nohách.
Máte nějaké osobní sportovní cíle?
Mám plány s naším klubem. V rozmezí pěti let bychom se chtěli napevno udržet v druhé celostátní lize mužů. Takticky se zdokonalovat nemůžeme, ve vyšších soutěžích se už hraje hlavně týmově. Dál se můžeme posunout za předpokladu nové haly. V kategoriích jako jsou junioři a dorost bych si přál, aby hráli co nejkvalitnější soutěž, kvůli těžkému přechodu do kategorie mužů. U nejmenších bych chtěl, aby to děti hlavně bavilo. Osobní cíle nemám, sic ještě hraju, ale více se soustředím na vedení samotného klubu. To, co se snažím předat mladším hráčům na hřišti, je zdravá agresivita, srdíčko a zápal pro hru a trénink. Hlavním cílem však zůstává další růst našeho klubu.
Jak byste na závěr dokázal nalákat nové zájemce o florbal?
Máme kvalitní a zapálené trenéry, kteří se nebojí komunikace jak s hráči, tak samotnými rodiči. Jsme jedna z největších mládežnických sportovních skupin (200 členů) v Děčíně se silnou podporou DDM Děčín, který zajišťuje skvělé podmínky. Florbal je nejvyhledávanější sport v současnosti. Členům nabízíme slevy na hokejky a mnoho dalších výhod. Patříme k nejlevnějším sportům. Vůbec se nebráníme tomu, kdyby u nás děti hrály florbal společně i s jinými doplňkovými sporty, naopak to vítáme. Pro celý klub je cílem být v Děčíně top mládežnickým sportem jedna.