Ta si před dvěma roky uvědomila, že chce v atletice něco dokázat a začala na sobě pořádně makat. První odměna se dostavila, Plocarová na krajském přeboru družstev v České Lípě poprvé stlačila svůj čas na trati 100 metrů pod třináct sekund. „Byl to jeden z posledních závodů, ani jsem se necítila dobře. Vše jsem hodila za hlavu a na nic nemyslela. A vyklubal se z toho takový parádní čas," vzpomíná na výkon 12.73.

Varnsdorfská sprinterka začala s atletikou poměrně pozdě, přičichla k ní až v 15 letech. „Předtím jsem hrála volejbal, ale to mě nechytlo. Asi nemám ráda kolektivní sporty. Atletika mě chytila hned při prvním tréninku. Věděla jsem, že to bude to pravé ořechové," přiznala s úsměvem.

Další léta byla pro Plocarovou ve znamení účasti na krajských přeborech. Medaile sice přibývaly, ale ubývala motivace a chyběla konkurence. „To jsou také hlavní důvody, proč bych chtěla přestoupit do Liberce a běhat první ligu. A hlavně cítím, že je to poslední šance něco velkého dokázat. Jsem přesvědčená, že od další sezóny to klapne. Docela mě mrzí, že už jsem jí nešla tuhle sezonu. Asi bych se tam za ty výkony, co jsem předváděla nemusela stydět," přemýšlí.

Plocarová zkoušela kromě sprinterských tratí také skok do výšky a dálky. „Spíše jsem to vyzkoušela, abych ochutnala i jiné atletické disciplíny. Ale hlavní je pro mě sprint," zdůraznila.

Skromné podmínky ve Varnsdorfu už jí tak trochu brání v rozletu. Více ji však mrzí, že nemůže běhat na vlastní dráze. „To je mi opravdu hodně líto. Dráha nevyhovuje pravidlům, jsou na ní i boule. Celkově nás v našem oddílu není hodně. Ale mně to nevadí, raději trénuji sama," mávla rukou.

S novou motivací a chutí něco dokázat přišla i nutná úprava tréninkových jednotek. „Bylo to úplně něco jiného, sáhla jsem si na samotné dno. Kolikrát to vypadalo, že se po tréninku pozvracím. Dolů muselo jít deset kilo, takže přišel na řadu běh na dlouhých tratích. Na to jsem docela líná, nechtělo se mi do toho a odrazovalo mě to. Chvilku jsem se bála sama o sebe, ale pak si uvědomila, že prostě musím," vzpomíná pětadvacetiletá atletka na své pocity.

Vychovatelka ve školní družině, a současně i studentka vychovatelství na Technické univerzitě v Liberci, by ráda stabilizovala své časy a pravidelně se dostávala pod třináctivteřinovou hranici. „To je mým cílem. Nechci, aby ten výkon z České Lípy byl ojedinělý. Ráda bych to opakovala a samozřejmě se zlepšovala," poukazuje Plocarová na své budoucí plány.

Ta má, stejně jako řada jiných sportovců, svůj vzor. „Moc se mi líbí Američanka Allyson Felixová. Má výborný běžecký styl, není tak svalnatá, naopak pěkně hubeňoučká. Na druhou stranu se mi nelíbí Usain Bolt. Na sprintera je prostě moc velký," říká s úsměvem.

Se životosprávou Blanka Plocarová nikdy problémy neměla. „Nejsem vůbec diskotékový typ, až na výjimky jsem už v deset večer v posteli. Mám to naučené od malička. Ani to jinak nejde a já to nemám zapotřebí," přiznává varnsdorfská sprinterka.

V Liberci ji ale nečeká jen vyšší atletická soutěž, ale i hledání zaměstnání a střechy nad hlavou. „Důležité je, abych si tam našla byt a práci. Ráda bych zase pracovala s dětmi, ale budu muset brát to, co se namane. Koukám na inzeráty, snad to vyjde," pevně doufá.

Hlava a psychika. U sprintera velmi důležité faktory. „Všechno je skoro o hlavě. O tom jsem se přesvědčila právě v České Lípě. Na tom musím zapracovat. A můj styl? Měla jsem vždy špatné starty a špatné závěry. Jen ta prostřední část běhu byla dobrá. Dva roky už trénuji právě starty a trochu se to vypilovalo. Snad se to bude lepšit i nadále," dodává pětadvacetiletá Plocarová.