„Vůbec jsem nečekala, že po první zlaté medaili se strhne taková vlna podpory. MTBO je poměrně malý sport a tak mě opravdu potěšilo, kolik lidí mě sledovalo a gratulovalo mi,“ přiznala talentovaná sportovkyně.

Vrátíme se k vašemu skvělému vystoupení na mistrovství světa. Jaké máte s odstupem času pocity?
Je to zvláštní, ale s odstupem času úžasné pocity nevyprchaly, stále tomu mohu jen těžko uvěřit. Od té doby, co jsem se začala MTBO věnovat, se mi daří stále zlepšovat a růst. Přesto se mi zpočátku ani nesnilo o tom, že bych se za pouhé čtyři roky mohla podívat na mistrovství světa, natož dosáhnout na příčku nejvyšší. Ani jsem zpočátku takové ambice neměla. Už po první sezóně jsem však zjistila, že je to opravdu můj ideální sport, ve kterém bych úspěchů dosáhnout mohla. Poprvé jsem se na mistrovství světa juniorů podívala již před dvěma roky a letošní rok už jsem měla pocit, že z nabytých zkušeností mohu čerpat, přestože moje soupeřky jsou většinou starší i o pět let. A někde hluboko jsem věřila, že tento šampionát, navíc na domácí půdě, by mohl být pro mě přelomový a úspěšný. Že z toho budou nakonec dvě zlata a jedna stříbrná medaile, to mě opravdu vyrazilo dech, bylo to jako sen. A ten pocit si užívám doteď.

Jak těžký byl jičínský šampionát?
Letošní mistrovství světa v Jičíně bylo opravdu skvěle připravené. Tratě byly poměrně obtížné a závodníci museli zapojit opravdu nejrozličnější dovednosti, aby uspěli. Především kombinace technicky náročného sprintu v samotném městě Jičíně a fyzicky náročných kopcovitých map se spoustou záludnosti v okolních lesích prověřili závodníky dokonale.

Vy jste to ale zvládla skvěle…
Mně osobně městský orienťák příliš nevyhovuje. Mám ráda les a v něm se cítím silnější i mapově. V jarních měsících jsem díky rodičům, kteří provozují cestovní kancelář zaměřenou na cyklisty, strávila skoro tři měsíce v teple ve Španělsku a Portugalsku a měla tak dokonalé podmínky se fyzicky připravit na celou sezónu. Před samotným šampionátem jsem už jen doladila rychlost a výbušnost a načasování vyšlo opravdu skvěle, protože jsem se cítila opravdu silná. Vždy je ale něco za něco a čím silnější jsem byla fyzicky, tím méně jsem věnovala přípravě mapové, což je vždy trochu rizikové. To se projevilo především na sprintu, kde jsem si musela mapu hlídat až příliš a celý závod jsem jela pod své fyzické možnosti. Nakonec jsem vlastně mapově čistý závod nezajela ani jeden. O to víc mě překvapilo, že další mapy v lesních terénech byly záludné i pro moje soupeřky a ty vršily někdy i více chyb než já. Především na klasické trati (Long) jsem konečně mohla svou fyzickou kondici prodat naplno a i přes několik chybek se mi podařilo ostatním soupeřkám odjet o více než čtyři minuty. I na dalších tratích (krátká – Middle a závod s hromadných startem – Mass start) jsem všechny své mapové chybky a časové ztráty dokázala fyzicky opět smazat. Pouze v Mass start mě soupeřka ze Švédska dokázala na posledním postupu předspurtovat.

Jaké ohlasy jste měla po získání titulu od rodiny, známých, kamarádů? 
Bylo to opravdu neuvěřitelné. Vůbec jsem nečekala, že po první zlaté medaili se strhne taková vlna podpory. MTBO je poměrně malý sport a tak mě opravdu potěšilo, kolik lidí mě sledovalo a gratulovalo mi. Je to opravdu krásný pocit a dává sportu smysl.

Jak jste se vůbec dostala k MTBO?
Začala před čtyřmi roky, jelikož s tímto sportem o rok dříve začal i můj taťka a měli jsme kamarády z této úžasné komunity sportovců. Už ve druhé sezóně se mi podařilo celkově vyhrát svou věkovou kategorii v Českém poháru a před dvěma roky pak vstoupit do české juniorské reprezentace a na mistrovství světa hned obsadit čtvrté místo v závodu s hromadným startem. Z loňského roku mám pak zlatou medaili a dvě stříbrné z mistrovství Evropy. Letos mám pak tři stříbrné medaile z Evropy a nyní čerstvě dvě zlaté a jednu stříbrnou z mistrovství světa.

Carlo Capalbo, prezident organizačního výboru RunCzech.
Ústí? Takovou scenérii nenabízí běžcům žádné jiné město, říká prezident RunCzech

Takže jezdíte jenom orientační závody na horských kolech?
To ne. Zaměřuji se na další cyklistické disciplíny - silniční cyklistika, MTB a od letošního roku i cyklokros. Díky tomu je pro mě fyzická kondice možná o trošku důležitější než pro mé soupeřky a věnuju se tedy fyzické přípravě poměrně intenzivně. Různé formy tréninku, různé obtížnosti, jak na kole, tak v doplňkových sportech, mám přibližně pětkrát týdně.

Chodíte na gymnázium ve Varnsdorfu. Bydlíte tady?
Ve Varnsdorfu pouze studuji a jsem moc vděčná, že mě škola v mých sportovních aktivitách podporuje. Bydlíme ale v Horním Podluží, což je kousek od Varnsdorfu.

Jaký klub reprezentujete?
Jezdím za náš vlastní Active Tour Team, který vede můj taťka a je úzce napojený na aktivity cestovní kanceláře Active Tour, především jarní cyklistické tréninkové kempy.

Prozradíte čtenářům, co vás na MTBO baví?
Na MTBO mě baví především fakt, že to není pouze o samotné rychlosti či cyklistických dovednostech. Skoro stejnou měrou je potřeba zvládat i mapu a závodník může uspět pouze v případě, že se mu podaří skloubit obě dovednosti v jednu. Někdy je dokonce lepší mít dokonale zvládnutou mapu a pomalejší nohy, než superrychlé nohy, kdy v přílišné rychlosti se vrší množství chyb. A opravdu mě baví celá MTBO komunita, kde jsou úžasní lidé a mám tu spoustu kamarádů z celého světa.

Zdroj: Youtube

Dá se sportem, který jste si vybrala, uživit?
Uživit se sportem je opravdu výzva, ať už se jedná o jakýkoliv sport. MTBO navíc určitě nepatří mezi sporty, které by mohl dělat člověk profesionálně a i shánět sponzory je o mnoho těžší. I proto se věnuji paralelně ještě silniční cyklistice, která už takové možnosti nabízí a dá se vystoupat opravdu vysoko. Mým snem by bylo jezdit za nějaký zahraniční profesionální ženský tým, protože ženská cyklistika je v posledních letech opravdu na vzestupu. Oproti MTBO, kde se dá vyniknout již v mladém věku, je samozřejmě konkurence v silniční cyklistice násobně větší a pro dosažení úspěchů mě čeká ještě hodně tvrdé práce. Ale moc se na ní už teď těším. Na MTBO ale rozhodně nezanevřu.

Co na vás letos ještě čeká?
Letošní závodní sezóna má pro mě dvě části. První jsem ukončila po našem tradičním silničním závodě Tour de Zeleňák, kde se mi podařilo vyhrát v mé kategorii. Nyní mě čeká odpočinek, nabrání sil a energie a s podzimem bych ráda vyzkoušela český pohár v cyklokrosu, který mě také už delší dobu láká.

Máte na svém kontě už řadu skvělých úspěchů. Přesto se zeptám, jaké cíle má Sofie Stránská do dalších let?
V rámci MTBO mám určitě ještě mnoho cílů. Ráda bych si udržela dominantní postavení v rámci juniorů, a pokud se mi bude dařit i v příštím roce, ráda bych se nechala postaršit a jako novou výzvu, a to tu největší, zkusila závodit v elitní kategorii s dospělými. To je ale ještě poměrně daleká budoucnost.