Když byl malý, nejednou se dostal do potyčky s Romy. Díky tomu dostal kuráž. Závodně provozoval akrobatický rock and roll. Nyní má děčínský rodák Lukáš Pumr jiný sen. „Chci dostat šanci na profi figh v MMA,“ přiznal v rozhovoru.

Lukáši, vy jste rozjel zajímavý projekt, díky kterému se chcete dostat do „klece.“ Můžete prozradit víc?
Projekt jsem pojmenoval Do 30-ti v kleci a to z toho důvodu, že kolem mých třiceti let bych chtěl mít profi zápas v MMA. Tento projekt mě napadl minulý rok v lednu, kdy jsem probíral své životní priority a řekl jsem si, že musím něco změnit. A tak mě napadlo, že zkusím udělat projekt, díky kterému dostanu šanci na profi fight.

Proč jste vůbec šel do takového projektu?
Zhruba před pěti lety jsem bydlel v Trutnově a zašel na trénink MMA do oddílu Highlanders. Tenhle sport mě neskutečně zaujal. Napadlo mě, vrátit se právě k MMA. Proč? Jelikož mám rád, když mohu překonávat své limity a měřit síly s ostatními. Nehledě na to, že je to sport jednotlivce a tudíž je vše jen v mých ploutvích (rukách – pozn. autora).

Vy jste kdysi provozoval akrobatický rock and roll. Jak na to vzpomínáte?
Mám na to úžasné vzpomínky a také mám za sebou velice pěkné úspěchy. Díky tomu jsem se jako dítě dostal do kontaktu se známými osobnostmi. Tancoval jsem na fotbalistovi roku, kde jsem mohl potkat mého oblíbeného fotbalistu Tomáše Rosického a mohl ho vidět jako člověka, který se se mnou v šatně normálně bavil. Zároveň jsem navštívil spoustu zemí, byl jsem na mistrovství světa a dalších mezinárodních závodech. Vždy jsem byl hrdý na to ze jsem Čech a Děčíňák. Rád na to vše vzpomínám.

Jak trénujete na září 2019, kdy vás čeká v Karlových Varech váš první zápas?
Je to složité, během projektu jsem se odstěhoval z Prahy do Karlových Varu kde přítelkyně rozjela svůj projekt jedinečné kavárny. Takže jsem musel reagovat. Trénuji zde s Davidem Hunanyanem, do Prahy jezdím za Tomášem Peleškou. Zároveň jsem pozván do Brna za Jirkou Procházkou, což je pro mě obrovská čest. Mám v plánu nějaký ten kemp. Myslím to vážně a tak dávám do přípravy veškeré finance, bohužel ani to úplně nestačí.

Proč jste se zamiloval do MMA?
MMA mě proste nadchlo, do tohoto sportu jsem se zamiloval. Je úžasné pozorovat jeho posun. Díky tomu, že je tento sport opravdu velice fyzicky náročný a lidé si váží toho co dělám, tak mohu i inspirovat a motivovat. A popravdě přirovnání “novodobý gladiátor“ se mi velice zamlouvá.

Jak časově a finančně náročná je příprava na váš první zápas?
Tak časově je to náročné. Každé volno mám trénink, bohužel nemohu trénovat více, protože musím vydělávat na to, abych mohl tréninky platit. Měsíčně mě tréninky dojížděním do Prahy vycházejí od deseti do čtrnácti tisíc. Proto, když by se našel nějaký sponzor či nějaká pomoc, určitě bych ji neodmítl.

Jste děčínský rodák. Jaké bylo vaše dětství?
Vyrůstal jsem v Boleticích, kde jsem byl ne jednou odchycen a napaden tamními Romy. Pak jsem vyrostl, dostal kuráž a už jsem se jim postavil. Nicméně vždy jsem se snažil, abych byl fyzicky zdatný, a odolal nějakým útokům a ubránil své přátele, přítelkyni a rodinu. Nicméně z Děčína jsem se odstěhoval zhruba před deseti lety a asi dvakrát se sem na nějaký čas vrátil. Stále se rád vracím a rád budu naše město reprezentovat během mé kariéry.

Jaký měl projekt Do 30-ti v kleci ohlas mezi veřejností?
Popravdě pro mě až nečekaně dobrý. Ozývají se mi lidé jak z Děčína, ale i například ze Slovenska. Píšou mi, že jsem je inspiroval a že se jim líbí ta cesta „obyčejného“ člověka, který si jde za svým snem. Já si té podpory nesmírně vážím, protože mi to pomáhá v těžkých a bolestivých chvílích. Vlastně si nepamatuji ráno, kdy by mě něco nebolelo.

Říká se vám Nemo, je to tak?
Začal jsem používat hlášku „Budou lítat ploutve,“ protože se mi už skoro patnáct let říká Nemo. Je to má přezdívka, která se mi tak zalíbila, že jsem jí podpořil tetováním. Aby mě zůstala do konce života.