Tržilová pracuje na Oddělení centrálních operačních sálů a sterilizace Nemocnice Teplice jako perioperační sestra. Magisterský obor perioperační sestra zároveň studuje na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice. Za sebou již má studium oboru porodní asistence s titulem bakaláře na Fakultě zdravotnických studií Univerzity J. E. Purkyně nad Labem.

„Viki je velice pokorná, pracovitá a šikovná zdravotní sestřička. Jsme velice rádi, že ji v našem týmu máme,“ chválí mladou sympaťandu vrchní sestra oddělení Andrea Poláková.

Olomouc (modré dresy) ve finále Českého poháru žen porazila v Teplicích Liberec 3:1.
V Teplicích se bude na co dívat! Na Stínadlech se těší na volejbalové finále

V národním týmu je Tržilová už od roku 2012, dobyla celou řadu úspěchů, například i titul juniorské mistryně světa. Jak se jí daří skloubit zaměstnání, studium a sport? „Naštěstí mám skvělou paní vrchní, která mi to umožňuje. Mám v práci velkou podporu. Pracuji zatím na půl úvazku, abych všechno stíhala," vrací Severočeška kompliment.

K raketovému modelářství ji nepřivedli rodiče, ale náhoda. „V první třídě byla mou učitelkou manželka šéfa reprezentace, pozvala mě k nim na návštěvu. Tak jsem přišla – a sedmnáct let neodešla," líčí Tržilová s úsměvem.

Brankář Teplic Tomáš Grigar v akci.
Grigar slaví čtyřicátiny. Máme unikátní fotky z jeho začátků na Stínadlech!

Ten jí hraje na tváři často. Třeba když vysvětluje, proč zůstala zrovna u raketového modelářství, které ani zdaleka není populárním sportem. „Dá se říct, že teď to dělám kvůli kamarádům, lidem, které mám v týmu. Nedokážu si představit necestovat. Mám ráda cestování. Díky mému koníčku jsem se podívala do spousty zajímavých zemí: byla jsem v Bulharsku, na Ukrajině, v Rumunsku, Srbsku. Do letadla z bezpečnostních důvodů nesmíme s motory, protože od roku 2001 je zakázáno létat s trhavinami. Všude jsme se tudíž přemisťovali autem, takže jsme ty země poznali opravdu do hloubky. A to mě na tom baví určitě."

I samotné raketové modelářství dbá na bezpečnost. Každý ví, co se smí a co ne. „Na ploše máme vyznačené koridory, kam se může a kam ne. Model se odpaluje elektricky dálkově, takže nestojíme přímo u rakety. Zavedla se třeba pravidla pro úhel, v jakém musí stát odpalovací rampa, aby stroj neletěl nad diváky, a podobně," objasňuje Tržilová.

Jiří Jarošík
Že bychom ještě někoho udělali? S tím nepočítám, je Jarošík realista

V České republice je v pěti klubech zhruba 180 raketových modelářů, krupská reprezentantka patří k nejlepším. Jaký je sportovní sen mladé Viktorie? „Právě teď jsme ve fázi, kdy vybíráme a plánujeme, co dál. Je určitě spousta maket, které by se daly sestavit, ale taky hlavně zdokonalit, technicky rozvíjet. Pořád je na raketách co se učit, mohou být dokonalejší než ty, které jsem dosud sestavila. Hodně mě baví práce s dětmi, máme v klubu hodně talentovaných juniorů. Snažím se jim proto věnovat a předat jim zkušenosti. Doufám, že i ty děti dotáhneme na mistrovskou úroveň."

A jaký cíl má v profesním životě? „To je těžká otázka. Aby mě práce bavila a byla jsem v ní šťastná, jako jsem v současnosti. Aby nepřišel strašák vyhoření, jak se říká, a podobně. Aby mi práce nezevšedněla a bylo to fajn, jako je teď," přeje si instrumentářka, která asistuje lékařům u výkonů převážně v gynekologickém týmu.

Tržilová na závěr přirovnává práci se svým sportovním koníčkem. „Na operačních sálech se mi líbí, že je to takové technické, což vlastně tak nějak souvisí s raketami, jejichž modely stavím. Máme tu hodně nástrojů a myslím si, že při práci na sálech je potřeba jistá dávka zručnosti."