Žádné uřícené tváře ani zpocený dres. Na pódium vystoupila femme fatale s francouzským šarmem a rudými rty božské Marylin. Anežka Drahotová, žena mnoha sportovních „profesí", při víkendovém vyhlašování ankety Atlet roku předvedla další neuvěřitelnou proměnu.

Chůze, běh, cyklistika, triatlon to všechno stíhá během jediné sezony. Tedy většinou. Závěr té letošní byl jiný.

„Bohužel jsem onemocněla. Začátkem jsem dostala antibiotika," líčí teprve devatenáctiletá Drahotová, která letos v chůzi vybojovala zlato na juniorském světovém šampionátu a z mistrovství Evropy mezi dospělými si přivezla bronz.

Co vám bylo?

Nevíme přesně, ale zabránilo mi to připravit se na mistrovství světa v silniční cyklistice. Já se do té doby uzdravila, ale organismus byl oslabený, proto jsme se rozhodli ukončit sezonu. Trochu jsem si odpočinula, byla jsem chvilku na dovolené. V lázních jsem každý den něco dělala, ale na dovolené v Římě jsem na sport vůbec nemyslela. Bylo to tam nádherné, úplně mě to pohltilo. Teď mám novou chuť do tréninku.

Takže už trénujete?

Byli jsme už na jednom soustředění, pět jich je před námi. Těším se na další sezonu.

Ale asi budete opatrnější, že? Poslední závod sezony jste doslova protrpěla, pomáhali vám i doktoři.

Grand Prix byl asi nejprotrpěnější závod. Do třetího kilometru jsem cítila, že to jakžtakž jde. Pak jsem viděla čas na pětce a nechápala jsem, že jsem mohla běžet tak rychle. Pak už to ale bylo neskutečné trápení. Je vidět, že člověk musí poslouchat své tělo. Necítila jsem se dobře, nebylo tedy dobré startovat. Ale z druhé stránky člověk pozná, kdy může a kdy už ne. Zpětně je to pro mě ponaučení.

Na světový šampionát cyklistů jste neodjela. Alespoň jste se ale vyhnula hromadnému pádu.

Nejdřív mě to hrozně mrzelo, protože jsme se na mistrovství celý rok hodně těšili. Tým mě na to připravoval, měli jsme se sponzory nasmlouvané nové tretry a tak. Pak jsem viděla ten hromadný pád, který zasáhl větší část pole, kde bych pravděpodobně byla i já. Tak jsem si říkala, že to bylo trochu štěstí v neštěstí.

Cyklistické MS vám mělo pomoct rozhodnout se o plánech pro příští sezonu.

Na příští sezonu ještě nemáme úplně přesný plán, ale každopádně bych se chtěla zúčastnit mistrovství Evropy do 23 let a pak mistrovství světa, což bude hodně náročné. Uvidíme, jestli mi zbudou síly a dokážu se připravit i na podzim na cyklistiku.

Založili jste v Lounech nový český cyklistický tým. Je to motivace?

Určitě. Je to po dlouhé době první český ženský cyklistický tým, bude tam s námi jezdit sestra i Martina Růžičková. Na tuhle spolupráci se hrozně moc těším a věřím, že nějakými závody do jeho fungování přispěju.

Jaké to budou?

Asi pár českých pohárů, protože bych se ráda zúčastnila mistrovství republiky na silnici, kde bych ráda minimálně obhájila 2. místo. No a před tím potřebuji i nějaké závody na získání zkušeností. Uvidíme, kolik toho bude v mých silách.

Mistrovství světa v následující sezoně bude nominačním závodem na olympijské hry do Ria. Možná byste neměla tolik tříštit síly, ne?

Přesně tak, musíme to moc dobře zvážit. Letošní sezona byla neuvěřitelně náročná a ta příští bude stejně tak, ne-li víc. Nejde stihnout všechno, ale tři cíle snad jsou v mých silách.

Nejbližším cílem je březnové halové mistrovství Evropy v Praze?

Avizovala jsem, že bych ráda startovala. Teď jsem byla na Šumavě na takovém trochu běžeckém soustředění s Honzou Pernicou a zjistila jsem, že to není taková sranda, jak jsem si myslela. Samozřejmě bych se ráda v Praze ukázala, ale nebudeme se na to speciálně připravovat, protože by to mohlo narušit mou přípravu na léto. A ta je pro mě stěžejní. Přece jen hala není tak důležitá, i když je to doma. Ale pokud splním limit i z toho nespeciálního tréninku, moc ráda se v běhu na 3000 metrů ukážu.

Na světovém šampionátu v Pekingu znovu nastoupíte v chůzi. Co bude úspěchem?

Ráda bych zopakovala umístění z Moskvy a skončila do první osmičky, ale ten závod mi tehdy neskutečně vyšel. Pokusím se připravit na sto procent, jak jsem zvyklá, a třeba se mi to podaří.

Při olympijském maratonu v Pekingu 2008 se běžel maraton v hrozném smogu. Nebojíte se?

Letos už jsem jednou v Číně závodila a je pravda, že mi to tam úplně neprospělo. Bude to určitě náročné, není vůbec jednoduché závodit v takových podmínkách. V tu chvíli to ale bude pro všechny stejné. Uvidíme, jak se s tím dokážu popasovat.