Pod restartem plaveckého sportu v Děčíně jsou podepsáni dva muži – Petr Rouček a Jan Mareš. A právě druhý jmenovaný se v rozhovoru rozpovídal o klubových začátcích, shánění financí, silné generaci a nebo o budoucnosti děčínského plavání.

„Mám úžasnou manželku, která se doma o všechno stará. Bez podpory rodiny bych to nemohl vůbec dělat,“ zdůraznil Jan Mareš.

Pojďme se zahledět do historie. Jak vůbec vznikl Plavecký klub v Děčíně?
Když jsme byli mladí kluci, tak jsme chodili do kdysi existujícího plaveckého klubu. Ten se po rozepři mezi trenéry rozpadl v roce 1993. Chtěli jsme zůstat ve vodě, takže jsme se začali věnovat vodnímu pólu. Najednou nám ale vyrostly děti, kamarádi nám říkali, že v Děčíně prostě chybí plavání. Tak jsme se v roce 2015 domluvili s Petrem Roučkem a založili Plavecký klub Děčín. Na začátku jsme měli asi 20 děti, další rok se to nakupilo. Silná generace plavců přišla v roce 2016 a 2017. Začali jsme pořádat menší závody. No, a teď máme 150 dětí.

Takže s počtem dětí jste na hraně?
Je to strop, nechceme to navyšovat. Mraky klubů slyší hlavně na počet, jelikož jsou za to nějaké peníze. Nám stačí objem, který máme. V závodním družstvu máme třicet dětí.

Tři děčínské plavecké naděje. Zleva Petr Šolín, Alžběta Blažková a Anežka Žáčková.
Petr, Alžběta a Anežka. Děčínské plavání má o talenty postaráno

Měli jste s Petrem Roučkem nějakou krizi?
Báli jsme se, co s klubem udělá covid. Naštěstí nás nepostil nějaký dramatický odliv dětí. Po plavání je velký hlad. Nemůžeme brát všechny, vlastně si už vybíráme, kdo u nás zůstane. Hlavně chceme děti u sportu udržet. V určitém věku je to dost těžké. Prostě se snažíme, aby sport dělaly do nejdéle.

Patříte mezi nejlepší kluby v republice, což určitě zvyšuje zájem o váš klub. Je to tak?
Hodně lidí mluví o tom, že o nás někde četlo, slyšelo, gratulují nám. Já si ale myslím, že bychom měli být vidět víc. Třeba mě mrzí, že připravíme podklady, pošleme je a přesto v děčínském Zpravodaji nemáme místo, nebo jen omezeně. Máme úspěchy a jsme na vedlejší koleji. Směle můžu říct, že by to tak být nemuselo.

Jak jste na tom s rozpočtem? Hádám, že hodně spoléháte na rodiče dětí, které u vás plavou…
My máme problém, že prostě nemáme nějaký velký prostor, kde bychom mohli potenciálním sponzorům nabídnout plochu. Máme nějaké drobné sponzory, řádově to je deset, dvacet tisíc ročně. Rodiče platí poměrně vysoké příspěvky, nejvíce nás stojí hodiny na bazénu.

Budete konkrétní?
Každého člověka vyjde jeden trénink na bazénu 60 korun. Pokud se trénuje pětkrát týdně, tak měsíčně to rodiče stojí i 1200. Klub se pak snaží zaplatit trenéry, jsou tam nějaké dotace. Těm nejúspěšnějším dětem se snažíme vyjít vstříc formou zvýhodněné ceny soustředění za získané medaile. Alespoň nějak jim to chceme vracet.

Vy máte aktuálně velké úspěchy u silných ročníku 2009 a 2010. Je to nějaká náhoda?
Ono to souvisí s našimi začátky. Tehdy jsme našemu klubu dávali úplně nejvíce, věnovali se tomu, co to šlo. Na závody jezdili i dva trenéři. Musím říct, že tu ale máme dobré ročníky 2012 a 2013, tady jsou také kvalitní plavci, kteří nám z pohárů vozí medaile. Ale ten ročník 2009 a 2010 je opravdu silný. Jako třeba Bětka Blažková.

Připravujete se na to, že vám po základní škole řada plavců a plavkyň může odejít do jiných klubů?
Ano. Přijde střední škola a mnoho dětí může pokračovat mimo Děčín. Někteří zůstanou. Myslím si, že tady dětem nabízíme velmi dobré podmínky. Ale pokud půjdou na střední mimo město a přejdou třeba do většího klubu, nemáme s tím vůbec žádný problém, ale vždy je to o vzájemné domluvě.

Dvě velké naděje děčínského plavání. Tomáš Čermák a Barbora Silná.
Mají cit pro vodu. Bára trhala rekordy, Tomáš ulovil šest zlatých rybek

Mezi vaše nejlepší patří Alžběta Blažková, která na republikovém mistrovství získala tři zlaté medaile a v Podolí dokonce pokořila limit pro zařazení do juniorské reprezentace. Koho dalšího byste vyzdvihl?
Je tady Anežka Žáčková, která ale tak trochu bojuje se zraněním kolene. Pak tu máme velmi kvalitní třináctileté závodníky, jako Barbora Silná, Petr Šolín nebo Tereza Vaščíková. K nim se přidává i Kuba Svoboda. Můžeme postavit i klubovou štafetu, to už je hodně zajímavé.

Jaký elán, motivaci a chuť máte po osmi letech fungování celého klubu?
Kolikrát je ta motivace do další sezony těžší a těžší. Já mám ale rád práci s mladými lidmi a hlavně lidmi, kteří prostě chtějí. To mě motivuje připravovat tréninky, něco měnit, přicházet s novinkami. Navíc se snažíme být multisportovní, nechceme, aby děti byly vyloženě jenom plavci. Takže chodíme běhat, jezdíme na kole, zapojujeme posilovací a kompenzační cvičení, dokonce jsme jezdili i na běžkách.

Vrátíme se ještě k Alžbětě Blažkové. Na čem by měla podle vás ještě zapracovat?
Primárně jí chybí síla. Z mého pohledu jí ještě chybí to, že si na každém tréninku rozhodně nesáhne na dno svých sil. K plavání přistupuje zodpovědně, ale tréninková nálada je trochu kolísavá.

Takže jde o přirozený talent, viďte?
Dá se to tak říct. Má skvělý pohyb, vodě neskutečně rozumí. Zdá se, že nemusí nic dělat a prostě jenom plavě. Jiný by se tam vlastně topil. Hodně teď čerpá z fyzického fondu, je cílevědomá a výsledky se dostavují. Je potřeba říct, že jenom účast na mistrovství republiky je parádní úspěch. A vyhrát zlatou, v konkurenci šest stovek dalších závodnic ze 70 klubů ve stejném ročníku narození? Naprostá paráda.

Kde je tedy kouzlo vašeho mladého klubu?
Jedna stránka věci je, že jsou děti aktivní. Tady patří dík rodičům, to má velký vliv na konečném úspěchu. Nechci se tady chválit, ale myslím si, že je to také o tom, jak máme nastavené tréninky a jak děti motivujeme. Nejedeme na objem, jako jiné kluby, přesto to máme relativně kvalitní. Během sezony se připravujeme systematicky. Vždy se tak trochu bojím, abychom to dobře nastavili, kort třeba před republikovým mistrovstvím.

Je možné, že budete mít v budoucnu svá želízka v ohni také v dospělé kategorii?
Pokud u nás děti zůstanou i nadále, budeme jedině rádi. Věřím, že se budou posouvat dál, přijmou třeba roli trenéra a budou předávat své zkušenosti, jak to chodí i v jiných klubech. Hlavní je, aby u sportu všichni zůstali co možná nejdéle. Sám to vidím u sebe. Kolikrát mladí končí se sportem na konci základní školy nebo se začátkem střední. Prý není čas a musí se učit. Pak se chtějí vrátit a už to nejde.

Jistě máte nějaké cíle a vize do dalších let. Prozradíte něco?
Rádi bychom v Děčíně zlepšili podmínky. Bylo by super, kdyby se zastřešil venkovní bazén a my měli celoroční možnost přípravy a neomezovali veřejnost. Dále bych si přál, aby se zlevnil poplatek za bazén. Aquapark patří městu, takže nevidím důvod, proč bychom měli vybírat tolik peněz od rodičů - občanů města. Také bychom chtěli jezdit na prestižnější závody a mítinky do zahraničí. Máme už něco vymyšlené, třeba v Německu, Rakousku, Polsku nebo na Slovensku. Záleží ale na financích. Třeba to mistrovství republiky v Plzni, kam jelo šest našich plavců, přišlo na 14 tisíc.

A co třeba rozšířit trenérský tým?
Jasně, bylo by fajn, kdyby se tomu věnovali další dva až tři lidé. Aktuálně tady máme zhruba šest trenérů, kteří to dělají naplno. Tréninkových hodin je opravdu hodně. Třeba já bych si rád ulevil, jelikož rodině nedávám tolik času.

Máte asi velkou oporu v rodině, že?
Mám úžasnou manželku, která se doma postará o děti, o psa prostě o všechno. Já jsem pořád pryč. To platí i pro mou práci, teď jsem byl dva týdny na cyklistickém kurzu. Je to prostě náročné. V rodině ale mám velkou oporu.