S jakými ambicemi jste na závod Českého poháru odcestoval?
Nebyly téměř žádné, původně jsem vůbec neplánoval jet, vždy se nám to kryje s naší největší akcí – Varnsdorf-ským triatlonem, ale ten jsme museli na poslední chvíli přesunout. Dva týdny před mistrákem jsem se dozvěděl, že to lze objet na pevné vidlici, tak jsem si řekl, že pojedu.

První se jel Eliminátor, jak se vám závod povedl?
Jsem maratónec, takže jsem to přijel spíše jen zkusit. O to víc jsem si vlastně věřil na Eliminátor, protože tam se může stát opravdu cokoliv. 
A také stalo.

Povídejte, jak se to všechno na vyschlé trati seběhlo?
Kvalifikace byla celkem průšvih, člověk moc chtěl, spousta chyb, naštěstí to stačilo na postup do rozjížděk.

V semifinále jste narazil na týmového kolegu Jana Váchu?
Bylo to pikantní, vpravo týmový parťák, vlevo jeden z nejlepších kamarádů. Týmová taktika zněla jasně, alespoň jeden z nás se do finále musí dostat. Kdo odstartuje lépe, tak ten druhý bude kotvit za ním.

Start je v této disciplíně hlavním klíčem k úspěchu?
Ano, soustředil jsem se jen na prvních sto metrů do první zatáčky, pak už se nedalo moc dělat. A start se mi opravdu neuvěřitelně povedl, jen těsně druhý jsem najížděl do terénu. Ten den mě ale hrozitánsky bolely nohy, tak v tom jediném kopci jsem trpěl, ale Honza Vácha dobře kotvil, tak jsem to udržel a do cílové rovinky najel v klidu.

Pak rozhodovala o postupujícím týmová taktika?
Honza jel dobře kvalifikaci, skončil na třetím místě, tak jsem vyhodnotil, že bude týmově lepší, když finále pojede on. Tak jsme si to ještě rychle prohodili.

V neděli se jel závod cross country, jak se vám dařilo?
Začalo to dobře, znovu 
dobrý start, na konci první
ho kola jsem byl kolem páté pozice, jen pár sekund za bronzem. Pak se mi ale zača-
lo dělat opravdu nevolno, až trochu kolaps, tak jsem musel na dobrých patnáct minut dost zvolnit, čímž bylo po závodě.

Přesto jste ještě závod nezabalil a jel o elitní desítku?
Zabojoval jsem v závěru o osmé místo, sto padesát metrů před cílem na Rock garden se mi podařilo prorazit zadní kolo, ale dojel jsem.

Co říkáte těm podmínkám, ve kterých se jelo? Byla to výheň?
Opravdu nesnáším vedro a tady to bylo o to víc znát. Škoda, protože i když rozhodně nejsem jezdec pro cross country, tak tahle trať byla pro mě příznivá a i forma je momentálně výborná. Dle výsledků soudím, že bych se tam o ten bronz asi porval, ale fakt to nešlo, v jednu chvilku jsem skoro spadl z kola.

Takže o dobrém pocitu z výsledků a závodění v Kutné Hoře nemůže být řeč?
Nemohu být nějak extra spokojený, ale tak to je. Je to jen sport, výkonnost na to mám, ale nedaří se mi naladit na ten den závodu.