Ve finále tehdy porazil ghanského boxera Quatreye na body. Poté odešel do RH Ústí n.L., kde v dostal téměř profesionální podmínky pro jeho další sportovní kariéru. A také těchto podmínek plně využil k získání titulu mistra Evropy ve welterové váze do 67 kg, opět v Římě v roce 1967. Dále se stal pětkrát mistrem ČSSR a i zvítězil mnohokrát v domácích i zahraničních turnajích. Celkově odboxoval v domácím i zahraničním ringu 777 utkání, z nichž pouze ve 23 odešel poražen. Po příchodu do Děčína v roce 1959 z Českých Budějovic, kde jej přivedl k boxu „táta“ Němec (otec mistra Evropy Josefa Němce v těžké váze) s ním startovali v děčínském mužstvu boxerské osobnosti jako: Petřina, Törö, Ant. Němeček, Dupal, Tlapa, Vítovec, Kovačič, bratři Nekolové, Straka, Huml, Schneider, Kučera, Raušar, Jankovič, Džavík, Švejda, Žižka, Horský, Kosko.

Po přestupu do RH Ústí n.L. se stali jeho kolegy v mužstvu, které zvítězilo v roce 1967 v mistrovství ČSSR, tito borci: Veselý, Vöröš, Džavík, Fr. Němeček, Kučera, Janko, Hejduk, Lašák, Rotternborn, Čemerys s původně děčínským trenérem Antonínem Nekolou, přičemž většina uvedených borců byla odchovanci Lokomotivy Děčín.

V závěru své aktivní boxerské kariery začal rovněž s trenováním družstva RH Ústí n. L. a jeho svěřenci tehdy byli např. boxeři: Vrba, Žáček, Josífek, Holubek, Russ, Galus, Pustai, Florek, Puha, Husárik, Cirok, Kolanda, Kašpar, Juchelka, Horňák, Miško, syn Bohumil Němeček ml.a řada dalších. S klubem získal desetkrát titul mistra Československa. A v jednotlivcích přivedl k nejvyšším úspěchům Hejduka, Piskače, Žáčka a Pustaie na třetí místa v ME. Dále Fraňka na třetí místo na Olympijských hrách v Moskvě. Po skončení trenerské kariery se věnoval chodu své oblíbené hospůdky v Ústí n.L. a svým vnoučatům. Bohumil Němeček nám bude scházet jako vzor pro mladé se svojí bojovností a vůlí v přípravě, tak i v utkáních. Nikdy na něho nezapomeneme.

Za sportovní přátele Miloslav Doležal a Pavel Sinko