„Jestli budu nervózní? To si piště. Ale zároveň se těším,“ přiznal Pumr, který třeba využívá i mentálního kouče.

Do vašeho fightu zbývá necelý měsíc. Jste připraven?

Cítím se skvěle, shazování jde podle plánu. Mám 92 kg, což je 6 kg pod mou normální vahou. Je to přeci jen věc, ze které mám větší respekt než ze samotného fightu. Zápas je totiž vypsán ve váze 84kg. Přípravu dojíždím z větší části v Děčíně.

Co bude tedy potřeba ještě doladit?

Fight je vypsán na 3 krát 5 minut, takže se snažím dělat vše pro větší fyzičku. Respektive vytrvalost. Každopádně se cítím výborně, dost času také věnuji mentální a duchovní přípravě.

Soupeřem vám Jaromír Knechtl. Co říci na jeho adresu?

Soupeř je z úplně jiného soudku než já. Když to přeženu, jsme jako McGregor a Khabib. Vzhledem k tomu, že je z okolí Karlových Varů, tak bude domácím. Takže bude mít malou výhodu. Potkal jsem se s ním dvakrát a je to obyčejný kluk, strach mi nenahání, na ulicích jsem potkal větší chlapy a žiju. Jak mi řekla jednou má přítelkyně ,,na každého chlapa je chlap.“ Věřím, že já jsem ten chlap, který si s nim poradí.

Jak moc vám nakonec pomohl váš projekt Do 30-ti v kleci?

Tady mám trochu smíšené pocity. Mně osobně určité pomohl ohledně disciplíny, zformování mého já a zlepšení fyzické zdatnosti. Dalším faktorem jsou blbci, kteří se ozvali. Každopádně zkušenosti získané během projektu, setkání s profíky, možnost vidět jejich chování na trénincích. Takovou zkušenost jen tak někdo nedostane a já věřím, že je budu moci dál předávat. A pokud se nepletu, stanu se prvním rodilým „děčíňákem“ který bude stát v profi Oktagonu.

Máte podporu od rodiny, nebo známých?

Já jsem takový vlk samotářem. Je pravda, že když jsem se vrátil ke konci přípravy do Děčína, pár lidi mě potkalo a popřálo mě hodně štěstí. Rodina? Mamka původně nechtěla na fight přijet, ale když viděla video ze sparingu, tak mi věří. Zápas bude přesně na její narozeniny, sestřička Valentýnka je na mě pyšná a má přítelkyně je mi oporou od začátku projektu. Za to ji patří obrovsky respekt a vděk.

Máte vůbec v MMA nějaký vzor?

Popravdě vzorů by se našlo více, ale jednoznačně je to pro mě Jirka „Denisa“ Procházka. Udělám, co bude v mých silách, abych mohl vstřebávat jeho znalosti, kdykoliv ho potkám. Přeci jen první video, které bylo s ním, nastartovalo celý projekt. Párkrát jsme si zavolali a jsem moc rád, že jsem ho potkal. Jsem mu z celého srdce vděčný. Mohu ovšem říci, že když jsem byl na tréninku, kde měl trénink Karlos Vemóla, tak je pro mě také obrovským vzorem,. Je to obrovský dříč a mistr svého řemesla. Každopádně nesmím zapomenout na Andreho Reinderse, který je pro mě vzorem ohledně trenérství, kterému bych se chtěl věnovat a ve kterém by jsem se chtěl vzdělávat.

Bude to váš vůbec první zápas, nebudete nervózní?

Na sto procent. Víte, já si to chci na jednu stranu užít, ale na druhou stranu jsem na sebe hodně přísný. Mám na sebe nějaké nároky, kterými se dostávám tak trochu pod tlak. To víte, nechci zklamat lidi co přijdou na fight a zároveň si chci dojít pro další.

Slýcháme názory, že MMA je brutální sport. Co na to říkáte?

Neřekl bych, že brutální, je to tvrdý sport. Ale zápasníci, co se potkají, trénují své tělo tak, aby zápas neměl nějaké velké následky. Je zde hodně možností, jak ukončit soupeře, kdežto například v boxu jsou rány na horní část těla respektive hlavu. Hokej taky není zrovna pro „slečinky.“ Pořád je to sport, který má pravidla a stále je tam rozhodčí, který je od toho, aby nedošlo k nějakému vážnému zranění. Samozřejmě tržné rány jsou. Do svatby se to zahojí (smích).

Vypadá to, že chcete ještě něco dodat na závěr.

Jen jestli mohu, rád bych poprosil všechny, co tohle budou číst, ať fandí. Jsem Děčíňák, budu se bít za Děčín a určitě budu vnímat veškerou pozitivní energii, kterou mi lidé ten den pošlou. Díky.