V největší bikové lokalitě na Rychlebských stezkách se konal pátý ročník Enduro Race Rychleby, který se jako jediný v republice jede bez tréninku „na oči". Na závodníky čekaly tři rychlostní zkoušky, ovšem celkové převýšení závodu přes 1600 metrů na 33 kilometrech dalo více než 320 závodníkům hodně do těla. Myšík patřil mezi hlavní favority, ovšem jízda „na oči" v něm budila velký respekt a pocit nejistoty. ,,Člověk nemůže jet ani na devadesát procent, aby to někam neposlal a nepřizabil se. Místní terén je opravdu hodně náročný a kamenitý. Rychlost je veliká, ale naštěstí letos díky dobrému označení nebylo tolik kritických míst. Naopak přibylo hodně šlapavých úseků na rychlostkách," konstatoval Myšík po dojetí závodu.

To ještě netušil, že si dojel pro své premiérové vítězství v enduro závodě. Vyhrál první dvě erzety, v té třetí skončil těsně druhý. ,,Vyhrál jsem si to ve druhé erzetě, která byla nejtechničtější. Mám velkou radost. Nejel jsem na sto procent, spíš jsem si to užil a potrénoval," doplnil Myšík, který hned odjel na premiéru Enduro World Series.

Hned úvodní erzeta, která měla deset minut, byla fyzicky velmi náročná. Bohužel před Myšíkem jela skupina amatérských závodníků z Holandska, která ho pěkně brzdila. ,,Bylo to hrozné. První erzeta a hned tohle. Ta představa, že to bude po celý závod, mě děsila. Chlapci si neuvědomili, že jedou světový pohár, a ne pouťák," hlesl v cíli rozčílený Myšík. Hlavně ve druhé erzetě na to doplatil nepříjemným pádem, když musel reagovat rychle na změnu stopy. Následoval těžký pád, vyražený dech a defekt předního kola.

„V cíli jsem to chtěl zabalit, celé tělo mě bolelo a borci mi shazovali morálku. Dal jsem ale novou duši a vyrazil na poslední erzetu prvního dne. A tu jsem nějak dojel," doplnil benešovský biker, který byl velmi zklamaný.

Tomu vpravili energii do žil rodiče, kteří ho přijeli podpořit. „Byla to vzpruha, táta mi připravil na neděli fantasticky kolo. Já šel spát s tím, že pět minut ztráty sice nestáhnu, ale že se zkusím urvat výsledky ve zbylých dvou erzetách," usmíval se Myšík. Ten předjel spousty hvězd, v poslední rychlostní zkoušce se hodně polepšil, a vešel se do čtyřicítky, za což sklidil velkou chválu. „Rval jsem to, co to šlo, opět ztráty kvůli hobíkům, ale dokázal jsem si, že padesátka je reálná," myslel Myšík už na příští sezónu.

Poslední závod premiérové enduro sezóny čekal na benešovského rodáka ve španělské Malaze. Závod byl velmi náročný, na startu nechyběla evropská špička, doplněna o pár domácích borců. Na Myšíkovi už byla znát únava, ale také touha po dobrém výsledku. Do závodu vkládal maximum, občas to bylo až přes závit. Konečně se podařil závod bez defektu a výsledkem bylo skvělé sedmé místo. „Bylo to super, v první erzetě jsem musel předjet čtyři lidi, byly tam i zbytečné pády. Byl jsem od začátku asi přemotivovaný, ale riziko se vyplatilo. Pak jsem se po konzultaci s mým mentorem zklidnil a jel spíš na jistotu než se tam někde vysypat. Přesto to dalo na sedmičku, což jsem vůbec nečekal, ztráta na šestého byla pár vteřin, to byly ty chyby na začátku. Ale závěr sezóny? Prostě paráda," dodal Myšík, který nyní má naplánovaný třítýdenní odpočinek, než zahájí zimní přípravu.

Závěr sezóny vyšel i Martinu Pickovi ze stejné stáje, který si posledním závodem na Ghost Dual Cupu na pražském Zličíně pojistil vítězství v šestidílném seriálu 2015.