Český střízlík dobývá NBA. Basketbal nedělám kvůli penězům, říká Krejčí

Jeden z příkladů hovoří za všechny komentáře: „V mládeži Zaragozy jsem bojoval o místo rozehrávače s Carlosem Alocénem, který teď hraje ve slavném Realu Madrid. Nejdřív jsem ho neměl rád, protože jsme spolu dost bojovali o místo. Tím, jak jsme se jeden snažil vyhrát nad tím druhým, jsem se hodně zlepšoval. Poprvé jsem si pořádně ověřil v praxi, že rivalita je pro sportovce hnacím motorem," poznamenal z Ameriky pro Deník. Mimochodem: ten duel vyhrál Krejčí, protože se dostal do Oklahomy.

Napadlo vás před rokem, že budete členem organizace Oklahoma City Thunder? Jednalo se o nejhektičtější období vaší kariéry?
Když nic jiného, tak se jednalo o nejtěžší a hodně dlouhý rok. Bylo to jako na horské dráze. Zranil jsem se, pak jsem byl draftovaný, odcestoval do Oklahomy, kde jsem pobýval sám. Následovala dlouhá rehabilitace a proces ukončilo podepsání smlouvy s klubem NBA. Tím, že jsem se dostal do nejslavnější soutěže, se veškeré mé úsilí zúročilo.

Videodotazník pro Víta Krejčího: Ve škole mi udělali vlastní koš na basketbal

Stal jste se nejmladším českým hráčem v NBA. Překonal jste Tomáše Satoranského, se kterým jste srovnáván. Těší vás podobné srovnávání nebo jste zkrátka Vít Krejčí? A je pro vás výhodou, že se adaptujete v NBA už v jednadvaceti?
Je to výhoda. Už jen proto, že mi Tomáš radil, protože jdu podobnou cestou jako on. Je super mít blízko někoho, kdo si tím vším prošel. Nicméně si myslím, že jsme rozdílní hráči. Každý máme své slabiny i silné stránky. Nechci se s ním ale porovnávat do té doby, dokud nedokážu to co on. Každopádně mám motivaci být v budoucnu nejlepší český hráč jako je nyní Saty.

Osudy vás obou to tak chtěly, že se v letošní sezoně potkáte ve stejné konferenci. Kolik vás čeká utkání s New Orleans Pelicans a jak se na setkání s krajanem těšíte?
Jestli se nepletu tak ve stejné konferenci jsou čtyři zápasy proti každému týmu, dva doma, dva venku. Určitě se na setkání se Satym těším. Doufám, že letos bude větší prostor prohodit pár vět. Respektive, pravidla kvůli covidu budou volnější. V loňské sezoně třeba vůbec nemohly týmy z hotelu.

Rivalita hnacím motorem

Převyšoval jste své vrstevníky už v žákovských letech?
Vždy jsem nastupoval za kategorie o dva, tři roky starší. Na republikových mistrovstvích jsem hrál se svými ročníky. Nasbírané zkušenosti mi pomáhaly, protože starší kluci byli rychlejší, silnější. Musel jsem se spoléhat na své dovednosti.

Talentovaní čeští hráči odcházejí nabírat zkušenosti do ciziny. Vy jste se k tomuto kroku odhodlal už ve čtrnácti. Rovněž v tomto ohledu držíte český primát. Jak se to tehdy „upeklo“?
Mého talentu si všiml Kamil Řeřábek ze společnosti PPG Sport. Rozhodil sítě a já dostal nabídku ze Zaragozy. Ve třinácti jsem se tam odjel ukázat na dva turnaje a za rok jsem se stěhoval. Měl jsem jasno o tom, že se chci basketem jednou živit. Jakmile mi tu možnost nadhodili, tak jsem o ní vůbec nepřemýšlel. Bylo super, že tam v první sezoně se mnou bydlela mamka. Její zásluhou jsem měl usnadněný začátek. Po dvou letech už jsem byl ve Španělsku jako doma. Zdokonalil jsem se v řeči a vše pak bylo jednodušší.

Rodí se další slavný Krejčí. Vítkovo báječné léto vyvrcholí Čínou

Stává se, že v cizím prostředí, nabité konkurenci se z lídrů stanou „tuctoví“ hráči. Jak jste se prosazoval v mládežnické struktuře Zaragozy?
Bylo to velice náročné. Na druhou stranu jsem si poprvé pořádně ověřil v praxi, že rivalita je pro růst sportovce hnacím motorem. Měli jsme v kádru šikovného kluka na mém postu. Pro zajímavost se jmenuje Carlos Alocén a teď hraje v Realu Madrid. Nejdřív jsem ho neměl rád, protože jsme spolu dost bojovali o místo rozehrávače. Tím, jak jsme se jeden snažil vyhrát nad tím druhým, jsem se hodně zlepšoval.

Podařil se vám husarský kousek, když jste už v šestnácti debutoval v prvním týmu Zaragozy. Vzpomenete si, jak jste reagoval, když jste se dozvěděl o nominaci?
V sobotu večer jsem hrál utkání za béčko Zaragozy. Po něm za mnou přišel manažer a říkal mi: Rychle se vysprchuj se, první tým má marodku, jedeš do Madridu. Vzal jsem si taxi na nádraží a jel tam vlakem. V tu chvíli jsem ještě nevěděl, jestli si druhý den proti Fuenlabradě zahraji. Nakonec jsem tu šanci dostal a bylo to fakt super.

Mezi muži Casademont Zaragoza jste se prakticky neohřál. Před odchodem do USA jste se ani nestačil stát členem základní pětky.
V první sezoně jsem se zapojil do šestatřiceti zápasů v základní části a šesti v play off. Členem základní pětky jsem sice nebyl, ale v té následující jsem měl přislíbenou vyšší minutáž. Bohužel jsem se hned ve druhém utkání zranil.

Jakého charakteru bylo zranění kolene, kdy se vám úraz přihodil a proč jste se rozhodl pro léčbu v USA?
Stalo se to 25. září 2020. V utkání s Realem Madrid jsem si přetrhl přední zkřížený vaz v koleni. Při operaci se navíc zjistilo, že mám poškozené i oba menisky. Vzhledem k vážnosti zranění jsme se rozhodli, že podstoupím rehabilitaci v Americe. Mají s tím tady spoustu zkušeností, spoustu odborníků.

Videodotazník pro Zdeňka Orcta: Strach? Bál jsem se, že mě zmlátí pan Hlinka

Další neobvyklá skutečnost. Na draft do NBA jste šel ve stavu zraněných. Čekal jste, že nějaký klub podstoupí riziko angažovat maroda?
Zranění mi trochu srazilo sebevědomí. Před ním jsem se na draft těšil, ale poté jsem začal mít pochybnosti. Nakonec jsme se s mým agentem Phillipem Parunem dohodli, že své jméno v draftu ponechám. Uklidňoval mě, že naději, aby si mě někdo vybral, vidí. Byl to risk, ale vyplatilo se nám to.

Kdo je v NBA, má kvality

Co vás napadlo jako první poté, kdy vás Washington okamžitě vyměnil do Oklahomy. Bylo do NBA v tomto městě už hodně blízko?
Před draftem už jsem tak trochu věděl, že pokud si mě někdo vybere, tak to bude Oklahoma. Cítil jsem u ní největší šanci, protože jsem dělal v Thunder nejvíce pohovorů. Právě oni se nejvíce zajímali o stav mého zraněného kolene. Když mě draftovali Wizards, tušil jsem, že mě vymění do Oklahomy a do NBA bude blíž, než z ostatních klubů.

Kladl jste důraz na pečlivost při léčbě, poslouchal každou radu při rekonvalescenci, abyste si nějakým uspěcháním nezhatil sen o NBA?
Po celou dobu rekonvalescence jsem se soustředil pouze na rehabilitaci. V tu chvíli jsem vůbec neřešil, co bude následovat po ní, nebo co bylo před zraněním. Nastavil jsem si to tak, že moje budoucnost se bude odvíjet od toho, jak dokážu rehabilitovat a jestli se vrátím do formy. O tom jediném jsem přemítal při hodinách procvičování kolene. Strategie vyšla parádně. Jsem naprosto zdravý, a tak se mnou mohli podepsat kontrakt v NBA.

Videodotazník pro Jiřího Prskavce: Poprvé v lodi? Byly mi dva roky

Je pro vás lepší postupně se v novém působišti rozkoukávat, jako v případě Oklahomy, nebo raději skáčete po hlavě do vody?
Chtěl jsem být blíž prostředí NBA. Beru jako obrovskou výhodu, že jsem strávil osm měsíců v Oklahomě. Hrozně mně to pomohlo se bez větších problémů adaptovat. Chodil jsem na všechny domácí zápasy Thunder a venkovní sledoval. Mohl jsem trénovat v hale. Znám se s trenéry, znám se i s hráči. Už nejsem v klubu nováček.

Co říkali spoluhráči na subtilního hráče ze země, kterou někteří Američané neumějí ani najít na mapě?
(usměje se) V NBA se potkávají hráči ze všech koutů světa. A ten, kdo se do nejlepší soutěže dostal, musí mít nějaké kvality. To američtí hráči plně respektují. Je super, že náš tým je tak mladý. Máme dobrý kolektiv. Není tu žádná mega hvězda. Oklahoma je jedno z míst, kde je nejlepší začít kariéru v NBA.

Stoupl český basketbal po postupu na olympijské hry na úkor Kanady v zámoří v ceně?
V týmu máme dva Kanaďany a s nimi jsem jejich vyřazení probíral. Jako favority jsme je pořádně zaskočili. Shodli jsme se na tom, že kluci v našem nároďáku spolu hrají několik let. Naproti tomu Kanada hrála na olympijské kvalifikaci s hodně mladým týmem, kteří naopak na sebe zvyklí nejsou. V tomto jsme měli výhodu. Luguentz Dort mi povídal něco v tom smyslu, že jsme nebyli lepší individuálně, ale hráli jsme jako sehraný orchestr. V zámoří se o nás mluvilo dost nahlas.

Nová adresa Krejčího se jmenuje Oklahoma City

Ještě k těm tělesným proporcím. Na NBA jste pořád střízlík. Na olympijských hrách byl viděn propastný rozdíl mezi americkými hráči a těmi českými. Muže jim subtilní běloch vůbec konkurovat?
V basketbale nejde jenom o fyzickou kondici. V poslední době hraje v NBA více Evropanů. Shlédl jsem video, ve kterém se mluvilo o tom, že před dvaceti lety byl v Top 25 nejlepších hráčů pouze jeden, který nebyl z USA a dnes je to deset, patnáct lidí. Takže NBA je celosvětová záležitost. I když Amerika vyhrála olympiádu, tak to rozhodně nebylo tak suverénním způsobem jako v minulosti.

Už žádné podobné zklamání

Zatímco na klubové úrovni vaše kariéra stoupá strmě, tak reprezentace je během na dlouho trať, souhlasíte?
Bylo pro mě hodně těžké, když jsem se nedostal na mistrovství světa. A teď jsem prošvihl olympiádu kvůli zranění. Opravdu to nebylo po psychické stránce jednoduché. Na druhou stranu mi Čína dala motivaci do další sezony dokázat, že do reprezentace patřím. Stokrát jsem si opakovat, že podobné zklamání už nikdy nesmím dopustit.

Linkujete si od dětství kariéru, ve smyslu mládežnický tým v silné basketbalové zemi, nejlepší evropská liga, dospělá reprezentace, NBA, nebo to berete, jak to přichází?
Beru to, jak to přichází. Nejsem zastáncem toho koukat do budoucnosti. Snažím se udělat co nejvíc každý den a bych se přiblížil svým snům. Chci být co nejlepší každý den a ta práce se mi vyplácí.

V raném věku se nejvíce cení podpora rodičů. Jak jim splatíte hodiny věnované tréninkům a podobně? Co jim třeba pořídíte z prvního platu v NBA?
Mám štěstí, že rodiče tu pro mě jsou celý život. Hrozně mi pomohli k tomu, čeho jsem dosáhl. V Čechách se mnou trávili hodiny a hodiny na tréninku, nacestovali spoustu kilometrů. Pomáhali mi v Zaragoze i na dálku v USA. Rozhodně jim za to nemusím kupovat auta ani domy. Jsou rádi, že jsem šťastný, protože dělám, co mám rád. Zkrátka, že jejich úsilí přineslo ovoce. Jsou pro mě další motivací vydržet v NBA co nejdéle. Abych jim to mohl splatit a ve stáří se o ně postarat.

Vyrůstal v ghettu, ztratil bratra. Schilba minulost zocelila, táhne český tým

Vystupujete jako skromný, poctivý a cílevědomý člověk. V současné vaší generaci jste trochu výjimkou. Mladí lidé spíše chtějí rychlý zisk nejlépe bez práce. Kde se tyto kladné vlastnosti ve vás vzaly?
Od našich. Kdybych byl mega talent, ale basket mě nebavil, tak by mě rodiče do něj nenutili. Věděli, že tenhle sport dělám, protože ho miluju. Nedělám basket kvůli penězům, ale protože ho miluju. Je to něco, co jsem chtěl dělat odmalička. Tím, že jsem se dostal do NBA, si žiju svůj sen. Začal už někdy v osmi letech ve Strakonicích. Cílevědomost mám hlavně po taťkovi. Nikdy mě nemusel nutit do tréninku. Na druhou stranu mě trénoval tvrdě, protože vycítil, že by ze mě mohlo něco být. Věřil mi a za to mu i mamce patří velký dík.

Kdybyste nehrál v NBA, seděl byste za těžké peníze na lavičce, nebo raději působil v klubu, který vám dá nižší plat, ale vy budete pravidelně hrát?
Pro mě je zásadní, aby mě basketbal bavil. Záleželo by na tom, kde bych byl více šťastný. Pro mě je nejdůležitější být na hřišti a hru si užívat. Když dostáváte hodně peněz, není záruka, že budete šťastný.

Jaký je váš nejbližší program po nedávném podpisu kontraktu s Oklahoma City Thunder?
Zatím trénujeme, ale oficiální příprava zahájí 22. září. Pak nás čeká několik zápasů. Uvidí se v jaké budu formě. Od toho se bude vyvíjet moje role i počet minut v týmu.