Dvojnásobnému mistrovi světa však letošní zima trochu zkomplikovala finální přípravu na sportovní svátek v roce 2014. „V Česku jsou sněhové podmínky katastrofální. Není to příjemné, musíme tedy hledat náhradní řešení za hranicemi," přiznal v rozhovoru pro Děčínský deník Tomáš Kraus, který už Česko reprezentoval před čtyřmi lety ve Vancouveru.

V jaké fázi přípravy na olympiádu se zrovna nacházíte?

V současnosti se to vyvíjí mnohem hůř, než se čekalo. Celá příprava na suchu dopadla na výbornou. Po sérii závodů Světového poháru jsem chtěl trénovat v Česku, to ale vzhledem ke sněhovým podmínkám padlo. Navíc odpadl závod SP, který se měl konat 11. ledna ve francouzském Mégeve. Je jasné, že trénovat musíme v zahraničí.

Nemůžou tristní sněhové podmínky přeci jen nějak ovlivnit samotný olympijský závod?

Ti, co žijí v alpských státech, to mají jednoduší. Na druhou stranu to není potřeba příliš dramatizovat, dosavadní příprava byla dobrá.

Ve spolupráci se snowboardcrossařkou Evou Samkovou jste chtěli v Benecku postavit trať. Jak to aktuálně vypadá?

Pořád o tom přemýšlíme. Ale krom sjezdovky tam není centimetr sněhu. Mohl by s tím být problém, jelikož 15. ledna by se měla začít trať nejpozději stavět. Hledáme tedy nějaké alternativy v zahraničí.

Máte za sebou čtyři vystoupení v rámci Světového poháru, prozatím vám patří 22. pozice. Jak jste s probíhající soutěží spokojený?

První závod SP se mi poměrně vydařil, další tři už tak dobré nebyly. Pro mne je to sezóna jednoho závodu, takže z toho nedělám žádnou vědu. Na druhou stranu bych byl rád, kdyby byly mé výsledky příznivější, abych dostal na olympiádu správnou chuť. Do olympiády ještě zbývají dva závody v Německu a jeden v Rakousku.

Co vám v nevydařených závodech chybělo k tomu, abyste dosáhl na lepší umístění?

Každý zbrojí, my jsme minulý rok zbrojili opravdu hodně. Ostatní samozřejmě také přidali. Neřekl bych, že to bylo o štěstí, ale o momentálním naladění. A to mně například chybělo v Itálii, nebyla tam potřebná motivace a můj výkon rozhodně nebyl stoprocentní.

Jak se cítíte po zdravotní stránce, netrápí vás v současné době žádné komplikace?

Po mém zranění z minulé sezóny, kdy jsem si zlomil pánev, byly na místě jisté obavy. Byl jsem rád, že bolesti a komplikace pak ustoupily velmi rychle. Musím přiznat, že celá příprava proběhla, co se týče zdravotní stránky, v naprosté pohodě. Až v Kanadě, kde bylo skoro třicet pod nulou, mne bolela kyčel. Ale to bylo z té velké zimy. Po čtyřech závodech SP jsem mile překvapen, že jsem prostě fit.

TOMÁŠ KRAUS - náš zástupce na ZOH v Soči.Olympiáda začíná za necelý měsíc. Co musíte ještě vypilovat do zahájení zimních her?

V letní přípravě jsem se hodně věnoval vytrvalosti. Trochu mi připadalo, že v závodech SP mi ale chyběla síla. Už před Vánoci se na síle začalo pracovat, v současné době to chci ještě podpořit a pak už jen doladit. Ale abych dělal nějaké velké změny na poslední chvíli? To už ani nejde.

V blízkosti svého bydliště v Děčíně jste si postavil speciální trať. Můžete jí blíže popsat?

S tímto nápadem přišel asistent trenéra. Naší snahou bylo, aby to vypadalo jako start tratě v Soči. Je tam i startovací brána, která je na závodech SP a OH. Trénoval jsem tady už od srpna. Je to vlastně taková sranda, ale mně to přijde důležité. Když jsem byl na podzim na ledovci, nemusel jsem si zkoušet tolik startů, jako v minulosti.

Nepozorujete na sobě jisté opotřebování vaší tělesné schránky?

Letos jsem měl nejpříjemnější a nejintenzivnější suchou přípravu. I na lyžích jsem najezdil nejvíc za posledních deset let. Tam problém nevidím. Spíše má člověk špatné zkušenosti ze závodů. Občas se tam, lidově řečeno, nějaký závodník pomátne a může z toho být velký problém. Intenzivně pracuji na tom, aby mne tento faktor neovlivňoval.

Jak se dokážete od přípravy a závodů odreagovat?

V poslední době jsem začal hodně číst. A když už mám opravdu více času, vezmu si letadlo na dálkové ovládání a létám s ním.

Alpské státy mají oproti těm ostatním v zimních sportech nespornou výhodu. Jak to vnímáte?

Česká nátura je pro skikros opravdu perfektní. V podmínkách nemůžeme jiným státům konkurovat, přesto dosahujeme dobrých výsledků. Když pak v závodě vyřadíte například dva reprezentanty Francie, tak oni to prostě nepochopí. Navíc, když má člověk těžší podmínky, více si váží závodů SP. Bohužel nás je ale málo, musíme se pak k větším tréninkům spojovat třeba s týmem ze Slovinska. A takové velmoce jako Kanada nebo Francie takové problémy řešit nemusí.

V minulém roce se měl v Harrachově konat závod SP ve skikrosu. Nakonec se musela celá akce zrušit. A vypadá to, že ani letos to v Česku nevyjde…

Ještě, že jsme o to letos nežádali. To by bylo hodně brutální. Letos by to prostě nešlo. Je to škoda, že jsem tolik závodů na domácí půdě nezažil. Snad se nám to ještě někdy podaří a Česko zažije závod SP.

VŽDY S DOBROU NÁLADOU. Úsměv Tomáši Krausovi rozhodně nechybí. I ve 39 letech patří k výborným závodníkům skikrosu.Jak moc je pro vás těžké, že se nemůžete představit před domácím publikem?

Moc jsem o tom takhle nepřemýšlel. Částečně to mrzelo, ale nedá se nic dělat. Nejsme tak velká země, aby se zde uskutečnil závod Světového poháru. Je to těžké jak logisticky, tak i finančně. Za posledních 11 let se tu ze tří závodů jely dva. A to není moc. Například ve Francii se předhánějí, kde se SP bude konat.

S věkem by měly na vaše konto přibývat cenné zkušenosti. Souhlasí to?

Určitě. Souvisí to nejen s pohybem na trati, ale i s přípravou na samotný závod. Už mne nepřekvapí, že se v den závodu něco posune, nebo něco odloží. Už vím, jak se v takových situacích zachovat.

Netáhne vás to už k rodinnému krbu? Přes zimní měsíce doma asi moc času nestrávíte…

Je to vždy velmi náročné. Sezóna vlastně začíná už v srpnu. Máme doma tříletého Tomáška a čerstvě šestiletou Lucinku. A u dětí ten čas běží úplně jinak. Na druhou stranu přes léto se snažím rodině maximálně věnovat.

A co vaše manželka? Nelanaří vás, abyste trávil s rodinou více času?

Manželka mne v kariéře velmi podporuje. Ono to ani nejde, abyste bez podpory rodiny provozovali sport na vrcholové úrovni. Takové podpory si opravdu moc vážím.

A jak jsou na tom vaše malé děti? Pozorujete u nich sportovní geny?

Lucinka je opravdu hodně šikovná. Když se začala učit jezdit na kole, po dvou minutách sesedla, řekla, že už to umí a že chce na brusle. To jsem koukal jako blázen. Dělá atletiku, hrála golf, teď asi začne s tenisem. A Tomášek? Ten je opravdu ještě hodně malý (smích).

Přemýšlel jste o tom, co budete dělat, až definitivně ukončíte vaší kariéru?

Rodina a sport mně zaberou opravdu hodně času a energie. Do nějakého podnikání se asi nepohrnu. Komunikuji s lidmi ze svazu a olympijského výboru. Rád bych se motal kolem sportu, provozuji ho odmala. Necháme se překvapit.