„Veteránská kategorie už není ani tak o výkonnosti,
 jako o zlepšování technic-kých dovedností," říká Lenka Königová.

Lenko, můžete zavzpomínat na vaše judistické začátky?
Začala jsem s ním v osmi letech. Do svých dvaceti jsem pilně trénovala a závodila. Byla jsem členkou reprezentace a trénovala s těmi nejlepšími judisty pod vedením zkušených trenérů ve Středisku vrcholového sportu 
v Hradci Králové.

To Vám ale muselo spolknout spoustu volného času…
Bylo to období intenzivní denodenní přípravy, víkendy plné závodů a soustředění. Nic víc než trénink a školu jsem neznala. Ani se nedivím, že jsem si chtěla odpočinout od pravidelného časového harmonogramu a pověsila jsem kimono na hřebík. Vrátila jsem se do Děčína, užívala jsem si volného času, pracovala a chodila na cvičák se psem. Později jsem se provdala, věnovala se rodině.

Kdy jste se vrátila k judu?
Kimono jsem oblékla až po patnácti letech. Vrátila jsem se mezi partu kamarádů, se kterými se znám dnes již třicet let. Trénujeme s pocitem, jako by žádná pauza nebyla. Zdá se, že judo se nezapomíná. Kdysi někdo řekl – Jednou judista, navždy judista.

Jakou roli ve Vaší kariéře judistky hráli Vaši rodiče?
Tak, jak to bývá, do oddílu mne přihlásili. Vzhledem 
k mé tělesné konstituci se rozhodovali mezi judem 
a veslováním. Měla jsem už odmala přirozenou sílu. Zvítězilo judo, prý abych neměla z veslování příliš velká ramena.

Judistka Lenka Königová.Myslím, že jste nakonec ráda, že jste se na veslování nedala.
Děkuji jim za jejich rozhodnutí, judo je můj život. Miluji pohyb po tatami, je to takový tanec, hra pohybu dvou těl. Ráda se jen dívám na technické judo, když to někdo skutečně ovládá, když se podaří vystřídat nádherné techniky využitím pohybu
a síly soupeře. To je pak parádní záležitost! Pokud nezakončíme boj v postoji natolik dobrým hodem, že je konec zápasu, často utkání pokračuje akcí na zemi, kde je povoleno páčit a škrtit nebo nasazením držení znehybnit soupeře. A tam potřebujete právě tu sílu. Je to prostě makačka.

Pracujete jako fyzioterapeutka. To při svém sportu docela využijete, že?
Tím, že mám takovou práci, tak bych judo doporučila 
i jako vhodnou formu pohybu pro všechny věkové kategorie. Naučí se pohybovat, vnímat soupeře jako sobě rovného, respektovat se navzájem a kontrolovat své emoce. Judo rozvíjí obratnost, sílu, rovnováhu. Posiluje celé tělo. V práci, kterou jsem se sportem skloubila, se setkávám 
s poruchami hybnosti, řeším svalové dysbalance. Mí kolegové občas využijí mých znalostí a rukou. Většinou jde 
o natažení svalu, podvrknutí kloubu, výjimečně o zlomeniny. Pomáhám jim dostat se zpět do kondice.

Takhle to ale vypadá, že judo je nebezpečný sport…
Judo je bezpečný sport 
a veškerá zranění jsou způsobena jen nedostatečným rozcvičením, nebo přeceněním svých sil a schopností. Vždyť správně padat se malí judisté učí hned jako první.

Je Vaše časová zátěž díky judu stejná jako před lety?
S pracovní dobou, kterou nyní musím akceptovat, se na společný veteránský trénink dostanu jednou týdně. Ráda bych poděkovala mým zaměstnavatelům, rodině Toncarových, že mi poskytli volno i v měsících, kdy rehabilitace praskají ve švech. Díky nim jsem mohla na měsíc do Brazílie na MS. Musela jsem odříci trénování dětí, kterému jsem se věnovala ještě loni. Pár hodin v týdnu dám fyzické přípravě. Závody si vybírám podle finanční situace. Není to levná záležitost, jako masters jedeme každý na vlastní pěst.

Jak se Vám daří naplnit Váš sportovní rozpočet?
Vloni se mi například podařilo získat dotaci na MS 
v Miami od města a jiných sponzorů. Čímž jim děkuji a věřím, že mi zůstanou věrní 
i letos. Plánuji účast na ME v Paříži a na MS v Abu Dhabi.

Jak dlouho Vás ještě uvidíme 
v kimonu?
Vážím si svého zdraví. Dokud budu moci, chci se nadále věnovat sportu.

ÚSPĚCHY:
• DVOJNÁSOBNÁ MISTRYNĚ EVROPY (2008, 2012)
• DVOJNÁSOBNÁ MISTRYNĚ SVĚTA (2009, 2012)
• MISTRYNĚ ČESKÉ REPUBLIKY (2010, 2011, 2012)
• VÍTĚZKA STŘEDOEVROPSKÉHO POHÁRU (2010, 2011, 2012)
• JUDISTKA ROKU 
(2008, 2009, 2010, 2011, 2012)