„Hrálo roli hned několik faktorů. Byl jsem rozhodnutý už těsně před koncem sezóny,“ uvedl v rozhovoru pro Děčínský Deník.

Platí to, že končíte kariéru?
Je to tak. Byl jsem rozhodnutý již před začátkem play down, nehledě na to, zda se udrží Národní liga nebo bude sestup.

Co vás k tomu vedlo?
Hrálo roli hned několik faktorů. Sice se stále cítím mlád (smích), ale mám operované obě kolena a tato sezóna byla pro mně hodně náročná. Měl jsem s nimi problémy čím dál víc a během play down jsem musel vynechávat i některé tréninky. A jelikož bych rád ještě sportoval, nechci i riskovat vážnější potíže. Chytání mi už nedává to, co dřív. Chybí mi ta potřebná radost. A v neposlední řadě je to vliv na můj soukromý život. Florbal byl pro mě hodně důležitý a veškerý volný čas se řídil podle něj. Rodinu ještě nemám. Jenže už jsem cítil, že chci změnu a dát více svého času přítelkyni. Teď již tedy bývalé. Bohužel to mezi námi nedopadlo happyendem, kterým jsem si pro nás vysnil. I tak se ale můj postoj ke konci florbalové kariéry nezměnil.

Vzdáváte se úplně aktivního florbalu?
Vzdávám úplně. Florbal jsem dělal naplno a se smyslem se prezentovat na co nejvyšší možné úrovni. Nemohl bych teď jen tak někde hrát nebo chytat, abych si udělal žízeň. Jsem sportovně založený člověk a rád si zajdu zahrát fotbálek, tenis a další sporty. Ale abych sport, kterému jsem dával tolik, nyní dělal někde na nižší úrovni, na to nejsem uvnitř sebe nastavený. Třeba se to jednou změní.

Jak vzpomínáte na chvíle strávené v děčínském brankovišti?
Byla to jízda. Dobře si vzpomínám, jak jsem s florbalem začínal a kombinoval ho ještě s dalšími sporty. Jak mi kamarád Petr Bořuta řekl – Hele nechceš přijít na Vojanovku na trénink? Vede to tam Tomáš Štěpánek a jezdí se na zápasy a tak (smích). Ty první roky možná byly nejlepší. Florbal byl samozřejmě jiný než dnes a klub se vůbec nedá srovnat s tím, co je v současnosti. Dřív to bylo hodně o dobré partě a společných zážitcích. To mě strašně bavilo. Poslední roky ale také stály za to. Emoce, které provázely klíčové zápasy, byly fantastické. Ať už byly negativní nebo pozitivní. Pro tyhle zápasy to prostě hrajete. Zároveň si strašně vážím fanoušků, rodičů a kamarádů všech hráčů, kteří za námi jezdili a tvořili skvělou atmosféru.

Není škoda, že Děčín nedokázal zachránit třetí ligu?
Škoda to samozřejmě je. Když se podíváte na průběh sezóny z hlediska čísel, tak je sestup zasloužený. Na druhou stranu do sezóny zasáhla spousta mladých kluků, kteří příští rok budou zkušenější a snad i lepší.

Myslíte si, že je možné, že by se Děčín do Národní ligy co nejdříve vrátil?
Chtěl bych tomu věřit, ale cesta zpět asi bude hodně náročná. Uvidíme jak bude vypadat soupiska před začátkem nové sezóny, zda v sobě kluci najdou novou výzvu a chuť porvat se o další postup. Rozhodně to nebude nic jednoduchého. Ale asi bych na to nespěchal a když se hned nepodaří postoupit, tak bych to nebral jako neúspěch.

V brance jste se střídal s mladým Jirkou Přeučilem. Jakou má budoucnost?
Jirka je talent a co je důležitější, má chuť na sobě pracovat. Už teď je na tom v mých očích hodně dobře a až mu přibudou další zkušenosti, bude na tom ještě lépe. Hodně spolu rozebíráme různé situace a hledáme prostory ke zlepšení. Mám z něj radost.

Budete nadále v klubu působit? Jestli se nepletu, trénujete v Děčíně mládež.
Z trenérského hlediska se nic nezmění. Nadále povedu brankářské tréninky a budu mít na starosti dvě mládežnické kategorie. Zároveň plním i funkci sekretáře klubu. Děčínský klub funguje pod domem dětí a mládeže, jehož jsem zaměstnancem, takže je to pro mě i příjemná práce.